Bitva u kunduraských olivových hájů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u kunduraských olivových hájů
Konflikt: Čtvrtá křížová výprava
Olivenhain.jpg
Trvání: 1205
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Messenia, Peloponés, Řecko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Drtivé vítězství francouzských křižáků
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Křižáci Byzantští Řekové
Velitelé
Guillaume de Champlitte
Godfrey z Villehardouinu
Michael Komnenos Dukas
Síla
500–700 rytířů
lehké jezdectvo
4000–5000 vojáků
Ztráty
lehké těžké
{{{poznámky}}}

Bitva u kunduraských olivových hájů (nebo také u kunduroských olivových hájů) se odehrála v Messenii na Peloponésu na jaře roku 1205 mezi francouzskými křižáky a místními řeckými vládci. Skončila drtivým vítězstvím francouzských rytířů a zlomením řeckého odporu.

Poté co účastníci čtvrté křížové výpravy 13. dubna 1204 dobyli Konstantinopolis a rozvrátili tak na čas Byzantskou říši, jejíž císařský dvůr odplul do Nikáie, se skupina pěti až sedmi set rytířů pod velením účastníků výpravy Guillauma de Champlitte a Godfreye z Villehardouinu střetla s vojskem pěti tisíc peloponéských Řeků, které vedl synovec byzantského císaře Michael Komnenos Dukas. Tato bitva rozhodla osud zbytku Peloponésu, který tak padl do křižáckých rukou a stal se základem nového křižáckého státu Achajské knížectví.

Pozadí bitvy[editovat | editovat zdroj]

13. dubna 1204 vojska čtvrté křížové výpravy dobyla hlavní město Byzantské říše. Vůdce výpravy Bonifác z Montferratu, který byl vyšachován z možnosti stát se novým latinským císařem, dobyl Soluň a založil si zde svůj vlastní křižácký stát Soluňské království. Guillaume de Champlitte Bonifáce následoval a v dobytí Soluně mu pomohl. Poté pokračoval dále na jih, až dorazil do Morey. Zde se spojil s Godfreyem z Villehardouinu, který se plavil do Messenie na své cestě z Palestiny.

Francouzští rytíři společně táhli za dobytím Morey. Nejprve dobyli Messenii, kterou držel Jan Kantakouzenos. Guillaume a Godfrey poté obsadili všechna důležitá města na západním Peloponésu bez většího odporu. Řekové z Arkádie, Lakónie a Argolidy, které vedl Michael Komnenos Dukas, který byl toho času guvernérem Peloponésského thematu, a Michael Kantakouzenos, syn zesnulého Jana Kantakouzena, se pokusili křižákům postavit na odpor a jejich postup u kunduraských olivových hájů zastavit.

Popis bitvy[editovat | editovat zdroj]

Messénie, hlavní oblast bitvy u kunduraských olivových hájů

Podle Morejské kroniky bylo Latinů (tj. francouzských křižáků) sedm set, zatímco „Římanů“ (Byzantinců, resp. byzantských Řeků) čtyři tisíce, jezdců i pěších řadových vojáků. Godfrey z Villehardouinu, strýc křižáka Godfreye, společníka Guillauma de Champlitte, ve své Kronice uvádí, že Michaelovo vojsko čítalo pět tisíc mužů, zatímco křižáků mělo být desetkrát méně. V každém případě, navzdory citelné početní nevýhodě francouzští rytíři bitvu vyhráli. Odpor Řeků byl zcela ochromen a vzápětí začala do křižáckých rukou padat jedna byzantská pevnost za druhou. Michael Komnenos Dukas se poté stáhl do Epiru a založil zde Epirský despotát. Přesná poloha kunduraských olivových hájů je neznámá. Godfrey z Villehardouinu (kronikář) se zmiňuje, že místo bitvy bylo vzdáleno jeden den od pevnosti Modon (Methoni).

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Bitva u kunduraských olivových hájů byla rozhodující pro dobytí Peloponésského poloostrova křižáky. Po tomto vítězství pro křižáky v Morei už nic nepředstavovalo vážnou hrozbu. Vítězové byli v Andravii přijati lidem i církví. Poslední ohniska odporu představovala obrana pevností v Naupliu a Akrokorintu, které držel Leo Sgouros. Guillaume de Champlitte poté vybudoval svůj křižácký stát Achajské knížectví, který s výjimkou benátských měst na pobřeží zabíral většinu Peloponésu.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of the Olive Grove of Koundouros na anglické Wikipedii.