Bohumil Váňa

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
O československém poválečném politikovi za ČSL pojednává článek Bohumil Váňa (politik).
Přehled medailí
Mistrovství světa - dvouhra muži
zlato MS 1938 dvouhra muži
zlato MS 1947 dvouhra muži
stříbro MS 1948 dvouhra muži
stříbro MS 1949 dvouhra muži
Mistrovství světa - čtyřhra muži
zlato MS 1947 čtyřhra muži
zlato MS 1948 čtyřhra muži
stříbro MS 1949 čtyřhra muži
bronz MS 1950 čtyřhra muži
zlato MS 1951 čtyřhra muži
bronz MS 1953 čtyřhra muži
Mistrovství světa - smíšené dvojice
zlato MS 1937 mix
stříbro MS 1938 mix
stříbro MS 1948 mix
stříbro MS 1949 mix
stříbro MS 1950 mix
zlato MS 1951 mix

Bohumil Váňa (17. ledna 1920 - 4. listopadu 1989) byl český stolní tenista.

Bohumil Váňa získal celkem třicet medailí na mistrovství světa, z toho třináct zlatých. To mu zajišťuje druhé místo v historických tabulkách za Viktorem Barnou. Vzhledem k tomu, že dnes se hraje mistrovství světa jednou za dva roky a světová špička je mnohem vyrovnanější, není pravděpodobné, že by byl někdy v budoucnosti překonán někým dalším.

Tato sbírka medailí by byla pravděpodobně mnohem rozsáhlejší, ale na vrcholu jeho kariéry přišla vynucená sedmiletá přestávka způsobená druhou světovou válkou. O jeho jedinečném postavení mezi světovou špičkou svědčí fakt, že část svých titulů získal před válkou a část po ní, jak je vidět z přehledu na konci tohoto článku.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Váňa se ke stolnímu tenisu dostal (jak bylo tehdy obvyklé)[zdroj?] hraním po sálech hospod se svým starším bratrem. Jeho talent byl brzy rozpoznán a Váňa začal docházet na tréninky do herny Sparty Praha. Podle svědectví spoluhráčů trénoval na tehdejší dobu neuvěřitelné čtyři hodiny denně - pokud neměl s kým, tak často sám o zeď.

V pouhých osmnácti letech porazil na mistrovství světa v Anglii nejprve v semifinále tehdy již pětinásobného mistra světa Viktora Barnu a ve finále úřadujícího mistra světa Richarda Bergmanna. Překvapil tehdy celý svět velice útočným pojetím s forehendovým drivem jako hlavním úderem (což byla v době pálek s obyčejnou vroubkovanou gumou bez houby poměrně nezvyklá taktika)[zdroj?]. Jeho slibně vyhlížející kariéra byla pak přerušena válkou - na rozdíl právě od Barny a Bergmanna nevyužil možnosti odejít do Anglie a pokračovat v hraní na vrcholové úrovni, ale zůstal doma v Čechách.

Po roce 1948 stále ještě reprezentoval a vyhrával, ale začínaly se objevovat problémy. Stolní tenis byl tehdy v Československu amatérský sport a Váňa byl zvyklý vydělávat si na živobytí hraním polooficiálních turnajů po hospodách a exhibicemi. To se v novém socialistickém zřízení ukázalo být nemožné, Váňa pracoval nejprve jako kopáč na stavbě Letenského tunelu, později také jako topič. Tím začala jít jeho výkonnost postupně dolů - navíc se přidala nepříliš dobrá atmosféra[zdroj?] v reprezentačním týmu, kde výsledky přestávaly pozvolna být hlavním kritériem pro nominaci. Do stolního tenisu tehdy také velmi výrazně zasáhl příchod nového typu „japonských“ pálek s houbovými potahy, který vyžadoval poněkud jiný způsob hry.

V roce 1956 dostal nabídku na místo trenéra, která byla podmíněna složením trenérských zkoušek. To jako mnohanásobný mistr světa odmítl a znechuceně odešel z vrcholového stolního tenisu do ústraní. Zemřel zatrpklý a v bídě[zdroj?] v roce 1989.

Dosažené úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Mistr světa:

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]