Bromid železitý
| Bromid železitý | |
|---|---|
| Obecné | |
| Systematický název | Bromid železitý |
| Sumární vzorec | FeBr3 |
| Vzhled | Hnědá látka |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 295,56 g/mol |
| Teplota rozkladu | 200 °C (Na FeCl2 a Br2) |
| Hustota | 4,5 g/cm3 |
| Rozpustnost ve vodě | rozpustný |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | Klencová |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R36/37/38 |
| S-věty | S26 S37/39 |
| NFPA 704 | |
| Teplota vznícení | Není vznětlivý |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Bromid železitý je hnědá, krystalická, anorganická sloučenina bez zápachu, se vzorcem FeBr3. Jedná se o velice důležitou Levisovu kyselinu, používanou na organické syntézy.
Výroba[editovat]
Tato látka se průmyslově vyrábí reakcí bromu s železem:
2Fe + 3Br2 → 2FeBr3
Laboratorně lze tuto látku vyrábět reakcí železa (popřípadě oxidu železitého či uhličitanu železitého) s kyselina bromovodíkovou, dle rovnice:
2Fe + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2
Fe2O3 + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2O
Fe2(CO3)3 + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2O + 3CO2
Reakce[editovat]
Při zahřívání nad 200 °C se tato látka rozpadá na FeBr2 a Br2, dle rovnice:
2FeBr3 —t→ 2FeBr2 + Br2
Jak již bylo zmíněno, tato látka se používá na organické syntézy, přesněji na bromaci a na alkylaci organických látek uhlovodíků.
Alkylace s touto látkou probíhá podobně, jako alkylace chlorderivátů za přítomnosti chloridu hlinitého, ale ten se nedá použít pro tyto účely, jelikož by k reakci nedošlo. Při použití bromderivátů se používá téměř výhradně bromid železitý. Reakce pak probíhá následovně (například reakce bromoethanu a toluenu):
CH3-CH2-Br + CH3C6H5 —FeBr3→ CH3-CH2+ + -CH2C6H5 + FeHBr4 —→ CH3-CH2-CH2C6H5 + HBr + FeBr3
Bromderiváty jsou obvykle dražší, než chlorderiváty, nicméně mají nižší teplotu varu (např. bromethan je kapalina, zatímco chlorethan je plyn), a tak se s nimi zachází snadněji.