Blatenské knížectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Blatenské knížectví zeleně vlevo na mapě vytvořené podle informací z Gesta Hungarorum

Blatenské knížectví bylo slovanské knížectví, které se v polovině 9. století rozprostíralo mezi Drávou na jihu, Dunajem na východě, Štýrským Hradcem na západě a přibližně Veszprémem na severu. Podle novějších názorů sem patřilo i území mezi Rábem a Klosterneuburgem. Stolicí knížectví byl Blatnohrad na řece Zale.

Blatenské knížectví vzniklo kolem roku 839, kdy ho východofranský král Ludvík II. Němec dal v léno Pribinovi, který předtím absolvoval strastiplnou cestu po střední Evropě poté, kdy ho roku 833 i s družinou vyhnal Mojmír I. z Nitranského knížectví. Roku 847 Pribina knížectví dostal do osobní dědičné držby.

Za vlády Pribinova syna Kocela jej navštívili na své cestě do Říma Cyril a Metoděj a to přispělo spolu s obnovou místního biskupství k většímu kulturnímu významu a samostatnosti knížectví, které se stalo jedním ze středisek slovanské vzdělanosti. Po Kocelově smrti v roce 876 bylo knížectví opět včleněno do Východofranské říše pod vládu Arnulfa Korutanského. V letech 884–894 bylo knížectví součástí Velkomoravské říše pod vedením Svatopluka. V roce 896 ještě východofranský vládce Arnulf udělil Blatenské knížectví v léno Braslavovi, ale již roku 901 dobyli oblast Maďaři a ta se stala součástí Uher a coby samostatný celek zanikla.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Blatenské kniežatstvo na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]