Tetrahydridoboritan sodný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Borohydrid sodný)
Tetrahydridoboritan sodný
Obecné
Systematický názevTetrahydridoboritan sodný
Ostatní názvyBorohydrid sodný
Anglický názevSodium borohydride
Německý názevNatriumborhydrid
Sumární vzorecNa[BH4]
VzhledBílá krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS16940-66-2
Číslo RTECSED3325000
Vlastnosti
Molární hmotnost37,833 g/mol
Teplota tánírozklad
Teplota rozkladu500 °C
Hustota1,074 g/cm3
Rozpustnost ve vodě55 g/100 ml
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
methanol
16,4 g/100 ml
ethanol
4 g/100 ml
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
pyridin
3,1 g/100 ml
Struktura
Krystalová strukturakrychlová
Hrana krystalové mřížkya=615,1 pm
Koordinační geometrietetraedrická
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−188,61 kJ/mol
Standardní molární entropie S°101,3 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−123,93 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp2,294 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS05 – korozivní a žíravé látky
GHS05
GHS06 – toxické látky
GHS06
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR15, R24/25, R35
S-větyS7/8, S26, S36, S43, S45
NFPA 704
1
2
2
W
Teplota vznícenícca 220 °C
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tetrahydridoboritan sodný Na[BH4] (neboli borohydrid sodný) je důležitým redukčním činidlem používaným v chemických laboratořích i v průmyslu.

Tetrahydridoboritan sodný lze připravit mnoha různými způsoby. K nejběžnějším patří reakce hydridu sodnéhodiboranem nebo s chloridem boritým:

B2H6 + 2 NaH → 2 NaBH4
4 NaH + BCl3 → NaBH4 + 3 NaCl

Nejdůležitější uplatnění nachází tetrahydridoboritan sodný v organické syntéze. Používá se například k redukci karbonylových sloučenin na odpovídající alkoholy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Sodium borohydride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]