Bitva u Wakefieldu
| Bitva u Wakefieldu | |||
|---|---|---|---|
 Bitva u Wakefieldu | |||
| Trvání | 30. prosinec 1460 | ||
| Místo | Wakefield, West Yorkshire, Anglie | ||
| Souřadnice | 53°40′48″ s. š., 1°29′32″ z. d. | ||
| Výsledek | rozhodné vítězství Lancasterů | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
Bitva u Wakefieldu se odehrála 30. prosince 1460 u Wakefieldu v West Yorkshire a byla jednou z velkých bitev války růží. Utkaly se zde královské vojsko pod standartou Markéty z Anjou a síly vedené Richardem, vévodou z Yorku, který si činil nárok na anglický trůn. Richardovo vojsko bylo poraženo a on sám v bitvě padl.
Pozadí
Lancasterové nastoupili na anglický trůn roku 1399, kdy Jindřich IV. sesadil svého nepopulárního strýce Richarda II. Existovaly jisté pochybností o oprávněnosti jeho nároku na trůn. Jeho vnuk Jindřich VI. se stal králem jako malý chlapec, ale vyrostl v neschopného vladaře, trpícího záchvaty duševních poruch a obklopeného neschopnými a zkorumpovanými rádci. Mnoho šlechticů spoléhalo na Richarda z Yorku, který měl podle některých legitimnější nárok na trůn a byl uznáván jako schopný vojevůdce. Roku 1460, kdy vojsko jeho spojenců zajalo po bitvě u Northamptonu krále Jindřicha a Richard se domáhal prohlášení anglickým panovníkem, nebyli jeho přívrženci na takový krok připraveni.
Místo toho parlament přijal zákon (Act of Accord), zaručující Richardovi a jeho potomkům nárok na anglický trůn po smrti Jindřicha VI. Markéta z Anjou, manželka krále Jindřicha, nepřistoupila na dohodu, která byla přijata pod nátlakem a zbavovala Eduarda, jejího syna s Jindřichem, dědického nároku na trůn. Na severu země začala shromažďovat vojsko, aby se s Richardem utkala.
Bitva
Richard vyrazil se svou armádou na sever země, aby této hrozbě čelil. Doprovázeli ho jeho druhý nejstarší syn Edmund a Richard Neville, hrabě ze Salisbury. Jeho vojsko se utábořilo na hradu Sandal nedaleko Wakefieldu a Markétino vojsko se vydalo naproti němu, aby vyprovokovalo bitvu. Je málo pravděpodobné, že by se bitvy účastnila i Markéta sama, v té době byla spíše ve Skotsku, kde sháněla podporu. Veliteli lancasterského vojska byli zřejmě Jindřich Beaufort a Jindřich Percy.
Mnoho lidí má představu o této bitvě zažitou na základě melodramatického popisu Williama Shakespeara, především vraždu Richardova syna Edmunda. Ve skutečnosti není zcela jisté, jak k bitvě došlo, i když je potvrzeno, že Richard souhlasil s bitvou na otevřeném prostranství, místo aby využil opevnění hradu Sandal. S úplnou jistotou není známo konkrétní datum bitvy ani přesné místo, kde ke střetu došlo, i když je pravděpodobné, že se bitva odehrála na místě známém jako Wakefield Green na sever od hradu.
Podle Shakespeara je Edmund popisován jako malý chlapec a podle jeho vraha lorda Cliforda byl jeho otec mučen, předtím než byl zabit. Ve skutečnosti byl Richard zabit během bitvy a jeho syn, tehdy sedmnáctiletý, byl dostatečně dospělý, aby se aktivně zapojil do bitvy. Salisbury byl také po bitvě zajat a popraven.
Porážka Yorků mohla být výsledkem Richardova přílišného sebevědomí, protože odmítl čekat na posily a vyrazil do bitvy s Lancastery, i když je možné, že byl obelstěn Johnem Nevillem, který do bitvy nastoupil pod falešnými praporci, takže se Richard mohl domnívat, že jeho vojsko je daleko silnější, než ve skutečnosti bylo.
Důsledky
Po bitvě byly hlavy Richarda, jeho syna Edmunda a Salisburyho napíchnuty na kůly a vystaveny v Yorku u městských hradeb. Richardova hlava měla nasazenou papírovou korunu a nápis Dovolte Yorkovi, aby se díval na město York. Richardova smrt znamenala, že se jeho nástupcem v požadavku na anglický trůn stal jeho syn Eduard. Salisburyho syn Richard Neville, hrabě z Warwicku a Eduardův blízký spojenec se stal nejbohatším a velmi vlivným šlechticem Anglie. I když byl Eduard mladý, byl vynikajícím vojevůdcem a schopným politikem a později vládl jako Eduard IV.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Wakefield na anglické Wikipedii.