Bitva u Stockachu (1800)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Stockachu (1800)
Konflikt: Druhá koaliční válka (1799-1802)
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|]]
Trvání: 3. květen, 1800
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Stockach, Německo
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Francouzské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
France Francie Vlajka Habsburské monarchie Habsburská monarchie
Velitelé
France Jean-Victor Moreau Vlajka Habsburské monarchie Paul Kray von Krajova
Síla
France 108000 mužů Vlajka Habsburské monarchie 95000 mužů
Ztráty
France neznámé Vlajka Habsburské monarchie ? mrtvých a raněných , 29 děl , 10000-11000 zajatých, skladiště a arzenály ve Stockachu
{{{poznámky}}}

Bitva u Stockachu (1800) byla jednou z bitev Druhé koaliční války. Na bojišti se utkaly 3. května 1800 jednotky Francouzského Direktoria a Rakouského impéria.

Rakouská situace[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 1800 mělo Rakousko proti Francii postaveny dvě armády. Melasova armáda byla v Itálii a Krayova v Německu. Podle plánu Dvorské válečné rady měla první zaútočit Melasova armáda a teprve poté, co dobude Janovskou riviéru a postoupí k Provenci, měl zaútočit Kray. Jeho armáda se měla vyhnout Švýcarsku a směřovat přes Rýn na Belfort. Poté měla každá z armád tvořit rameno kleští směřující na Paříž.

Na německém válčišti bylo pod velením Paula Kraye von Krajova 120000 mužů. Z toho 7000 tvořily tyrolské milice, 5000 vojáků z Mohuče, které najal baron Albini a 12000 Bavorů a 6000 Württemberčanů, které najali Angličané. Z celkového počtu však muselo 25000 mužů střežit alpské průsmyky a zajišťovat spojení mezi armádami v Německu a v Itálii. Armáda byla rozdělena na 4 sbory:

Francouzská situace[editovat | editovat zdroj]

Francouzská Rýnská armáda, které velel generál Jean-Victor Moreau, měla k dispozici 137000 mužů. Z nich však bylo nutné vyčlenit muže do posádek, pevností a doplňovacích center. Pro bojové operace tedy bylo připraveno 108000 mužů. Podle plánu bylo úkolem Rýnské armády zatlačit Rakušany do hloubi Německa a přerušit spojení mezi oběma rakouskými armádami.

Armáda byla rozdělena na 4 sbory:

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Předehra[editovat | editovat zdroj]

Francouzská armáda začala 25. dubna přecházet Rýn. 30. dubna vytvořila mohutnou linii na čáře WaldshutSankt-BlasienNeustadt. 1. května se pravé křídlo posunulo do prostoru Halau a ocitlo se tak 30 kilometrů od hlavní rakouské doplňovací a zásobovací základny ve Stockachu. Levé křídlo bylo ve stejné vzdálenosti od Krayova hlavního stanu ve Donaueschingemu. 2. května se záložní sbor předsunul před střed a celá armáda postoupila od západu a jihozápadu ke trojúhelníku StockachEngenMoeskirch, kde došlo následující den k bitvě.

Stockach[editovat | editovat zdroj]

3. května 1800 postupoval Lecourbeho sbor směrem ke Stockachu. Pravá Vandammova divize postupovala na Wahlwies. Střední Montrichardova divize postupovala přímo na Stockach. Levá Lourgesova divize postupovala na Aach tedy do prostoru mezi Stockachem a Engenem. Vandamme narazil v lesnatém terénu na rakouský předvoj, který kladl odpor dokud Francouzům nepřispěchala na pomoc Montrichardova divize. Teprve potom Rakušané ustoupili do obraného postavení u Stockachu. Tomu velel francouzský emigrant kníže de Vaudémont, který měl k dispozici 12 000 mužů na poslední chvíli posílených jezdectvem a dělostřelectvem. Rakouské jezdectvo se po úvodním boji s francouzským stáhlo, aby uvolnilo pole pro dělostřelectvo a rakouské střelce. Ti odvedli dobrou práci a donutili francouzské jezdectvo k ústupu.

V té době Molitorova brigáda z Vandammovy divize nebezpečně postupovala mezi Stockach a Bodamské jezero, čímž nebezpečně obcházela Vaudémontův levý bok. Vaudémont ho začal posilovat, ale po útoku Montrichardovi divize na střed jeho postavení, byl donucen začít pomalu ustupovat. Nejprve ustupoval k směrem k hlavním Krayovým silám, ale v tom mu zabránila Lourgesova divize. Pak začal ustupovat dvěma směry a to k severu na Moeskirch a k severovýchodu na Pfullendorf. Lecourbeho sbor pak obsadil Stockach kde zajal 3 až 4 tisíce mužů a získal 9 děl a obrovské sklady a arzenály.

Engen[editovat | editovat zdroj]

Současně s bojem u Stockachu probíhal také boj u 20 kilometrů vzdáleného Engenu. Kray zde měl 45 000 vojáků a proti němu postupoval celý Moreaův záložní sbor a polovina Lorgesovy divize od Lecourbeho sboru. Celkem asi 32 000 mužů.

Moreau se obával, že jeho síly nebudou stačit na prolomení rakouských linií proto povolal 25 km vzdálený Saint-Cyrův sbor. Na jeho příchod však nečekal a zaútočil Delmasovou a Bastoulovou divizí na rakouský střed u vesnice Welschingen a les který s vesnicí sousedil. Po počátečních problémech se Francouzům podařilo vesnici i les obsadit.

Klíčovým bode před Engenem byla hora Hohenhowen (814 m.). Ta ležela na rakouském pravém křídle a na ni zaútočily Leclercova a Richespansova divize. Kray však útok na toto místo předpokládal a na jeho obranu se dobře připravil. O toto místo se sváděly nejprudší boje. Okolo šesté hodiny večer přišly Krayovi zprávy o blížícím se Saint-Cyrovu sboru. Kray na to reagoval pokusem o rozhodující útok a zaútočil na Francouzi obsazenou ves Welschingen. Francouzům se však jeho útok podařilo odrazit. Aby Moreau Welschingenu odlehčil nechal Bontempsovu brigádu zaútočit na ves Ehingen na rakouském levém křídle. Uherským granátníkům se však Bontempsův postup podařilo zastavit a nakonec každá armáda vlastnila polovinu vesnice. Dosud se bitva vyvíjela nerozhodně a Saint-Cyrův sbor dosud nedorazil. Byl to důsledek Krayova odloučení části sil pod velením podmaršálka Nauendorfa, které Saint-Cyrův postup úspěšně zpomalovaly.

Až za soumraku se Richespansova divize dostala na vrchol Hohenhowenu a Kray, který už věděl o porážce u Stockachu začal ustupovat. Za sebou nechal 20 děl a asi 7 000 zajatců. Ztráty na životech byly na obou stranách vyrovnané. Jedním z padlých byl i podmaršálek Andreas, hrabě Karaiczay de Wallje-Szaka.

Důsledky bitvy[editovat | editovat zdroj]

Dvě bitvy svedené 20 km od sebe vysoko pozdvihly francouzskou morálku. Pro nováčky to byl úspěšný bojový křest a pro veterány to byla odplata za porážky, které jim v těchto místech loni udělil arcivévoda Karel. Vítězství umožnilo Moreauovi postup do Krayova levého boku a tím ho odřezávat od Bavorska, Rakouska a v neposlední řadě od nejkratšího spojení s Melasovou armádou.

Literatura[editovat | editovat zdroj]