Bitva u Milvijského mostu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Milvijského mostu
Konflikt: Války Konstantina I.
Bitva u Milvijského mostu
Bitva u Milvijského mostu
Trvání: 28. října 312
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Milvijský most, Řím
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství Konstantina I.
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Znak Konstantinovy armády Konstantinova armáda Znak Maxentiovy armády Maxentiova armáda
Velitelé
Znak Konstantinovy armády Konstantin I. Znak Maxentiovy armádyMaxentius
Síla
~ 100 000 ~ 75 000 – 120 000
Ztráty
~ Neznámé ~ Neznámé
{{{poznámky}}}

Bitva u Milvijského mostu přes Tiberu na severu Říma mezi římskými císaři Konstantinem I. a Maxentiem se odehrála 28. října 312. Vítězný Konstantin díky ní ukončil spoluvládcovský systém tetrarchie a stal se jediným císařem Římské říše.

Podle křesťanské legendy měl Konstantin v předvečer bitvy vidění, v němž spatřil kříž a nápis „In hoc signo vinces“ (V tomto znamení zvítězíš); Eusebios z Kaisareie uvádí řecky Eν τούτω νίκα – En toúto níka, V tomto zvítěz). Vítězství tak bylo připsáno Kristu, a Konstantin proto radikálně změnil náboženskou politiku říše ve prospěch dosud pronásledovaného křesťanství.

Pozadí bitvy[editovat | editovat zdroj]

Začátkem 4. století se v Římské říši začal rozpadat systém tetrarchie, který zavedl císař Dioklecián. Spočíval v tom, že říši vládli dva augustové a dva caesarové. Augustové byli hlavní vládci a oba měli vládnout jedné polovině říše. Caesarové měli být nástupci. S odchodem Diokleciána se ale systém rozpadl a všichni vyšší představitelé říše začali bojovat o moc. Smrtí císaře Galeria v roce 311 vznikla tato situace: Konstantin vládl Galii, Maxentius vládl Itálii, Licinius Illyrii a celému východu Maximinus Daia. Maxentius byl velmi neoblíbený a poněkud paranoidní. Podezříval Konstantina, že ho chce připravit o trůn. Proto se chtěl s armádou přeplavit do Galie, aby Konstantina odstranil. Konstantin byl ale dobrý stratég a věděl, že by měl zaútočit jako první. Rychle zorganizoval armádu a zaútočil na Itálii. Polovina jeho armády byla zaneprázdněna v Británii, takže měl k dispozici asi 40-50 tisíc mužů. Maxentius vytáhl proti Konstantinovi s cca 190 000 vojáků, z nichž polovinu nechal poblíž dnešních Benátek, protože se obával vpádu Licinia z Illyrie. Maxentiovi prorokovala věštba „překročíš-li Tiberu, zahyne nepřítel Říma“. Protože za

za nepřítele Říma považoval Konstantina, rozhodl se k bitvě. Zvolil místo u Milvijského mostu, vedle nějž nechal postavit ještě jeden malý, pontonový. K bitvě se sešikoval u vesnice Saxa Rubra 14 km od mostu. Těsně před bitvou se ale stala velmi záhadná věc. Konstantin, který vyznával staré pohanské náboženství, měl večer před bitvou vidění. Při západu slunce spatřil na obloze planoucí kříž s písmeny XP překříženými přes sebe a pod nimi nápis „en tutoi nika“, což v překladu znamená „V tomto znamení zvítězíš“. Proto ho nechal vyrýt na štíty svých bojovníků. Po vítězné bitvě vešel tento znak do dějin jako labarum a stal se standartou všech římských císařů.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

O samotné bitvě toho moc známo není, ale nejspíše se Konstantinově galské jízdě a legionářům vycvičeným bojem s Germány podařilo rozvrátit řady Maxentia. Když Maxentius viděl, že prohrává, rozhodl se ustoupit za vysoké hradby Říma. Na cestě ale musel znovu překročit Milvijský most. Ten, ačkoli byl posílen pontonovým mostem , nedokázal kapacitně unést celou armádu, a tak v zadních řadách propukl zmatek. K tomu se navíc zřítil most pontonový. Maxentiovi muži se pokoušeli zachránit přebroděním řeky, ta ale byla moc hluboká, vojáci v těžké zbroji nemohli plavat a byli nemilosrdně strháváni pod hladinu. Při pokusu přejít řeku pak zemřel i sám Maxentius. Většina jeho vojáků nestačila překonat řeku a byla dílem pobita a dílem zajata.

Důsledky[editovat | editovat zdroj]

Po bitvě Konstantin vstoupil do Říma, kde jako trofej ukazoval Maxentiovu hlavu. Lid ho vítal jako osvoboditele. Hlavní sídlo přenesl Konstantin do nově vybudované Konstantinopole. V bitvě také naposledy vystupovala pretoriánská garda, která bojovala na Maxentiově straně. Konstantin ji hned po obsazení Říma rozpustil.

Milvijský most[editovat | editovat zdroj]

Milvijský most v roce 2005

Není známo kým byl postaven, ale ví se, že byl na začátku dřevěný. První bitva se u něj odehrála mezi římským vojevůdcem Titem Liviem a kartaginským generálem Hasdrubalem v roce 207 př. n. l. Roku 109 př. n. l. byl most přestavěn na kamenný a stal se součástí Via Flaminia. Další střet se odehrál v roce 78 př. n. l. mezi Quintem Lutatiem Catulem a Marcem Aemiliem Lepidem, v němž zvítězil Catalus. Následovala zmiňovaná bitva mezi Konstantinem a Maxentiem. V roce 538 byl Milvijský most místem další bitvy, když se Belisar pokoušel připojit Ostrogóty k Justiniánově Byzantské říši. Poslední významnější událostí na tomto místě bylo střetnutt mezi rodem Orsiniů a Collonů v roce 1335.

Most byl poté rekonstruován. Významné opravy se uskutečnily v roce 1432 u příležitosti korunovační cesty císaře Zikmunda Lucemburského do Říma. Naposledy byl vážně poškozen Giuseppem Garibaldim roku 1849, když se pokoušel zpomalit vstup francouzské armády do Říma. Obnoven byl roku 1870. Přes četné opravy je dodnes zachována značná část původní antické stavby. Až do roku 1956 přes něj proudila automobilová doprava, poté byl prohlášen za kulturní památku. Dnes se jmenuje Ponte Milvio, před nedávnou dobou Ponte Molle. V době antiky nesl jméno Pons Mulvius. Zajímavostí je, že jedna ze dvou soch zdobících vstup na most je socha svatého Jana Nepomuckého.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]