Blokový kód

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Blokový kód je v teorii kódování způsobem kódování přenosového kanálu. Zvyšuje redundanci přenášené zprávy, což umožňuje, aby příjemce zprávu dekódoval s minimálním (teoreticky však nikdy nulovým) počtem chyb. To platí za předpokladu, že není překročena kapacita kanálu (maximální množství informací přenášených za jednotku času).

Nejdůležitější vlastností blokového kódu je pevná délka vstupu a výstupu: blokový kód zpracovává informační řetězec o délce k a převádí jej na kódové slovo o délce n, při čemž obě tyto délky jsou pro daný kód konstantní. Tím se liší například od Huffmanovy metody kódování nebo od konvolučních kódů.


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Block code na anglické Wikipedii.