Bitva u Marenga

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Marenga
Konflikt: Napoleonské války
Bonaparte u Marenga
Bonaparte u Marenga
Trvání: 14. června 1800
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Marengo, Itálie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Francouzské nejisté vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
FRA Francie Vlajka Habsburské monarchie Rakouské císařství
Velitelé
FRA Napoleon Bonaparte
FRA Louis-Charles-Antoine Desaix
FRA Jean Lannes
FRA Jean Baptiste Bessières
Vlajka Habsburské monarchie Michael Melas
Vlajka Habsburské monarchie Ott von Bátorkéz
Vlajka Habsburské monarchie Andreas O´Reilly
Síla
26 029
3851 jezdců
35 děl
24 073 mužů
7543 jezdců
92 děl
Ztráty
7700 mrtvých a raněných 963 mrtvých a nezvěstných; 5518 raněných; 8921 zajatých
{{{poznámky}}}

Bitva u Marenga proběhla dne 14. června 1800 v blízkosti města Alessandrie v SZ Itálii, asi 90 km JZ od Milána. Francouzská armáda pod velením Napoleona Bonaparta v bitvě drtivě porazila vojsko Rakouska.

L. F. Lejeune: Bitva u Marenga (1802)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bitva byla součástí takzvané války druhé koalice (1798-1801), kdy proti Francii stála koalice Ruska, Rakouska, Velké Británie, Osmanské říše, Portugalska a Neapolského království. Koaliční armáda pod velením ruského generála A. V. Suvorova byla v severní Itálii úspěšná, obsadila Milán a zrušila Cisalpinskou republiku.

V květnu 1798 se Napoleon vydal do Egypta, ale 1. srpna bylo francouzské loďstvo v bitvě u Abukiru poraženo. Napoleon se vrátil do Paříže a 9. listopadu 1799 se stal Prvním konzulem republiky. Když koalice odmítla mír, který jí nabídl, vydal se v květnu 1800 se 40 tisíci muži přes Alpy do Itálie. Dobyl Miláno, obnovil republiku a táhl k Alessandrii, kde byl rakouský generál von Melas se svou armádou. V nepřehledné situaci vyslal Napoleon několik divizí různými směry, kdežto Melas se rozhodl probít středem francouzské armády do Piacenzy. Průlom se mu podařil a i když byl zraněn, domníval se, že zvítězil. Když se však stáhl do Alessandrie, vrátily se další Napoleonovy divize a bitvu zvrátily ve svůj prospěch. Hlavní zásluhu na vítězství měl mladý generál Louis-Charles-Antoine Desaix, který ovšem v bitvě padl.

Následky[editovat | editovat zdroj]

Rakušané, kteří se nakonec dali na útěk, měli v bitvě 6500 mrtvých a raněných, přišli o 3000 zajatců a téměř celé dělostřelectvo, Napoleon ztratil asi 7000 vojáků. V téže době vpadla další francouzská armáda do Bavorska a Rakouska a 9. února 1801 rakouský císař František I. uzavřel mír v Lunéville, kterým odstoupil Francii levý břeh Rýna a Belgii a uznal severoitalské republiky. Postupně mír uzavřeli i ostatní členové koalice, takže Válka druhé koalice skončila.


Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]