Bohoričica

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdravljica France Prešerena zapsaná v bohoričici.

Bohoričica byl spřežkový pravopis slovinského jazyka, jejž stanovil Adam Bohorič ve svém díle Arcticae horulae v roce 1584. Pravopis byl používán až do devatenáctého století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Již Primož Trubar použil ve svých dílech zvláštní spřežkový pravopis, u něhož však chyběla přesná pravidla pro psaní.[1] Až v roce 1584 vydaná první slovinská gramatika – Arcticae horulae – Adama Bohoriče znamenala přesnou formulaci pravidel tohoto pravopisu. K významu bohoričice přispěl i překlad Bible, který vyšel ve stejném roce jako Arcticae horulae a jehož autorem byl Bohoričův žák Jurij Dalmatin.

V průběhu protireformace byla absolutní většina děl slovinské reformace zničena. Bohoričica však přežila díky katolickým autorům, především díky lublaňskému biskupovi Tomaži Hrenovi. V sedmnáctém a osmnáctém století bylo vydáno jen velmi malé množství děl ve slovinštině, přesto bohoričica přežila. Pro slovinské názvy byla bohoričica použita také v jinak německy psaném díle Janeze Vajkarda Valvasora Die Ehre dess Herzogthums Crain.

Běžné používání bohoričice přineslo až osmnácté století, v jehož průběhu byla bohoričica modernizována filology Marko Pohlinem a Jurij Japeljem. Na konci osmnáctého století byl již pravopis plně uznán kruhem osvícenců kolem Žigy Zoise. Díky Antonu Tomaži Linhartovi a Valentinu Vodnikovi se bohoričica opět stala nástrojem slovinské literární tvorby.

V průběhu dvacátých let se začaly objevovat snahy o zavedení nové abecedy. Nejznámějšími pokusy byly ty Petera Dajnka a Frana Metelka z roku 1825. Tyto pokusy financované Jernej Kopitarem byly ostře odmítnuty skupinou kolem Matiji Čopa a France Prešerena. Až koncem třicátých let se této skupině jazykovědců a literátů podařilo přimět rakouské úřady, aby metelčici a dajnčici zakázaly.[2] Nadále však existovala kritika bohoričice.

Ve čtyřicátých letech pak Janez Bleiweis navrhl kompromisní řešení – zavést modifikovanou podobu gajice. Takto upravená gajica se začala objevovat v jeho periodiku – Kmetijske in rokodelske novice. Zanedlouho bylo toto řešení široce přijato, a tak po roce 1848 reformovaná gajica nahradila bohoričici.

Grafémy[editovat | editovat zdroj]

Bohoričica pozůstávala z dvaceti pěti písmen, z čehož 3 byly spřežky:

a b d e f g h i j k l m n o p r ſ ſh s sh t u v z zh

Bohoričica se od moderní slovinštiny lišila v následujících písmenech:

Velké písmeno Malé písmeno IPA moderní slovinština
Z z /ts/ c
ZH zh /tʃ/ č
S, Ş ſ /s/ s
SH, ŞH ſh /ʃ/ š
S s /z/ z
SH sh /ʒ/ ž

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bohorič alphabet na anglické Wikipedii.

  1. Bohoričica [online]. [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (slovinsky) 
  2. HLADKÝ, Ladislav. Slovinsko: stručná historie států. Praha : Libri, 2010. 190 s. ISBN 978-80-7277-463-0. S. 46.  

Související články[editovat | editovat zdroj]