Bohdan Neureutter
Bohdan Neureutter, též Theodor Neureutter[1] (20. listopadu 1829, Praha – 13. dubna 1899, tamtéž) byl český dětský lékař, profesor české lékařské fakulty.
Život [editovat]
Jeho otec Ondřej Neureutter, známý pražský advokát, se přátelil s Jungmannem, Hněvkovským a dalšími obrozenci.[2] Bohdan vystudoval akademické gymnázium staroměstské a roku 1848 nastoupil na pražskou lékařskou fakultu.[3] Zpočátku měl zálibu v chirurgii, kterou studoval pod vedením profesora Piťhy. Větší vliv na něj měl internista profesor Josef Hamerník, bojovník proti zastaralým a škodlivým léčebným postupům (například pouštění žilou při zápalu plic).
24. května 1854 získal doktorský titul. Praxi absolvoval ve všeobecné nemocnici,[2] krátce také působil jako domácí lékař u hraběte Nostice a Clam-Gallase. V říjnu 1856 přešel do Dětské nemocnice císaře Františka Josefa.[3] V tomto ústavu pracoval třicet let, až do roku 1887.[4] Účastnil se tam i vědeckých prací s profesory Löschnerem, Lamblem a Schindlerem, zejména v oblasti patologické anatomie. Založil patologicko-anatomické muzeum. Vzdělání si rozšiřoval na studijních pobytech ve Vídni, Berlíně, Mnichově a Porýní.[2] V dětské nemocnici se stal postupně primářem a spoluředitelem (kvůli národnostní rovnováze byli ředitelé dva, jeden český a jeden německý).[5] Získané zkušenosti zveřejňoval v českých i německých časopisech. Roku 1884 byl jmenován mimořádným profesorem na české lékařské fakultě.[4], byl tak vůbec prvním českým profesorem dětského lékařství.[1]
Po rozdělení pražské univerzity na českou a německou část přešla roku 1886 dětská nemocnice pod německou lékařskou fakultu. Neureutter byl zbaven ředitelského místa a následujícího roku z tohoto ústavu odešel.[5] Poté vedl ambulantní oddělení na české dětské klinice[4]. V roce 1883 byl jmenován přednostou zamýšlené pediatrické kliniky. Zasloužil se o založení nové dětské nemocnice v Praze na Karlově, která se začala stavět v listopadu 1898. Jejího otevření se však nedočkal, jelikož byla otevřena až v roce 1902.[1]
Neureutter byl známý nejen jako vynikající patologický anatom s velkými zkušenostmi praktického lékaře a klinika, ale i jako lidumil a aktivní účastník humanitárních a vlasteneckých podniků.[3] Chudé léčil zdarma, občas jim i finančně přispěl.[4] Určitou dobu zasedal v pražském městském zastupitelstvu.[2] Působil jako lékař a člen ředitelství v ústavu hluchoněmých.[5] Od roku 1888 byl členem družstva Národního divadla a bezplatným lékařem Národního divadla a ústavu hluchoněmých.[5][1] Politicky patřil k zastáncům staročechů, mezi nimiž měl řadu přátel.[4] K novým poznatkům se v posledních letech života stavěl poněkud nedůvěřivě, ale nechal se přesvědčit praktickými výsledky. Byl vlastencem, přičemž lásku k vlasti dokazoval činy.[4] Svým lidským přístupem, znalostmi, pedagogickou činností i publikacemi si vysloužil důvěru široké veřejnosti a respekt českých i německých kolegů.[2] Získal zlatý záslužný kříž s korunou a roku 1898 se stal rytířem řádu Františka Josefa.
Zemřel ve spánku 13. dubna 1899 v Praze.[1] Jeho pohřeb v kostele na Karlově proběhl za velké účasti.[4]
Dílo [editovat]
Neureutter publikoval řadu článků v českých i německých odborných časopisech. Byl jedním z prvních lékařů, kteří psali česky, pomáhal tvořit českou terminologii[5] a položil základ české lékařské literatuře, kterou pak podstatně rozvinul Bohumil Eiselt.[2] Jeho práce, zejména v oblasti dětské infektologie[1] a léčení spalniček, byly citované v německých vědeckých studiích.[4]
V Časopise českých lékařů zveřejnil mimo jiné tyto články:[4]
- Onanie u dětí (1880)
- Noční vyděšení u dětí (1880)
- Ozubování, ozubatění u dětí (1881)
- Častost vyskytování se zánětů a hniloby v kloubech končetin a v páteři u dětí (1883)
- Stav, který následuje po opití, může býti snadno osudným i u dětí (1884)
- Běhavka u dětí (1888)
Publikoval i v časopise Odborná pathologie a therapie.[5]
Reference [editovat]
Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. ( http://archiv.ucl.cas.cz/ ).
- ↑ a b c d e f http://www.medvik.cz/medvik/author_detail.do?id=1370
- ↑ a b c d e f ZÍT, Josef. Dr. Bohdan Neureutter. Světozor. 1 1880, roč. 14, čís. 4, s. 46. Dostupné online.
- ↑ a b c Dr. Bohdan Neureutter. Humoristické listy. 6 1885, roč. 27, čís. 24, s. 192. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i Doktor. Prof. Dr. B. Neureutter. Světozor. 4 1899, roč. 33, čís. 24, s. 285 - 286. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f K. Š.. Kronika. Zlatá Praha. 4 1899, roč. 16, čís. 24, s. 288. Dostupné online.
