Bitva u Naissu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Naissu
Konflikt: Gótsko-římské války
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|{{{komentář}}}]]
Trvání: 269
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Naissus, dnešní Srbsko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Římanů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Římská říše Gótové
Velitelé
Claudius II. Gothicus,
Domitius Aurelianus
Síla
neznámá 50 000
Ztráty
neznámé mezi 30 000 až 50 000
{{{poznámky}}}

Bitva u Naissu se konala poblíž dnešního města Niš v Srbsku pravděpodobně v létě roku 269 (podle některých názorů v září roku 268). Gótové se v ní utkali s římským vojskem vedeným císařem Claudiem II., jehož velitelem jízdy byl pozdější císař Aurelianus.

Vpády Gótů na římské území[editovat | editovat zdroj]

Již od roku 238 byla římská říše vystavována opakovaným a ničivým nájezdům Gótů. S výjimkou období krátkého přerušení byla většina balkánských provincií říše drancována těmito barbary po celá desetiletí. Při pokusu zamezit Gótům v dalších útocích byl císař Decius v červnu roku 251 poražen a zabit v bitvě u Abrittu poté, co padl do léčky gótského náčelníka Knivy. Deciovým nástupcům se sice podařilo situaci na dolním Dunaji poněkud stabilizovat, avšak zanedlouho měla nastat invaze Gótů, jež nabyla dosud nevídaných rozměrů.

V roce 268 proniklo na římské území ohromné gótské vojsko doplněné pomocnými jednotkami z kmene Herulů, když ze severního břehu Černého moře připlulo údajně 2000 lodí osazených 320 000 mužů, jež dále pokračovaly do Egejského moře. Svými nájezdy barbaři postihli mnoho chabě bráněných míst v celé oblasti. Přitom vydrancovali Řecko, Krétu, Rhodos, Kypr a dokonce se odvážili napadnout i města ve vnitrozemí Malé Asie. Během obléhání Athén se vyznamenal římský historik Dexippus, jenž shromáždil místní občany a spolu s nimi přinutil barbary k ústupu. V dubnu roku 268 zastihl císař Gallienus Heruly a část Gótů při řece Nestos v Makedonii a uštědřil jim zde rozhodnou porážku. Avšak dříve než mohl zúročit svůj úspěch a vytrvat v postupu proti útočníkům, byl Gallienus donucen odtáhnout do Itálie, kde proti němu povstal vojevůdce Aureolus, jemuž předtím císař svěřil obranu severu země. Vypořádat se s uzurpátorem už ale Gallienus nestihl, neboť padl za oběť spiknutí svých důstojníků. Gótové mohli následně nerušeně pokračovat v plenění.

Bitva a její důsledky[editovat | editovat zdroj]

Teprve v dalším roce podnikl nový císař Claudius II. tažení na Balkánský poloostrov sužovaný dosud pustošením barbarů. Jádro římského vojska tvořily Gallienem nově reorganizované, vysoce mobilní jednotky složené převážně z těžké jízdy. Nedaleko města Naissus se Římané střetli s velkou částí gótského vojska, jež údajně čítalo kolem 50 000 bojovníků. Ještě před vypuknutím boje přeběhli na Claudiovu stranu Herulové. V úvodu bitvy římská těžká jízda porazila tisíc gótských jezdců. Gótové, mající převahu v počtu mužů, se pak vzchopili a navzdory udatnému odporu legionářů zatlačili Římany zpět. Římské vojsko však ustálo nápor barbarů a podniklo protiútok. Při něm ho výrazně podpořily jízdní oddíly vedené Aurelianem, které zahnaly z bojiště gótské jezdectvo, načež překvapily týl gótské pěchoty. Gótové byli nuceni zvolna ustupovat ke svému opevněnému táboru, opětný útok římské jízdy je ale uvrhl ve zmatek. V nastalém chaosu bylo zabito nebo zraněno mezi 30 000 až 50 000 Góty. Několik tisíc padlo do zajetí, z nichž mnozí dali později přednost službě v římském vojsku před otroctvím a podíleli se tak na vítězných taženích Claudia II. a Aureliana. Vítězství umožnilo Římanům systematicky napadat a ničit zbývající gótské síly plenící Balkánský poloostrov. Hrozivá válečná moc Gótů byla konečně zlomena, když Aurelianus v roce 271 porazil poslední Góty setrvávající na římské půdě a vypudil je zpět za řeku Dunaj. Od tohoto okamžiku nepředstavovali Gótové pro římskou říši vážnou hrozbu po příštích více než sto let.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEATHER, Peter. Gótové. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 408 s. ISBN 80-7106-199-9.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Naissus na anglické Wikipedii.