Brněnské Ivanovice
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Brněnské Ivanovice jsou bývalá obec, dnes městská čtvrť a katastrální území o rozloze 416,6 ha, tvořící od 24. listopadu 1990 součást brněnské městské části Brno-Tuřany. Rozkládají se na severozápadě této městské části, zachovaly si vesnický charakter a svojí zástavbou jsou téměř úplně propojeny se zástavbou sousedních Tuřan, s nimiž v podstatě tvoří jeden velký urbanistický celek.
Obsah |
[editovat] Sousedící katastrální území
Brněnské Ivanovice hraničí na západě s Dolními Heršpicemi, Horními Heršpicemi a Komárovem; na severu s Černovicemi; na východě s Tuřany; a na jihu s Holáskami.
[editovat] Doprava
Dopravní spojení Brněnských Ivanovic s ostatními částmi Brna zajišťuje Dopravní podnik města Brna prostřednictvím autobusových linek 40, 48, 63, a noční autobusové linky 95. Severní částí katastru Brněnských Ivanovic prochází dálnice D1, s níž však z území Brněnských Ivanovic neexistuje žádné přímé spojení. Severojižním směrem prochází Brněnskými Ivanovicemi také trasa železniční trati 300 Přerov – Brno, vybudovaná v letech 1867-1870, díky níž získala obec přímé spojení s Brnem; v současnosti se zde však nenachází žádná zastávka (zastávka zde byla a fungovala do šedesátých let, kdy se s rozvojem MHD její význam pro dopravní obslužnost obce minimalizoval). Brněnskými Ivanovicemi prochází liniemi ulic Kaštanová - Ivanovické náměstí - Tuřanská, dopravně vysoce vytížená silnice, pokračující do sousedních Tuřan a dále směrem na Hodonín.
[editovat] Příroda
V katastru Brněnských Ivanovic se nachází celé území přírodní památky Rájecká tůň, celá přírodní rezervace Černovický hájek, a nejsevernější část přírodní památky Holásecká jezera.
[editovat] Historický přehled
V průběhu historie byly Brněnské Ivanovice známé jako Velenovice, Lvenovice, Vejvanovice a Ivanovice, především však jako Nenovice (německy Nenowitz); tento název používají místní, především starousedlíci, dodnes. Omylem moravského topografa Franze Josefa Schwoye (1742-1805), který v roce 1793 ve druhém díle své Topographie vom Markgrafthum Mähren uvedl u německého názvu Nenowitz moravský název Wewanowice, se postupně český název obce změnil na Ivanovice. Pro odlišení od další obce stejného jména (dnešní Ivanovice u Brna v sousedství Řečkovic) získaly po svém připojení k Brnu 16. dubna 1919 svoje dnešní jméno, tedy Brněnské Ivanovice.
Od počátku 13. století byla obec v držení cisterciáckého kláštera na Velehradě. Zřejmě ve 14. století zde vznikla tvrz. V letech 1682-1686 byl ve vsi vybudován u panského dvora vrchnostenský zámek (jeho stavitelem byl Giovanni Pietro Tencalla), který sloužil jako rezidence velehradských opatů v blízkosti zemského hlavního města. K zámku byla 30. letech 18. století přistavěna kaple Panny Marie; další kaple Panny Marie byla vybudována na nedalekém návrší (k této kapli vedou schody, po nichž kráčel Napoleon Bonaparte v předvečer bitvy u Slavkova 2. prosince 1805, když se seznamoval s okolím bojiště). V téže době bylo významně přestavěno a rozšířeno i hospodářské zázemí zámku. Po zrušení velehradského kláštera v roce 1784 přešel klášterní majetek včetně nenovického statku do správy Náboženského fondu a následně do vlastnictví různých soukromých osob.
V roce 1750 byly téměř celé Nenovice zničeny požárem, z centrální části obce zůstaly ušetřeny jen zámek a sýpka, další ničivý požár postihl obec v roce 1813; stejně neblahé ovšem byly i události válečné, zejména již zmíněná bitva u Slavkova a s ní spojený pobyt francouzkých vojsk.
Plně samostatnou obcí byly Brněnské Ivanovice od roku 1854 do roku 1919. Již před rokem 1918 došlo k téměř úplnému propojení zástavby Brněnských Ivanovic a sousedních Tuřan. V té době se v původně převážně německé obci začíná postupně prosazovat česká většina. Významným milníkem v dějinách Nenovic i sousedních obcí byla stavba nové školy v Měšťanské ulici v letech 1938-1939; konstruktivistická budova byla realizována podle projektu Jana Poláška.
[editovat] Externí odkazy
Brněnské Ivanovice na webu městské části Brno-Tuřany
