Branko Mamula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Branko Mamula
4. svazový sekretář lidové obrany SFRJ
Ve funkci:
5. května 1982 – 15. května 1988
PředchůdceNikola Ljubičić
NástupceVeljko Kadijević
9. náčelník štábu Jugoslávské lidové armády
Ve funkci:
10. července 1979 – 5. května 1982
PředchůdceStane Potočar
NástupcePetar Gračanin
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz komunistů Jugoslávie
Vojenská služba
SložkaJugoslávská lidová armáda
Doba služby1941–1988
Hodnostadmirál loďstva

Narození30. května 1921
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Slavsko Polje, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Úmrtí19. října 2021 (ve věku 100 let)
Černá Hora Tivat, Černá Hora
Profesedůstojník, politik a admirál
OceněníŘád hrdiny socialistické práce
Řád jugoslávské hvězdy
Řád lidové armády
Order of military merits
Order of Gorkha Dakshina Bahu
… více na Wikidatech
CommonsBranko Mamula
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Branko Mamula (v srbské cyrilici Бранко Мамула; 30. května 1921 Vrginmost19. října 2021 Tivat) byl admirál loďstva, náčelník štábu Jugoslávské lidové armády (1979–1982) a svazový sekretář lidové obrany SFRJ (1982–1988, víceméně funkce ministra obrany).[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Mamulova vila v Opatiji (1991)

Mamula je svým etnickým původem chorvatský Srb; během prvních fází partyzánského boje se přidal ke komunistům. Později působil v jugoslávské armádě jako politický komisař, ještě později zastával různé posty v námořnictvu. V letech 1979–1982 byl náčelníkem generálního štábu Jugoslávské lidové armády, v letech 1983–1988 pak zastával funkci svazového sekretáře lidové obrany. Poté byl penzionován a až do občanské války v Chorvatsku žil ve své vile v Opatiji, později se přestěhoval do Kotoru v Černé Hoře. I po uplynutí své funkce patřil k vlivným osobám v jugoslávské armádě. V roce 1991 ostře odmítl vznik samostatného Chorvatska,[1] přesněji vzato jakýchkoliv nových států na území Jugoslávie, které by byly konstituovány na národnostním základě. V roce 2000 vydal knihu Slučaj Jugoslavija (Případ Jugoslávie).

Od roku 2007 žil v Tivatu v Černé Hoře. V květnu 2021 srbský tisk vzpomenul admirálovy sté narozeniny.[2] Zemřel v Tivatu 19. října 2021.[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Jugoslávská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Článek o Mamulovi na stránkách chorvatských novin Slobodna Dalmacija (chorvatsky)
  2. LUKOVIĆ, Siniša. Stoti rođendan Branka Mamule: Jedan od posljednjih svjedoka stvaranja i uništenja Titove Jugoslavije. Vijesti [online]. 2021-05-30 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (srbsky) 
  3. LUKOVIĆ, Siniša. Preminuo admiral flote Branko Mamula. Vijesti [online]. 2021-10-20 [cit. 2021-10-20]. Dostupné online. (srbsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]