Bohumín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumín
Náměstí T. G. Masaryka
Náměstí T. G. Masaryka
Znak města BohumínVlajka města Bohumín
znakvlajka
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecBohumín
Obec s rozšířenou působnostíBohumín
(správní obvod)
OkresKarviná
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel20 643 (2023)[1]
Rozloha31,03 km²[2]
Nadmořská výška198 m n. m.
Počet domů3 216 (2021)[3]
Počet částí obce
Počet k. ú.7
Kontakt
Adresa městského úřaduMasarykova 158
Nový Bohumín
73581 Bohumín 1
info@mubo.cz
StarostaIng. Petr Vícha
Oficiální web: www.mesto-bohumin.cz
Otevřená data obce
Bohumín
Bohumín
Další údaje
Kód obce599051
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumín (polsky Bogumin, německy Oderberg[4]) je české město v okrese Karviná v Moravskoslezském kraji, na hranicích s Polskem, 9 km severovýchodně od Ostravy. Nachází se v české části historického Těšínska, v Českém Slezsku. Město také leží na soutoku Odry a Olše. Žije zde přibližně 21 tisíc[1] obyvatel na rozloze 31 km².

Historie

Již od svého založení měl Bohumín významnou strategickou polohu. Tento význam si město udrželo do dnešních časů. Ve 12. století ležel Bohumín na křižovatce obchodních cest. Jedna (solná) vedla z Moravy do Krakova a druhá (jantarová) z Uher přes Těšín a dále k Baltu. Rovněž tudy procházela cesta z Prahy do Krakova. Osada tedy vznikla na frekventovaném místě, které bylo vhodné pro přechod přes řeku. O tom svědčí i stavba mostu v 15. století – ten byl však nespočetněkrát strhnut při rozvodnění Odry. Stoupajícím cestovním ruchem přibývalo osadníků, takže osada nesoucí jméno Bogun byla v době krále Přemysla Otakara II. již velkou vesnicí. Držení vesnice bylo finančně (vybírání mýtného od pocestných) a strategicky (poloha na hranicích) výhodné.

První písemná zmínka pochází z formulářové sbírky královny Kunhuty. Originál pravděpodobně nikdy nebyl, protože se nejspíš jednalo o stylistické cvičení. Zeměpisné poměry v textu jsou popsány velmi reálně, a proto můžeme ztotožnit Bohumín s tehdejším Bogunem. Datace chybí. Většinou se uvádí rok 1256 a 1262. Jisté však je, že trvale osídlená osada zde byla již mnohem dříve. Na základě jména můžeme soudit, že šlo o slovanské sídlo.

Roku 1292 se připomíná farní kostel Panny Marie, který byl pod patronátem kláštera orlovského. Tehdy Bohumín náležel k Ratibořskému knížectví. Tato listina je zároveň nejstarším dokladem německého názvu pro Bohumín - Oderberg, z toho lze usuzovat, že Bohumín byl obydlován německými osadníky. V roce 1620 byl na místě dřevěného kostela vystavěn zděný kostel v gotickém slohu. Po požáru v roce 1850 byl přestavěn do dnešní podoby.

První známý šlechtický rod, který vlastnil Bohumínsko, byl prastarý rod Baruthů. Za nepříliš dlouhou dobu přechází Bohumínsko do držby rodu Rašiců. Podle listiny z roku 1373 byl Bohumín již poddanským městečkem pod pravomocí panské vrchnosti. Zmínka je zde i o hradě. Bohumínské panství se stalo roku 1407 předmětem sporu mezi ratibořským knížetem Janem a těšínskými knížaty. Obě dvě strany si nárokovaly vlastnictví Bohumínska. Smlouva z roku 1407 rozhodla ve prospěch Jana Ratibořského. Počátkem 15. století přešlo panství z rukou zemských vévodů do vlastnictví různých šlechtických rodů. V letech 1409 až 1423 drželi panství páni z Tvorkova. Poté byl majetek prodán Janu Bělíkovi z Kornic a jeho potomkům. Kornicové vlastnili panství delší dobu a jejich majetek se nacházel i ve knížectví opolském. Během této doby se majetek rodu Korniců rozšířil o Zabelkow, Odru, Lhotu a Pudlov. Roku 1451 se stává majitelem Bohumínska (Bohunyna) Jan Tovačovský z Cimburka, který je prodává roku 1473 Janovi z Vrbna. V roce 1482 přechází panství do rukou Jana Buřeje z Klvova, který však záhy umírá roku 1485.

Další spory o panství na konci 15. a začátkem 16. století se řešily opět ve prospěch ratibořských knížat. Poslední, z nich byl Valentin Hrbatý, po jeho smrti roku 1521 Bohumínsko připadlo Janu Opolskému. Ten je o dva roky později prodal Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému, braniborskému markraběti z rodu Hohenzollernů. Roku 1528 přijal markrabí lutherskou víru a stal se nadšencem pro reformační hnutí (později dostal přídomek Pobožný). Svou nesmlouvavou politikou vůči starousedlé šlechtě se stal jednou z neoblíbených postav ve Slezsku. Bohumín se de facto stal klíčem k nástupu braniborské vlády v Horním Slezsku. Situace se změnila po nástupu Habsburků, kteří roku 1533 zrušili dědičnou smlouvu na Bohumínsko. Jiří se tak stal pouze zástavním pánem. Po jeho smrti se vlády nad državami Hohenzollernů ujal poručník jeho nezletilého syna Jiřího Fridricha Albrecht. Za jeho regentství se výrazně zvětšil majetek rodu a silně vzrostla germanizace. Roku 1557 se ujal svých statků Jiří Fridrich, který je znám především jako mecenáš renesančního umění, horlivý protestant a stoupenec germanizačního procesu.

Římsko-katolický kostel Božského srdce Páně

Roku 1603 Jiří Fridrich zemřel jako bezdětný a majetek se ocitl v rukou Jáchyma Fridricha, braniborského kurfiřta. Ten v roce 1606 předal majetek svému druhorozenému synovi Janu Jiřímu, který byl od roku 1592 štrasburským biskupem. Smlouvu o změně v držení Krnovska, Bytomska a Bohumínska odmítl však císař Rudolf II. potvrdit. Majetko-právní spor trval až do třicetileté války. Jan Jiří, jakožto vůdce povstalců ve Slezsku, byl roku 1622 zbaven majetku a Bohumínsko připadlo bankéři a důlnímu podnikateli z Vídně Lazarovi Henckelovi von Donnersmarck. Po jeho smrti majetek přebral již dědičně jeho syn, který se roku 1636 stal svobodným říšským pánem. V roce 1661 byl povýšen mezi český hraběcí stav a svůj majetek rozdělil mezi své syny. Bohumínsko připadlo Eliášovi a jeho syn Eliáš Ondřej se roku 1691 přestěhoval do Oderbergu. Umírá roku 1700 v Bohumíně. Jeho syn Jan Arnošt zemřel roku 1743 bezdětný a dědictví se ujal Erdman Jindřich Vilém, jehož syn prodal rakouskou část bohumínského panství Karlu knížeti Lichnovskému. Brzy nato umřel a s ním i oderberská mužská linie rodu Henckel-Donnersmarck, za jejichž držitelství bylo roku 1697 bohumínské panství povýšeno císařem Leopoldem na status minor, tedy na nižší stavovské panství. Od roku 1742 bylo Bohumínsko na základě berlínského míru rozděleno na rakouské a pruské.

Rakouská část byla na počátku 19. století v držení rodu Gusnarů. Ti panství posléze prodali hraběti Rudnickému a jeho manželka dále odprodala část panství pro stavbu severní dráhy. Roku 1886 koupil panství hrabě Larisch-Mönnich a tento rod zůstal jeho držitelem až do roku 1945. Okolní obce, především Šunychl a Pudlov, zaznamenaly díky stavbě železnice a železáren obrovský boom a význam dnes již Starého Bohumína začal upadat.

Pohlednice zobrazující náměstí ve Starém Bohumíně

Pudlov a Šunychl byly až do roku 1848 jako poddanské vsi při bohumínském panství. V roce 1850 byl Pudlov spojen s Vrbicí, která měla postavení osady. Vrbice se již roku 1892 stala samostatnou obcí. V roce 1906 došlo ke sloučení Pudlova s Bohumínem a v r. 1924 byl zrušen název obce Šunychl a nahrazen názvem Nový Bohumín. Zároveň byla tato obec povýšena na město. Obec Bohumín byla rozdělena na dvě obce: Bohumín a Pudlov. Roku 1949 byl spojen Bohumín s Novým Bohumínem, Pudlovem, Skřečoní, Vrbicí a Záblatím v jednu obec pod názvem Bohumín. Roku 1952 se oddělila Vrbice a v roce 1954 byl Bohumín rozdělen na pět městských částí: Bohumín I – město (později Starý Bohumín), Bohumín II – Nový Bohumín, Bohumín III – Pudlov, Bohumín IV – Skřečoň a Bohumín V – Záblatí. V roce 1956 přijalo město Bohumín název Starý Bohumín. Roku 1960 se tyto části opět osamostatnily jako správní obce. Od roku 1973 po spojení s Novým Bohumínem byl zaveden znovu název Bohumín.

V letech 1850 až 1948 byl Bohumín sídlem okresního soudu a v letech 1855 až 1868 i okresního úřadu. V letech 1910–1948 přináležel do politického okresu Fryštát a od roku 1949 do roku 1957 do správního okresu Ostrava, pak Ostrava-venkov a od roku 1960 je Bohumín součástí okresu Karviná. Za nacistické okupace byl součástí okresu Teschen (Těšín) v rámci Říské župy Sudety.

Pamětihodnosti

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bohumíně.

Turistické zajímavosti

  • Aquacentrum
  • Park Petra Bezruče
  • Zimní stadion
  • Mauglího stezka v parku P. Bezruče

Obyvatelstvo

Většina obyvatel se jako jinde v Českém Slezsku drtivě hlásí k české národnosti. Město je však vzhledem ke složité historii etnicky velmi promíchané. Bohumín je rovněž znám pro svou řeckou menšinu, která zde přišla během řecké občanské války. Žijí zde rovněž velmi početní Romové, dále pak Poláci a Vietnamci. Obyvatelstvo zde bylo až do 19. století národnostně nevyhraněné. V 19. století se obyvatelé začali hlásit k německé, polské či české národnosti. Češi zde získali početní převahu až po vyhlášení ČSR. Před rokem 1945 se rovněž u nemalé části slovanského obyvatelstva vyskytoval fenomén tzv. šlonzáctví, což byli lidé, kteří se považovali za tzv. Šlonzáky, nehlásili se k žádné většinové národnosti, nepoužívali žádnou formu spisovného jazyka, nýbrž mluvili česko-polsko-německým nářečím „po naszymu“. Šlonzáctví, jakožto i toto specifické nářečí, však na území Bohumínska po roce 1945 ustupuje do pozadí. V Bohumíně se nyní mluví ostravským dialektem. Do holocaustu žilo v Bohumíně také asi šest set osob židovského vyznání, stála zde i synagoga.

Rodáci

Doprava

Železnice

Bohumín je jedním z historicky nejvýznamnějších nádraží v Česku, již roku 1848 zde vznikl jeden z prvních železničních uzlů na dnešním českém území, odbočkou do Pruskarakouské Severní dráhy VídeňKrakov. V letech 18691872 pak byla zprovozněna Košicko-bohumínská dráha v trase Bohumín – (Český) TěšínŽilinaPopradKošice, první a na dlouhou dobu hlavní železniční spojení Českých zemí a Slovenska.

Dnes (2016) je v Bohumíně provozní jednotka olomouckého depa a např. zde probíhá přepřah přímých vozů na dálkových tratích PrahaKošice a BřeclavPolsko. Provozně zde na sebe navazují trať SŽDC č. 270 a č. 320, rozvětvuje se zde druhý a třetí železniční koridor.

Související informace naleznete také v článku Bohumín (nádraží).

Silnice

Územím města prochází dálnice D1, která zde má dva exity: 365 – Vrbice a 370 – Bohumín. Městem prochází silnice I/67 z Karviné, která přes Skřečoň, Nový Bohumín, exit 370 a Starý Bohumín pokračuje do Polska. Ve městě se nacházejí i bývalé úseky této silnice, dočasně označené jako I/67H a I/67I. Městem prochází i silnice II/647 v úseku Hrušov – Vrbice – Pudlov – I/67 a silnice II/471 v úseku Rychvald – Záblatí – I/67, druhý úsek této silnice prochází Starým Bohumínem do Polska. Silnice III. třídy na území města jsou:

  • III/46812 Skřečoň – Nerad
  • III/46813 Skřečoň – Nová Ves
  • III/46814 (Šunychelská ulice) – Šunychl – Kopytov
  • III/46815 Šunychl – Starý Bohumín
  • III/46816 Pudlov – Nový Bohumín
  • III/46817 (Lidická ulice)
  • III/46818 mezi Novým Bohumínem a silnicí II/471
  • III/4711 Nový Bohumín – Záblatí
  • III/4712 Záblatí – Dolní Lutyně

Tramvajová doprava

Bohumínská tramvaj v 60. letech 20. století
Související informace naleznete také v článku Tramvajová doprava v Bohumíně.

Ve městě byla mezi lety 19021973 provozována tramvajová doprava. Nejprve byla provozována jako koněspřežná, od roku 1916 byla trať elektrifikována. Tramvaj byla provozována na úzkém rozchodu 760 mm.

Členění města

Bývalá Elisabethstrasse, dnešní Štefánikova ulice v Novém Bohumíně

Město se člení na 7 katastrálních území, jimiž jsou:

Představitelé města

Starostové města Bohumína (dnešního St. Bohumína)

(neúplný seznam)

  • Johann Kowarz (1491–?)
  • Wenzel Warzeszka; Adam Hlawiczka; Tobias Eisener (1620–?)
  • Georg Hoffmann; Simon Gromatka (1689–1717)
  • Johann Anton Padwowski (1717–1739)
  • Elias Czimmerer (1739–1740)
  • Franz Jacob Haagen; Mathias Ignatz Piechaczek (1740–1759)
  • Anton Franz Czimmerer (1759–1762)
  • Franz Jacob Haagen; Georg Schopna (1762–1770)
  • Thomas Matz (1770–1776)
  • Kašpar Kremsser (1776–1779)
  • Johann Jakub Rokitta (1779–1786)
  • Johann Kullig (1786–1802)
  • Joseph Oppawsky (1802–1804)
  • Anton Sedlaczek (1804–1840)
  • Joseph Oppawsky; Joseph Furch (1840–1846)
  • Johann Stiller (1846–1848)
  • Johann Warosch (1848–1849)
  • Georg Weczerek (1849–1852)
  • Eduard Stiller (1852–1857)
  • Michael Przybill (1857–1858)
  • Eduard Stiller (1858–1864)
  • Robert Wolf (1864–1869)
  • Rudolf Klimscha (1869–1876)
  • JUDr. Johann Santarius (1876–1890)
  • Rudolf Klimscha (1890–1902)
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1902–1920)
  • Václav Náhlovský (1920–1921), pouze pověřený vládní komisař
  • Jan Hodný (1921–1926), pouze pověřený vládní komisař
  • JUDr. Carl Franz Johann Ott (1926–1927)
  • Julius Warosch (1927–1936)
  • JUDr. Karel Říha (1936–1938)

Starostové města Šunychlu - Bohumína - nádraží (dnešního N. Bohumína)

(neúplný seznam)

  • Johann Krakówka
  • ...
  • Karel Solich (1867–1870)
  • Ing. Johann Krakówka ml. (1870–1881)
  • Karel Lukscha (1881–1883)
  • Matthias Sud (1883–1885)
  • Karel Lukscha (1885–1892)
  • Joseph von Portenschlang-Ledermayer (1892–1904)
  • Viktor Lustig (1904–1911)
  • Franz Dworzak (1911–1919)
  • Johann Hein (1919–1920)
  • Otakar Jedrníček (1920–1925), pouze pověřený vládní komisař
  • Josef Malcher (1925–1938)
  • Józef Wilczek (1938–1939), pouze pověřený vládní komisař
  • Franz Freisler (1939–1939)
  • Ernst Kolar (1939–1939)
  • Friedrich Metzig (Metziy) (1939–?)

Starostové města Bohumína

(neúplný seznam)

  • Jan Ševčík (1970–1981), předseda MěNV
  • Josef Petrek (1981–1989), předseda MěNV
  • Břetislav Kačmařík (1989–1990), předseda MěNV
  • Antonín Štverka (1990–1994)
  • Ing. Petr Vícha (od 1994)

Muzea

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 928. 

Související články

Externí odkazy