Hromosvod
Hromosvod,[1][2][3][4][5][6] vzácněji nazývaný bleskosvod,[7] je zařízení, které vytváří umělou vodivou cestu k přijetí a svedení bleskového výboje.
Obsah |
Historie [editovat]
Hromosvod vynalezl v polovině 18. století v Evropě premonstrát Prokop Diviš, který ve své farní zahradě v Příměticích blízko Znojma umístil v roce 1754 první hromosvod. Ve světě platí za vynálezce hromosvodu také americký vědec a politik Benjamin Franklin, který kolem roku 1750 prováděl odpovídající experimenty. První hromosvod na území Českého království, který byl umístěn na stavbě, byl instalován na zámku v Měšicích roku 1775.
Použití [editovat]
Hromosvod se zřizuje zejména na objektech,[zdroj?] kde by mohl výboj blesku:
- ohrozit zdraví nebo životy osob (bytové domy, nemocnice, školy)
- způsobit poruchu (elektrárny, plynárny, vodárny, nádraží)
- způsobit hospodářské či kulturní škody (výrobní haly, muzea, archivy)
- nebo na objektech, které sousedí s objekty významnými a v případě zásahu by je mohly ohrozit požárem.
Součásti [editovat]
Vnější hromosvod (LPS - lighting protection system) má tři hlavní části – jímací soustavu, svod(y) a uzemnění.
- Jímací soustavy dle provedení dělíme na mřížové soustavy, tyčové jímače, hřebenové vedení a náhodné jímače (jiné konstrukční prvky, použitelné jako jímací zařízení, např plechová krytina).
- Svody mohou být strojené, vodiči vedenými na povrchu či skrytými, nebo náhodné (ocelovésloupy, výztuž dtd.)
- Uzemnění může být provedeno zemnicími tyčemi, deskami, dráty, či pásky, uloženo v zemi, nebo v základovém betonu
Samotný hromosvod může být buď spojený s konstrukcí budovy, nebo izolovaný od chráněné budovy.
Aktivní hromosvody [editovat]
Dále hromosvody můžeme rozlišovat na klasické (franklinova typu – hřebenové, mřížové, tyčové, oddálené, stožárové, závěsové, klecové), nebo na aktivní (zařízení se včasnou emisí výboje, P. D. A.) U aktivních hromosvodů PDA nebyla nikdy nezávislými laboratořemi naměřena nebo prokázána praxí jejich zvýšená účinnost. Hromosvody PDA jsou pak považovány za úspěšný komerční trik, případně podvod. Jiný druh aktivních hromosvodů, s ionizujícími radioaktivními zářiči, sice určitou účinnost vykazuje, ale s větrem jeho skutečný ochranný prostor prudce klesá.
Současná platná norma použití aktivních hromosvodů sice nezakazuje, ale pohlíží na ně pouze jako na pasivní tyčové jímače daných geometrických rozměrů.
Materiály [editovat]
Materiály v Česku nejvíce používané na jímací vedení, svody a uzemnění jsou:
- žárově zinkovaná ocel (železo a zinek)
- měď
- slitiny hliníku, např. dural (hliník, hořčík, křemík)
- nerezavějící ocel
Související články [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia Praha, 1994
- ↑ Josef Vejtruba: Hromosvod a jeho účinky, Praha, J. Vejtruba, 1881
- ↑ Zdeněk Rous, Wolfgang Marks, Stanislav Sedláček: Hromosvody a zemniče, Praha, STRO.M, 1996
- ↑ Jiří Kutáč, Zdeněk Rous, Zdeněk Hladný: Hromosvody a zemniče, Praha, IN-EL, 2008
- ↑ Lidmila Marková, Zuzana Vyoralová: Technická zařízení budov 40 : umělé osvětlení, elektrorozvody, hromosvody, 4. vydání Praha, ČVUT, Stavební fakulta, 1999, 5. vydání Praha, Vydavatelství ČVUT, 2005
- ↑ Václav Bystřický: Technická zařízení budov - C. Hromosvod, vertikální doprava, Praha, Vydavatelství ČVUT, 1999
- ↑ Rudolf Kolomý: Prokop Diviš : vynálezce uzemněného bleskosvodu, Praha, Prométheus, 2004
