Bleskojistka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bleskojistka je zařízení, které chrání elektrická vedení a přístroje před bleskem, případně i před přepětím jiného původu. Nejjednodušší bleskojistka je jiskřiště se dvěma elektrodami: jedna je spojena s chráněným vodičem, druhá se zemí. Při výrazném překročení nominálního napětí vznikne mezi elektrodami elektrický výboj, který energii svede do země. U moderních bleskojistek bývá jiskřiště umístěno v ochranné atmosféře, často v keramické trubičce.

Jako bleskojistka může sloužit i neonová trubice nebo jiná výbojka s vysokým startovacím napětím nebo polovodičový prvek (varistor, tyristor, Zenerova dioda).

Oprava vnější bleskojistky na stožáru VVN

Parametry

Základními charakteristikami bleskojistky je startovací čili průrazné napětí, při němž bleskojistka začne vést proud, spínací doba čili interval mezi příchodem napěťové špičky a spuštěním, maximální proud a případně výkon.

Výboj vznikne tak, že se prostředí jiskřiště ionizuje a jeho elektrický odpor prudce poklesne. Konstrukce bleskojistky musí zajistit, že po poklesu napětí výboj spolehlivě zhasne.

Vnější bleskojistka

Slouží k ochraně vnějších elektrických vedení, stožárů, antén a podobně před účinky atmosférické elektřiny a hlavně blesku. Jednoduchou bleskojistku tvoří dva silné vodiče, ohnuté do tvaru L, jejichž volné konce se od sebe vzdalují. Výboj vznikne v místě ohybu, kde jsou nejblíže, a posouvá se po volných koncích, až zhasne.

Vnitřní bleskojistka

Vnitřní bleskojistka

Slouží k ochraně elektrických přístrojů před bleskem nebo velkým přepětím. U jednoduché bleskojistky na obrázku je kontakt E uzemněn, kontakt A spojen s chráněným vodičem, například anténou. Vysoké napětí blesku ionizuje vzduch mezi body B, C a D, takže odpor poklesne a energie blesku se svede do země. Uspořádání elektrod zajišťuje, že výboj opět zhasne.

Odkazy

Reference

Literatura

  • Ottův slovník naučný nové doby, heslo Bleskojistky. Sv. 1, str. 640

Související články

Externí odkazy