Brněnské Ivanovice
| Brněnské Ivanovice | |
|---|---|
Ivanovické náměstí |
|
| charakter sídla: | městská čtvrť |
| součást statutárního města: | Brna |
| součást městské části / městského obvodu: | Brno-Tuřany |
| historická země: | Morava |
| katastrální území: | Brněnské Ivanovice (4,166 km²) |
| zeměpisné souřadnice: | 49° 9′ 11″ s. š., 16° 39′ 15″ v. d. |
 |
|
 Zdroje k infoboxu a částem obce |
|
Brněnské Ivanovice (německy Nennowitz)[1] jsou bývalá obec, dnes městská čtvrť a katastrální území o rozloze 416,6 ha, tvořící od 24. listopadu 1990 součást brněnské městské části Brno-Tuřany. Rozkládají se na severozápadě této městské části, zachovaly si vesnický charakter a svojí zástavbou jsou téměř úplně propojeny se zástavbou sousedních Tuřan, s nimiž v podstatě tvoří jeden velký urbanistický celek.
Obsah |
Sousedící katastrální území[editovat]
Brněnské Ivanovice hraničí na západě s Dolními Heršpicemi, Horními Heršpicemi a Komárovem; na severu s Černovicemi; na východě s Tuřanami; a na jihu s Holáskami.
Doprava[editovat]
Dopravní spojení Brněnských Ivanovic s ostatními částmi Brna zajišťuje Dopravní podnik města Brna prostřednictvím autobusových linek 40, 48, 59 a noční autobusové linky 95. Severní částí katastru Brněnských Ivanovic prochází dálnice D1, s níž však z území Brněnských Ivanovic neexistuje žádné přímé spojení. Severojižním směrem prochází Brněnskými Ivanovicemi také trasa železniční trati 300 Přerov – Brno, vybudovaná v letech 1867-1870, díky níž získala obec přímé spojení s Brnem; v současnosti se zde však nenachází žádná zastávka (zastávka zde byla a fungovala do šedesátých let minulého století, kdy se s rozvojem MHD její význam pro dopravní obslužnost obce minimalizoval). Brněnskými Ivanovicemi prochází liniemi ulic Kaštanová – Ivanovické náměstí – Tuřanská dopravně vysoce vytížená silnice, pokračující do sousedních Tuřan a dále směrem na Hodonín.
Příroda[editovat]
V katastru Brněnských Ivanovic se nachází celé území přírodní památky Rájecká tůň, celá přírodní rezervace Černovický hájek a nejsevernější část přírodní památky Holásecká jezera.
Historický přehled[editovat]
V průběhu historie byly Brněnské Ivanovice známé jako Velenovice, Lvenovice, Vejvanovice a Ivanovice, především však jako Nenovice (německy Nenowitz); tento název používají místní, především starousedlíci, dodnes. Omylem moravského topografa Františka Josefa Schwoye (1742-1805), který v roce 1793 ve druhém díle své Topographie vom Markgrafthum Mähren uvedl u německého názvu Nenowitz moravský název Wewanowice, se postupně český název obce změnil na Ivanovice. Pro odlišení od další obce stejného jména (dnešní Ivanovice u Brna v sousedství Řečkovic) získaly po svém připojení k Brnu 16. dubna 1919 svoje dnešní jméno, tedy Brněnské Ivanovice.
Od počátku 13. století byla obec v držení cisterciáckého kláštera na Velehradě. Zřejmě ve 14. století zde vznikla tvrz. V letech 1682-1686 byl ve vsi vybudován u panského dvora vrchnostenský zámek (jeho stavitelem byl Giovanni Pietro Tencalla), který sloužil jako rezidence velehradských opatů v blízkosti zemského hlavního města. Prokurátor velehradského kláštera (1725-1739) Engelbert Herrmann nechal k zámku v 30. letech 18. století přistavět soukromou kapli Panny Marie; v této době bylo významně přestavěno a rozšířeno i hospodářské zázemí zámku. Další kaple Panny Marie byla vybudována na nedalekém návrší - dnes ulice U lípy ("na blízkém pahorku východně nad vsí kapli s věží vystavil a v ní pro poutníky postavena socha Matky Boží, z Velehradu přinesená"). Tato poutní kaple Panny Marie byla kolem roku 1784 uzavřena, existuje však dodnes. Vedou k ní schody, po nichž kráčel Napoleon Bonaparte v předvečer bitvy u Slavkova 2. prosince 1805, když se seznamoval s okolím bojiště. Po zrušení velehradského kláštera v roce 1784 přešel klášterní majetek včetně nenovického statku do správy Náboženského fondu a následně do vlastnictví různých soukromých osob.
V roce 1750 byly téměř celé Nenovice zničeny požárem, z centrální části obce zůstaly ušetřeny jen zámek a sýpka, další ničivý požár postihl obec v roce 1813; stejně neblahé ovšem byly i události válečné, zejména již zmíněná bitva u Slavkova a s ní spojený pobyt francouzských vojsk.
Plně samostatnou obcí byly Brněnské Ivanovice od roku 1854 do roku 1919. Již před rokem 1918 došlo k téměř úplnému propojení zástavby Brněnských Ivanovic a sousedních Tuřan. V té době se v původně převážně německé obci začíná postupně prosazovat česká většina. Významným milníkem v dějinách Nenovic i sousedních obcí byla stavba nové školy v Měšťanské ulici v letech 1938-1939; konstruktivistická budova byla realizována podle projektu Jana Poláška.
Na památku osvobození v roce 1945 byla k výročí vzniku republiky 28. října v malém parčíku vymezeném ulicemi Glocova – Tuřanská – Zezulova vysazena Lípa svobody.
Reference[editovat]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 221.
