Bromid hlinitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bromid hlinitý
Molekula bromidu hlinitého
Obecné
Systematický název Bromid hlinitý
Anglický název Aluminium bromide
Německý název Aluminiumbromid
Sumární vzorec AlBr3
Vzhled bílá hygroskopická práškovitá nebo krystalická pevná látka
Identifikace
UN kód 1725
SMILES Br[Al](Br)Br
InChI 1S/Al.3BrH/h;3*1H/q+3;;;/p-3
Číslo RTECS BD0350000
Vlastnosti
Molární hmotnost 266,693 g/mol
Teplota tání 97,1 °C
Teplota varu 255 °C
Hustota 3,205 g/cm3 (18 °C)
Rozpustnost ve vodě reaguje
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
alkoholy (reaguje)
diethylether
aceton
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
tetrachlormethan
sirouhlík
kapalné uhlovodíky
Struktura
Krystalová struktura šesterečná
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -513,4 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt 42,2 J/g
Entalpie varu ΔHv 188 J/g
Standardní molární entropie S° 180,2 JK-1mol-1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° -490,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp 0,377 JK-1g-1
Bezpečnost
NFPA 704
NFPA 704.svg
1
3
1
 
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Bromid hlinitý (AlBr3) je chemická sloučenina, patří mezi halogenidy. Nejobvyklejší formou je dimer (Al2Br6), který je za normálních podmínek hygroskopická krystalická pevná látka.

Je mírně toxický, LD50 je 1 598 mg/kg.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Bromid hlinitý se vyrábí několika způsoby, například:

6/n "[AlBr]n" → Al2Br6 + 4 Al nebo

2 Al + 6 HBr → Al2Br6 + 3 H2, také přímou reakcí hliníku s bromem:

2 Al + 3 Br2 → Al2Br6.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Bromid hlinitý reaguje s tetrachlormethanem při teplotě asi 100 °C, přitom vzniká tetrabrommethan:

4 AlBr3 + 3 CCl4 → 4 AlCl3 + 3 CBr4.

S fosgenem reaguje za vzniku karbonylbromidu a chlorobromidu hlinitého:

AlBr3 + COCl2 → COBr2 + AlCl2Br.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Bezvodá forma se používá jako katalyzátor při Friedel-Craftově alkylaci (používá se i bezvodý chlorid hlinitý).

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.