Svatý Bonifác

Svatý; Bonifác
	Svatý Bonifác
arcibiskup a mučedník
Narození	675?; Wessex
Úmrtí	5. června 754; Dokkum, Frísko
Svátek	5. června
Místo pohřbení	Dom zu Fulda (Fulda, Německo)
Místo působení	Crediton
Státní občanství	Wessexské království a Franská říše
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství,; anglikánská církev
Patronem	Pivovarníků, Fuldy, Německa, Světových dnů mládeže
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Bonifác (česky zastarale někdy také Dobroděj^[1]), rodným jménem Winfried (675^? Wessex – 5. června 754 Dokkum, Frísko), byl jedním z představitelů křesťanské anglosaské misie na evropské pevnině, apoštolem Germánů, svatým patronem Německa a arcibiskupem v Mohuči. V římskokatolické a v anglikánské církvi je slaven jako svatý mučedník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako Winfried přibližně v roce 675 ve Wessexu. Lákal jej mnišský způsob života, takže již jako mladý oblát vstoupil do kláštera benediktinů v Exeteru, kde obdržel veškeré vzdělání. Poté působil jako učitel latinské gramatiky. Napsal několik pojednání a skládal rovněž latinskou poezii. Ve třiceti letech byl vysvěcen na kněze a po vzoru benediktinů začal toužit po misionářském životě. V roce 716 se pod Willibrordovým vedením vydal na kontinent, do Fríska. Misie byla ovšem neúspěšná, v té době ve Franské říši vypukla válka mezi Radbodem a Karlem Martelem a Winfried byl nucený se vrátit do Anglie. O dva roky později se na kontinent vrátil a působil jako misionář v německých zemích až do své smrti v roce 754.^[2]

Reformace a misie[editovat | editovat zdroj]

Jeho zásluhy tkví především v organizačních schopnostech a reformátorské důslednosti, díky které došlo k významnému posunu vpřed, co se týká myšlení franské církve a jejího propojení s římskou církví. Jeho zásluhou bylo znovu obnoveno západní císařství, nejprve pod vedením Karla Velikého a poté Oty Velikého v roce 962. V roce 718 se vypravil do Říma za papežem Řehořem II., aby obdržel jeho pověření a požehnání k misijní činnosti ve Franské říši. Papež jej v témže roce zároveň přejmenoval na Bonifatia. V roce 722 se znovu vydal za papežem, protože jeho pravomoci vůči franské šlechtě byly velice malé a neúčinné. V Římě byl vysvěcen na biskupa a obdržel pověřující dopis ke Karlu Martellovi, který jej následně vyslal šířit křesťanskou víru na svém území. Papež Řehoř III. vysvětil Bonifáce na arcibiskupa s pravomocí světit biskupy a zakládat nové diecéze, a ještě o několik let později (cca r. 738) jej ustanovil apoštolským legátem pro Bavorsko, Alamanii, Hesensko a Durynsko. Do roku 740 založil kláštery v Amöneburgu, Fritzlaru, Kitzingenu, Tauberbischofsheimu či ženský klášter v Ochsenfurtu, kde se stala představenou Thekla. U Geismaru skácel Donarův dub.^[zdroj?]

V letech 738–747 uspořádal v Bavorsku hranice stávajících biskupství a v Durynsku zakládal biskupství nová, například v Erfurtu nebo Würzburgu. S podporou Karlomana a Pipina Krátkého, kteří byli proreformně a prořímsky zaměřeni, se podílel na vybudování nového církevního systému pro celou franskou říši.^[zdroj?]

Pipin se nakonec postavil na stranu franské šlechty proti působení Bonifáce i proti jeho usednutí na trůn kolínského biskupství. Bonifác se raději stáhl a žil střídavě v Mohuči a v klášteře ve Fuldě, který založil v roce 744. Tento klášter se stal střediskem křesťanství a misijního snažení v tehdejších německých zemích. Od roku 1869 se zde každoročně konají konference německých biskupů.^[2].^[3]

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel násilnou smrtí u Dokkumu při své poslední misijní cestě do Fríska spolu se svými 52 společníky. Jeho ostatky byly neseny z Utrechtu přes Mohuč do Fuldy, kde Bonifác založil klášter. Tělo je dodnes pohřbeno v sarkofágu v kryptě pod hlavním oltářem dómu ve Fuldě.^[2]

Jeho synovci byli svatý Willibald, biskup z Eichstättu, a svatý Wunibald. Jeho neteří byla řeholnice Svatá Valburga.^[zdroj?]

Ikonografie a kult[editovat | editovat zdroj]

Díky svým spolubratřím z Fuldy byl Bonifác oslavován ihned po smrti a brzy byla napsána legenda o jeho životě a mučednictví. Bonifác bývá vyobrazen jako biskup s odznaky svého úřadu (berla, mitra, pallium); charakteristickým atributem je kniha proťatá mečem, Bonifác ji pozdvihl na svou obranu před svým vrahem. V legendárních scénách se zobrazuje jeho vstup do kláštera (obláčka), misijní činnost (nejčastěji jak doprovází Willibrorda, káže pohanským Frísům nebo jak je křtí), tři římské cesty k papeži, jak světí krále Pipina III., dále jeho mučednická smrt, při níž bývá vyobrazen s některými, rovněž svatořečenými druhy, Eobanem a Adalarem, od 16. století také Bonifácovo Nanebevzetí a apoteóza v nebi. V malbě křídlových oltářů jej nejčastěji doprovází další misionáři Leander ze Sevilly, Augustin z Canterbury, Willibrord, Anscharius, Wolfgang, svatý Vojtěch, Gerhard z Csanádu nebo Rupert ze Salcburku.^[zdroj?]

Patrocinium[editovat | editovat zdroj]

země a regiony: Německo, Bavorsko, Franky, Hesensko a Durynsko, celá Evropa
města: Utrecht, Mohuč, Fulda, Hameln, Exeter
arcidiecéze kolínská, biskupství v Münsteru, Paderbornu, Trevíru, Hildesheimu a Osnabrücku
řád benediktinů

Kostely v Česku zasvěcené sv. Bonifáci[editovat | editovat zdroj]

nejstarší byla kaple sv. Bonifáce na falci Slavníkovců v Libici nad Cidlinou z 10. století,
Kostel svatého Bonifáce v Dolním Hanychově, části Liberce
Kostel svatého Bonifáce v Loších na předměstí Čáslavi

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého... Praha: B. Stýblo, 1881. Str. 42. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:148d2ba8-04df-452c-a600-361ed0c82958, 20. března 2024.
↑ ^a ^b ^c FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. 336 s. ISBN 80-7113-008-7. S. 104–106.
↑ HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. [s.l.]: Vyšehrad, 2001. 237 s. Dostupné online. ISBN 9788070213858. S. 83–84.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1995.
HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. Praha: Vyšehrad, 2012.
LAWRENCE, Hugh. Dějiny středověkého mnišství. Brno: CDK, 2001. S. 64–68.
Lexikon der christlichen Ikonographie, díl 5, A-C, Wolfgang Braunfels (ed.). Herder Basel-Freiburg-Rom-Wien 1994, s. 427-435.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam světců a mučedníků katolické církve

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Bonifác na Wikimedia Commons
Tento článek čerpá z 11. vydání Encyclopædie Britannicy z roku 1911, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „Saint Boniface“, jehož autorem je Consuelo Maria Aherne.

[1] KULDA, Beneš Metod. Církevní rok: kniha naučná pro každý stav i věk, obsahující na každý den několik životopisů světcův a světic Páně a všecky slavnosti, neděle, svátky i výroční památky církevní dle kalendáře Českého... Praha: B. Stýblo, 1881. Str. 42. Dostupné také z: http://cdk.kramerius.org/uuid/uuid:148d2ba8-04df-452c-a600-361ed0c82958, 20. března 2024.

[rfr1-2] FRANZEN, August. Malé církevní dějiny. Praha: Zvon, 1992. 336 s. ISBN 80-7113-008-7. S. 104–106.

[3] HEYDUK, Josef. Svatí církevního roku. [s.l.]: Vyšehrad, 2001. 237 s. Dostupné online. ISBN 9788070213858. S. 83–84.

[1]

[2]

[3]