Branisko (pohoří)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Branisko
Průsmyk Branisko, sedlo Chvalabohu
Průsmyk Branisko, sedlo Chvalabohu

Nejvyšší bod1 200 m n. m. (Smrekovica)
Délka18 km

Nadřazená jednotkaFatransko-tatranská oblast

SvětadílEvropa
StátSlovenskoSlovensko Slovensko
Poloha pohoří v rámci Vnitřních Západních Karpat (červená)
Poloha pohoří v rámci Vnitřních Západních Karpat (červená)
PovodíHornád
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Branisko je samostatný geomorfologický celek Fatransko-tatranské oblasti na východním Slovensku. Jeho nejvyšším bodem je vrch Smrekovica s výškou 1 200 m n. m.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Pohoří tvoří morfologicky výrazný horský hřbet směru S-J o délce asi 18 km. Na západě a severu hraničí s Levočskými vrchy a Spišskou kotlinou, na východě se Šarišskou vrchovinou. Na jihu je oddělen tokem Hornádu, Dolinského a Kluknavského potoka od masivu Čierne hory (Slovenského rudohoří).[1]

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Geomorfologie[editovat | editovat zdroj]

Z geomorfologického hlediska je pohoří součástí Fatransko-tatranské oblasti[2]. Sedlo Chválabohu v průsmyku Branisko rozděluje pohoří na dva podcelky. Severnější a masivnější Smrekovica s nejvyšším vrchem Smrekovica (1 200 m n. m.) a jižnější Sľubica s nejvyšším vrchem Sľubica (1 129,4 m n. m.).

Až tři čtvrtiny pohoří se nacházejí ve výšce od 700 do 1 100 m n. m.. Značné rozdíly v nadmořské výšce měly za následek zpětnou erozi stráňových toků, které způsobily zaříznutí vodotečí a vznik systému rozsoch.[3]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Geologicky je možné pohoří rozčlenit na severní zónu Smrekovica a jižní zónu Sľubica. Na západě ji od paleogenního sedimentů odděluje poľanovský zlom, na východě jsou to šindliarske zlomy. Kvůli výraznému zlomovému omezení a hrasťovité stavbě pokládali v minulosti severní část Braniska za jádrové pohoří. Až novější poznatky získané při stavbě tunelu Branisko napovídají, že se celé pohoří je zřejmě součástí veporika. Nad nímž se v relikty zachovaly i horniny gemerika.

Smrekovická zóna je analogem ľubietovské zóny veporika, tvoří ji migmatity a granitoidy označované jako komplex Patrie. Nad nimi leží mezozoické vápence a dolomity hronika. Zóna Sľubica má podobnou geologickou stavbu jako blízký celek Čierna hora. Na severu jej tvoří zejména žuly bujanovského komplexu. V jeho nadloží se nachází slabě metamorfovaný sedimentární obalový komplex označovaný jako ružínská jednotka. Tvoří ho horniny svrchního paleozoikatriasu, lokálně i jury, převážně pískovce, karbonáty a břidlice. Jižní část Sľubice tvoří tzv. miklušovský komplex sestávající z migmatitů, rul a amfibolitů. Jeho sedimentární obal tvoří hrabkovská jednotka, která má svrchní paleozoikum až střední jura.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Pohoří patří k povodí Hornádu. Nejvýznamnějším tokem je Veľká Svinka. Maximální průtok vodních toků této oblasti je na jaře během tání sněhu, hlavně v dubnu. Okrajové zlomy pohoří provázejí prameny minerálních vod. Nejvýznamnějším a hospodářsky využívaným je pramen Salvator.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Oblasti s menší nadmořskou výškou lze zařadit do mírně teplé klimatické oblasti, vyšší oblasti naopak do chladné. Průměrné teploty se v lednu pohybují kolem -6 až -7 °C, zatímco v červenci od 15,5 do 17 °C. Průměrný úhrn srážek je ročně 650–800 mm. S nejvydatnějšímu srážkami v červenci a nejnižšími v únoru. Sněhová pokrývka se v pohoří drží 80 až 120 dní v roce.[3]

Rostlinstvo a živočišstvo[editovat | editovat zdroj]

Pohoří pokrývají ve vyšších polohách většinou jehličnaté, hlavně borové lesy, s běžnými smrky a modříny. V nižších polohách je patrný přechod k smíšeným lipovo-dubovým a dubovo-habrovým porostům.[3]

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Napříč celým pohořím vede zeleně značená turistická trasa z Krompach až do Sabinova. Turisticky zajímavé jsou oblasti jako např. Lipovský kras u Lipovců.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Pohoří protíná dosud nejdelší dálniční tunel na území Slovenska.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Branisko (pohorie) na slovenské Wikipedii.

  1. Bako, J. a kol., 1972: Slovensko 2. - Príroda. Obzor, Bratislava,
  2. Mazúr, E., Lukniš, M. 1986: Geomorfologické členenie SSR a ČSSR. Časť Slovensko. Slovenská kartografia, Bratislava
  3. a b c Veľký, J. a kolektív, 1978: Encyklopédia Slovenska I. zväzok A — D. Veda, Bratislava, s. 233-234

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]