Bromid železitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bromid železitý
Obecné
Systematický název Bromid železitý
Sumární vzorec FeBr3
Vzhled Hnědá látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 295,56 g/mol
Teplota rozkladu 200 °C (na FeBr2 a Br2)
Hustota 4,5 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozpustný
Struktura
Krystalová struktura Klencová
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
R-věty R36/37/38
S-věty S26 S37/39
NFPA 704
Teplota vznícení Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Bromid železitý je hnědá krystalická anorganická sloučenina bez zápachu, patřící mezi bromidy, se vzorcem FeBr3. Jedná se o velice důležitou Lewisovu kyselinu, používanou na organické syntézy.

Výroba[editovat | editovat zdroj]

Tato látka se průmyslově vyrábí reakcí bromu s železem:
2Fe + 3Br2 → 2FeBr3
Laboratorně lze tuto látku vyrábět reakcí železa (popřípadě oxidu železitého či uhličitanu železitého) s kyselina bromovodíkovou, dle rovnice:
2Fe + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2
Fe2O3 + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2O
Fe2(CO3)3 + 6HBr → 2FeBr3 + 3H2O + 3CO2

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Při zahřívání nad 200 °C se tato látka rozpadá na FeBr2 a Br2, dle rovnice:
2FeBr3t2FeBr2 + Br2
Jak již bylo zmíněno, tato látka se používá na organické syntézy, přesněji na bromaci a na alkylaci organických látek uhlovodíků.

Bromace benzenu za přítomnosti bromidu železitého. Nejprve dojde k navázání molekuly bromu na bromid železitý, následně tato molekula odštěpí atom vodíku z uhlovodíku, který zreaguje s FeBr5 železa za vzniku FeBr5H, který se rozpadne na bromovodík a na FeBr4-, který provede bromaci uhlovodíku.

Alkylace s touto látkou probíhá podobně, jako alkylace chlorderivátů za přítomnosti chloridu hlinitého, ale ten se nedá použít pro tyto účely, jelikož by k reakci nedošlo. Při použití bromderivátů se používá téměř výhradně bromid železitý. Reakce pak probíhá následovně (například reakce bromoethanu a toluenu):
CH3-CH2-Br + CH3C6H5FeBr3CH3-CH2+ + -CH2C6H5 + FeHBr4 —→ CH3-CH2-CH2C6H5 + HBr + FeBr3
Bromderiváty jsou obvykle dražší, než chlorderiváty, nicméně mají nižší teplotu varu (např. bromethan je kapalina, zatímco chlorethan je plyn), a tak se s nimi zachází snadněji.