Bohumír Kozák

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumír Kozák
Rodné jménoBožimír František Kozák
Narození4. prosince 1885
Velká Lhota
Úmrtí1. dubna 1978 (ve věku 92 let)
Praha
Místo pohřbeníVokovický hřbitov
Alma materGymnázium a SOŠ pedagogická
České vysoké učení technické v Praze
Povoláníarchitekt, kreslíř, ilustrátor, teoretik umění, historik umění, památkář a vysokoškolský učitel
Nábož. vyznáníČeskobratrská církev evangelická
RodičeFrantišek Kozák[1]
PříbuzníLadislav Kozák[1] a Jan Blahoslav Kozák[1] (sourozenci)
Funkcepředseda (Klub Za starou Prahu; 1963–1976)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumír Kozák (pokřtěn jako Božimír František, používal ale jméno Bohumír, 4. prosince 1885, Velká Lhota u Dačic[2] – 1. dubna 1978, Praha) byl český architekt, představitel funkcionalismu, teoretik architektury a ochránce památek.

Život

Rodina

Narodil se na evangelické faře ve Velké Lhotě u Dačic v rodině faráře ThDr. Františka Kozáka (1857–1926). Měl mladší bratry Jana Blahoslava (1888–1974) a Ladislava (1900–1988). Ten rovněž vystudoval architekturu a poté spolupracoval se svým bratrem na některých jeho projektech.

Dětství prožil v Čáslavi. Vyrůstal ve staré českobratrské rodině, což mu vštípilo svébytný žebříček hodnot, kterým se řídil celý život.

Oženil se s Drahomírou Havelkovou, se kterou měl tři děti.[3]

Studia

Mezi roky letech 1903–1909 vystudoval České vysoké učení technické v Praze. Byl žákem Josefa Schulze a Jana Kouly.[4] Svá studia ukončil získáním titulu doktor technických věd.

Profesní život

Po ukončení studia pracoval v ateliérech Josefa Schulze, Jana Kouly, Osvalda Polívky nebo Antonína Balšánka. Pak pracoval jako hlavní architekt ve stavební firmě Vávlava Nekvasila. V roce 1915 složil zkoušku úředne oprávněného civilního inženýra. Působil rovněž jako redaktor časopisu Stavba. Po první světové válce spoluzaložil projekční ateliér Dušek – Kozák – Máca.

Jeho první práce jsou provedeny ve stylu klasicistní secese. Později prošel vlivy dekorativního kubismu aby dospěl k puristickému funkcionalismu.

Spolu s akademikem Stanislavem Bechyně vypracoval řadu návrhů na přemostění Nuselského údolí. Nebyl jenom praktik, ale představil se i jako autor knih Architekt na cestách, Mluva pražské architektury, Poklady pražské architektury a řady dalších.

Angažoval se v Klubu Za starou Prahu, jehož byl v letech 1963–1976 předsedou. S Emanuelem Pochem vydal v roce 1972 jedno z mimořádně zdařilých pragensií označených jako uměleckohistorický katalog Praha – kamenný sen, ve kterém zúročil svou mimořádnou kreslířskou zdatnost a znalosti historika. Byl zvolen čestným členem tohoto významného kulturního spolku a zasazoval se o záchranu pražských památek. Bylo to například prosazení myšlenky Strahovského tunelu místo původně navrhovaného Malostranského tunelu, spolupracoval na záchraně kláštera Na Slovanech, prosadil zachování přírodního břehu Kampy a urputně, ale nakonec marně, bojoval o záchranu nádraží Těšnov.

Dílo

Zprvu byl ve své tvorbě ovlivněn dekorativním kubismem, později se z něj stal funkcionalistický purista.[4] Jeho největším dílem byla stavba rozsáhlého a ve své době ojedinělého komplexu Masarykových domovů 1926–1934, nyní Thomayerova nemocnice v Krči.[4] Tento areál je významným dokladem meziválečné architektury. Mezi jeho další díla patří Ústav mateřství v Krči, Palác Avion (Palác Luxor), studentské koleje Budeč a Dejvice, palác Příkopy s pasáží a bývalým kinem Sevastopol, českobratrský kostel na náměstí Před bateriemi v Střešovicích, dále v Libni a především v Nuslích.[4] Je též autorem kostela Českobratrské církve evangelické v Poličce, fary evangelického sboru v Poděbradech, hospodářské školy v Čáslavi a banky v Kolíně.

bytový dům na Haškově ul. 4, v pozadí Haškova 2

Realizované stavby v Praze

  • 1911–1912 průčelí domu čp. 1417, Praha 1 - Nové Město, Opletalova 25[3]
  • 1913–1914 modlitebna jednoty bratrské, čp. 76, Chelčiského (dnes Vinohradská třída) 68[3]
  • 1915–1917 dva sousedící secesní nájemní domy Haškova 1157/2 "Riva" a 1176/4, Praha 7 – Holešovice, spolu s Otto Mácou[5]
  • 1916 přístavba vily čp. 53, Horní Černošice, pro firmu Václav Nekvasil[3]
  • 1917 přestavba usedlosti Slovanka, Hodkovičky (dnes Praha 4)
  • 1920–1921 nájemní domy čp. 1105-1151 a 1248-1249, Dělnická ulice, Praha, spolu s Karlem Roštíkem[6][3]
  • 1921–1922 nájemní domy Čechova 514/11 a 515/13, Praha 7 – Bubeneč[7]
  • 1921–1922 dům sociální péče Mlékárenská 292/3, Praha 9 – Vysočany, spolu s Karlem Roštíkem[8]
  • 1921–1923 nájemní domy Čechova 514/13 a Čechova 515/11, Praha 7 - Bubeneč[3]
  • 1922 nájemní domy Václavkova (tehdy Starodružiníků) 364/22 a 365/24, Praha 6 – Dejvice[9]
  • 1922–1923 nájemní dům Růžová 947/8, Praha 1 – Staré Město[10]
  • 1922–1923 českobratrský sbor U Pošty (původně U Modtlitebny) 1098/6, Praha 8 – Libeň[11]
  • 1921–1926 Telegrafní a telefonní ústředna, Fibichova 1500/19-21, Praha 3 – Žižkov[12][3]
  • 1923 přestavba domu čp. 22 na Husův dům, Jungmannova 9, Praha 1 – Nové Město[13]
  • 1923 nájemní domy Umělecká 1004/3 a 1005/5, Praha 7 – Holešovice, spolupráce Otto Máca[14]
  • 1923–1924 rodinný dům Bratří Čapků (původně Úzká ulice) 1855/32, Praha 10 – Vinohrady[15] pro Stavební a bytové družstvo odboru městských úředníků při všeúřednické besedě na Královských Vinohradech.
  • 1924 noclehárna Novovysočanská 501/1, Praha 9 – Vysočany[16]
  • 1924–1926 přestavba domu čp. 977 na kancelářský dům, Senovážné náměstí 24, Praha 1 – Nové Město, přízemí v roce 1930 upravil Erwin Katona[17]
  • 1923–1925 studentská kolej Budeč, Wenzigova 1982/20, Praha 2 – Vinohrady[18]
  • 1924–1926 Palác Avion (dnes Palác Luxor), kancelářský dům s restaurací a kinem, Václavské náměstí 820/41[19]
  • 1925–1926 Klubovna Tenisového klubu LTC Praha, Letenské sady, Praha 7 – Holešovice
  • 1927 rodinný dům čp. 905, Praha 6 - Dejvice, Na Kvintusce 5, přístavba garáže 1928[3]
  • 1927 nájemní dům čp. 635, Praha 6 - Dejvice, Jugoslávských partyzánů 18[3]
  • 1927 vila čp. 782, Praha 6 - Bubeneč, V Tišině 2[3]
  • 1927–1928 vlastní rodinný dům čp.656, Pevnostní 4/Pod Hradbami 13, Praha 6 – Střešovice, spolupráce snad Franz Hruška[20] datum kolaudace: 27. červenec 1928[3]
  • 1928 rodinný dům čp. 558, Praha 6 - Střešovice, U Laboratoře 12[3]
  • 1928 rodinný dům čp. 1388, Praha 6 - Dejvice, Kozlovská 9[3]
  • 1928–1929 blok nájemních domů čp. 1420, 1417 - 1931, Jugoslávských partyzánů, Nikoly Tesly 1-11, Flemingovo náměstí, Fleingovo náměstí, Velflíkova, Praha 6 – Dejvice[21][3]
  • 1930–1931 vila Ferdinanda Hrejsy, čp. 687, Praha 6 - Střešovice, Na Pěkné vyhlídce 1[3]
  • 1930–1931 studentská kolej Studentská 700/10, Praha 6 – Dejvice[22]
  • 1931–1932 obchodní a nájemní dům Spálená 113/57, Praha 1 – Nové Město[23]
  • 1932 vila čp. 1672, Praha 6 - Dejvice, České družiny 7[3]
  • 1932–1933 nájemní domy Za Zelenou liškou 2-14 (čp. 546-552), Praha 4 – Krč[24], spolupráce Ladislav Kozák[3]
  • 1934 Husův sbor, Žateckých 1169/11, Praha 4 – Nusle, spolupráce Ladislav Kozák[25]
  • 1934–1935 nájemní dům Štefánikova 259/51, Praha 5 – Smíchov[26]
  • 1935 nájemní dům čp. 1154, Praha 1 - Nové Město, Biskupský dvůr 1, spolupráce Otto Máca[3]
  • 1936 nájemní dům Újezd 454/46, Praha 1 – Malá Strana, spolupráce Otto Máca[27]
  • 1936–1938 obchodní a nájemní domy s pasáží a kinem, Na Příkopě 998/31, Praha 1 – Staré Město, spolu s Antonínem Černým[28]
  • 1937–1938 nájemní dům Anglická 384/25, Praha 2 – Vinohrady[29]
  • 1937–1938 nájemní dům Plavecká 403/8 a 402/10, Praha 2 – Nové Město[30]
  • 1937–1939 kostel farního sboru Českobratrské církve evangelické, náměstí Před Bateriemi 950/22, Praha 6 – Střešovice[25]
  • 1938 přístavba zvonice a sakristie ("Švýcarské síně") k Betlémské kapli na Žižkově.
  • 1938–1939 nájemní domy Sokolovská 30/57 a 40/59, Praha 8 – Karlín, spolu s Františkem Svatošem[31]
  • 1926–1940 Masarykovy sociální ústavy města Prahy (dnes Thomayerova nemocnice), Vídeňská 800/5, 818/7, Praha 4 – Krč[32] spoluautor: Ladislav Kozák
  • 1938-1940 nájemní dům Kostelní 36/36, Praha 7 – Holešovice[33]
  • 1937–1941 kancelářský dům čp. 306, Bartolomějská 7, Praha 1 – Staré Město[34]
  • 1939–1949 nájemní dům Štěpánská (budova Chemoprojektu) 567/15, Praha 2 – Nové Město[35]
  • 1940 úprava Rudolfina, čp. 79, Praha 1 - Staré Město, spolu s Antonínem Engelem,[3]
  • 1942–1943 vestavba kina, Kolowratský palác, čp. 154, Praha 1 - Malá Strana, Valdštejnská 10[3]
  • 1941–1943 úprava Toskánského paláce, čp. 182, Praha 1 - Hradčany[3]
  • 1946 továrna Spofa čp. 1024/XI, Praha 3, Husinecká 11a [36]
  • 1951 přístavba Vinohradské tržnice čp. 1200, Praha 2, Vinohradská třída 50[3]
  • 1951 úprava školy čp. 920, Praha 2, Slezská 21, Šumavská 37, Vinohradská 54[3]
  • 1952 úpravy domu čp. 1186, Praha 1 - Nové Město, Peterské náměstí 1

Realizované stavby mimo Prahu

  • 1913–1914 Živnostenská banka, Kutnohorská 273/22, Kolín, spolupráce Václav Nekvasil
  • 1917 Banka, Palackého 332/4, Mladá Boleslav
  • 1922–1924 Radiotelegrafní vysílací stanice, Na Zálesí 530, Poděbrady
  • 1919–1926 Fara a kostel Církve československé husitské, Jana Karafiáta 199/24, Čáslav
  • 1925 Rumlova vila, Kolínská 282/10, Nymburk
  • 1925–1927 Hospodářská škola a internát (dnes Střední zemědělská škola), Sadová 1234/1, Čáslav, v letech 1954-1956 dostavěn internát, spolupráce P. Mareš
  • 1926–1927 Českobratrský evangelický sbor, Náměstí U Kalicha 2574/1, Prostějov[37]
  • 1927 Budova ředitelství pošt a hlavní pošta v Košicích[3]
  • 1928 Fara Církve českobratrské evangelické, Jana Karafiáta 159/16, Čáslav
  • 1928–1929 Rodinný dům Emila Picka, Pražská 778/17, Čáslav
  • 1936–1937 Kostel a fara Církve českobratrské evangelické, nábřeží Svobody 561, Polička, spolupráce Josef Mach, kostel 1936–1937, fara 1947–1948[38]

pravděpodobně je také autorem:

Návrhy staveb

Vedle realizovaných objektů vytvořil též návrhy, které ovšem nebyly posléze investory vybrány k realizaci.

  • V roce 1916 navrhl evangelický kostel a faru v Táboře[3].
  • 1918 adaptace domu Kralupské rafinerie minerálních olejů čp. 1674, Hybernská ul. 42, Praha 1 - Nové Město, pro firmu Václav Nekvasil[3]
  • 1919 chlapecká a dívčí měšťanská škola, Nýřany, spoluautor Josef Mikyna, zakoupeno.[3]
  • 1920 návrh tiskárny Tribuna, spoluautor Karel Roštík[3]
  • 1920 návrh nástavby dvou podlaží domu čp. 1760, Washingtonova 2, Praha 1 - Nové Město[3]
  • 1922 přístavba 4. patra budovy hlavní pošty čp. 909, Jindřišská ulice 14, Praha 1 - Nové Město, spoluautor Karel Roštík[3]
  • 1927 návrh přemostění Nuselského údolí, spolu se Stanislavem Bechyně[3]
  • 1933 soutěžní návrh na regulační plán Kraví Hory v Brně, 3. cena (první cena nebyla udělena)[3]
  • po roce 1945 návrh Východního náměstí, Praha 10 - Vršovice[3]

Ilustrátor

Bohumír Kozák je rovněž autorem kreseb pražské architektury, které jsou zveřejněny v publikacích:

  • Architekt na cestách, Praha : Česká grafická Unie, 1941, úvod Josef Richard Marek
  • Menší město pražské : 51 kreseb tištěných světlotiskem, Praha : Orbis, 1950, úvodní slovo Zdeněk Wirth, za spolupráce Cyrila Merhouta
  • Mluva pražské architektury, Praha : Orbis, 1956, text Oldřich Stefan
  • Hradčany a Malá Strana, Praha : Orbis, 1962, text Emanuel Poche a Zdeněk Wirth
  • Poklady pražské architektury, Praha : Orbis, 1965, úvod František Kožík
  • Praha – kamenný sen, Praha : Orbis, 1972, text: Emanuel Poche

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Táňa Klementová, Andrea Beláňová: Malý slovník českých nekatolických náboženských osobností 20. a 21. století. 2019.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-0969-8. S. 331-332. 
  4. ↑ a b c d KLÍPA, Jan. 130 – léto 2002. Getsemany [online]. 2002 [cit. 2011-10-28]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu, proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. 2. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8. [Dále jen Švácha]. 
  6. ↑ Švácha, str. 506
  7. ↑ Švácha, str. 505
  8. ↑ Švácha, str. 517
  9. ↑ Švácha, str. 540
  10. ↑ Švácha, str. 531
  11. ↑ NEŠPOR, Zdeněk R. Encyklopedie moderních evangelických (a starokatolických) kostelů Čech, Moravy a českého Slezska. 1. vyd. Praha: Kalich, 2009. 561 s. ISBN 978-80-7017-129-5. S. 367. 
  12. ↑ Švácha, str. 507
  13. ↑ Švácha, str. 511
  14. ↑ Švácha, str. 539
  15. ↑ Švácha, str. 503
  16. ↑ Švácha, str. 525
  17. ↑ Švácha, str. 546
  18. ↑ Švácha, str. 543
  19. ↑ Švácha, str. 548
  20. ↑ Švácha, str. 528
  21. ↑ Švácha, str. 525
  22. ↑ Švácha, str. 533
  23. ↑ Švácha, str. 533
  24. ↑ Švácha, str. 543
  25. ↑ a b Nešpor, s. 371
  26. ↑ Švácha, str. 535
  27. ↑ Švácha, str. 539
  28. ↑ Švácha, str. 521
  29. ↑ Švácha, str. 502
  30. ↑ Švácha, str. 527
  31. ↑ Švácha, str. 532
  32. ↑ Švácha, str. 542
  33. ↑ Švácha, str. 513
  34. ↑ Švácha, str. 502
  35. ↑ Švácha, str. 535
  36. ↑ LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní 3. díl. 1. vyd. Praha: Paseka, 2014. 308 s. ISBN 978-80-7432-503-8. S. 116. 
  37. ↑ ZATLOUKAL, Pavel; KOHOUT, Michal; TEMPL, Stephan. In: Česká republika – architektura XX. století. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005. ISBN 80-902810-2-8. Kapitola Českobratrský evangelický sbor, Prostějov, s. 262.
  38. ↑ a b KOHOUT, Michal; ŠVÁCHA, Rostislav. In: Česká republika – moderní architektura. Čechy. Praha: Zlatý řez, 2014. ISBN 978-80-903826-0-2.
  39. ↑ BOUČEK, Jan. Dějiny sborového domu. Praha: Jan Bouček, 2012. 1 s. 

Literatura

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bohumír_Kozák&oldid=16552593“