Bitva u Rozvegova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Rozvegova
konflikt: Československo-maďarský konflikt (1938-1939)
Trvání6. leden 1939
MístoPředměstí Mukačeva, Podkarpatská Rus
VýsledekČeskoslovenské vítězství [1]
Strany
Československo Československo (Druhá republika) Vlajka Maďarského království Maďarské království
Velitelé
Štábní kapitán Bohumil Mařík
Ztráty
5 padlých
3-5 raněných
1 OA vz. 30 ukořistěn Maďary[2]
Oficiálně 9 mrtvých, podle jiných odhadů mnohem více

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Rozvegova byl ozbrojený střet svedený o předměstí Mukačeva na Podkarpatské Rusi. Šlo o nejkrvavější boj československých jednotek s maďarskými jednotkami a zároveň o jejich první vzájemný střet v roce 1939. Bitva skončila krátkodobým vytlačením Maďarů z Rozvegova.

Příčiny střetu[editovat | editovat zdroj]

2. listopadu skončilo Vídeňské arbitrážní jednání. Ve Vídni bylo rozhodnuto o československých územních ústupcích Maďarsku. Jednalo se o značnou část území jižního a východního Slovenska a také jihozápadní část Podkarpatské Rusi. Součástí odstoupeného území bylo i Mukačevo. Rozvegovo[pozn. 1] ležící na předměstí Mukačeva na pravém břehu řeky Latorice ale mělo nadále zůstat československým územím. Nad rámec Vídeňské arbitráže bylo ale obsazeno maďarskou armádou. Někteří českoslovenští důstojníci okamžitě začali zvažovat obsazení Rozvegova. Brzy se objevila vhodná záminka. Když byl v noci z 5 na 6. ledna postřelen četník František Dvořák, zahájily československé jednotky útok.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Rozvegovo obsazoval 36. pěší pluk, který vedl Bohumil Mařík. První zaútočila 1. a 2. rota spolu s několika družstvy SOS. Rozpoutal se tvrdý pouliční boj. Do boje se na československé straně zapojila i tři obrněná vozidla Tatra OA vz. 30 od Motorizovaného předzvědného oddílu 2 a dělostřelectvo 5. baterie 12. dělostřeleckého pluku. Brzy se začala projevovat početní převaha na straně Maďarů a Čechoslováci se nyní museli bránit, ale Rozvegovo se honvédům již obsadit nepovedlo. Teprve odpoledne se povedlo střet utlumit.

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Po střetu bylo rozhodnuto rozkazem z vyšších míst předat Rozvegovo zpět Maďarům. Brzy po bitvě se maďarské vrchní velení rozhodlo zahájit útok na Podkarpatskou Rus. Ten začal 14. března v údolí řeky Latoricy.

Seznam padlých Čechoslováků[editovat | editovat zdroj]

Hodnost Jméno Jednotka Datum narození
Vojín Eliáš Kolačuk 1. rota 36. pěšího pluku 28. července 1915
Vojín Antonín Kopeček 2. rota 36. pěšího pluku 17. dubna 1915
Vojín Jan Slanina 2. rota 36. pěšího pluku 22. dubna 1915
Vojín František Vystrčil 1. rota 36. pěšího pluku 21. prosince 1915
Respicient FS Josef Tyšer SOS Rozvegovo, rota Razošín 1893

Seznam raněných Čechoslováků[editovat | editovat zdroj]

Hodnost Jméno Jednotka Datum narození
Vojín Josef Červenka 1. rota 36. pěšího pluku 1914
Vojín Alois Čižmár 1. rota 36. pěšího pluku 1916
Vrchní respicient Antonín Kohel SOS Rozvegovo, rota Razošín 1896
Strážmistr Jaroslav Kotouček SOS Rozvegovo, rota Razošín 1893
Vojín František Novotný 2. rota 36. pěšího pluku 1893

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Rozvegovo, maďarsky Oroszvég (doslova „ruský konec“), rusky Росвигово (Rosvigovo), ukrajinsky Росвигово (Rosvyhovo) nebo Росвигове (Rosvyhove), rusínsky Росвегово (Rosvegovo), Оросвеґ nebo Оросвиґово je nyní součástí města Mukačevo.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ladislav Kudrna: Zapomenutá bitva u Rozvegova z 6. ledna 1939. Fakta & svědectví č. 2/2009.
  • Jindřich Marek: Prapor z žižkovského muzea. Přísně tajné č. 2/2004.
  • Jiří Plachý: Nástin personálních ztrát Československé armády. Ministerstvo obrany ČR, 2007.
  • Jaroslav Beneš: Stráž obrany státu 1936-1939. FORTprint, 2009.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]