Bitva u Losecoat Field

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Losecoat Field
Konflikt: Války růží
{{{komentář}}}
Trvání: 12. březen 1470
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Tickencote Warren, Rutland, Anglie

zeměpisné souřadnice:
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství Yorků
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Yorkská růže Yorkové Lancasterská růže Lancasterové
Velitelé
Eduard IV. Robert Welles
Síla
neznámá 30 000
Ztráty
neznámé neznámé
{{{poznámky}}}

Bitva u Losecoat Field, také označována jako bitva u Empinghamu, se odehrála 12. března 1470 jako součást Války růží.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Téměř před rokem, v červenci 1469 byl Eduard IV. z rodu Yorků poražen a uvězněn po bitvě u Edgecote Moor Richardem Nevillem, hrabětem z Warwicku podporujícím rod Lancasterů. S pomocí svého bratra Richarda, vévody z Gloucesteru ale obnovil svou moc.

V březnu roku 1470 byl Warwick v podobné pozici jako před bitvou u Edgecote Moor. Nebyl schopen uplatňovat jakýkoli vliv na krále a jeho politiku. Chtěl místo Eduarda dosadit na anglický trůn jeho bratra Jiřího Plantageneta, vévodu z Clarence tak, aby mohl znovu ovlivňovat správu země. Poté co se jeho rodina roku 1470 dostala do nemilosti krále, obrátil se Robert Welles na Warwicka s prosbou o pomoc. Warwick si uvědomil, že by to mohla být příležitost k odstranění Eduarda z trůnu.

Welles začal v centru svého vlivu v Lincolnshire shromažďovat armádu. Ostatní části Lincolnshire žádaly krále, aby zasáhl, a tak Eduard začal 4. března organizovat vojsko. Zpráva o tom, že král připravuje tažení do Lincolnshire, vyvolala v obyvatelích této oblasti paniku. Wellesovým přičiněním byla šířena zpráva, že Eduard se chystá vypravit do Lincolnshire a ty, kteří byli po bitvě u Edgecote Moor omilostněni pobít. S podporou Warwicka a Clarence se Wells prohlásil velitelem lidu Lincolnshire. 4. března byla odeslána zpráva do okolních panství, požadující, aby se shromáždili všichni schopní muži a Wells tak mohl králi vzdorovat. 7. března byl král informován, že vzbouřenci postupují v počtu 100000 mužů na Stamford.

Později král obdržel zprávu od Warwicka a Clarence, že se přesouvají se svými muži na sever, aby ho podpořili. Nic netušící král vytvořil komisi, která povolila Warwickovi, aby vytvořil vojsko z profesionálních žoldnéřů. Poté se dověděl o tom, že vzbouřenci změnili směr svého přesunu a míří k Leicesteru, podobně jako Warwick a Clarence. Eduard stále ještě neznal Warwickovy záměry a tak zůstal klidný. Welles obdržel dopis od krále, kterým mu nařizoval odzbrojit své muže, jinak jeho otce Richarda Wellese, kterého držel v zajetí, popraví. Welles poté rychle změnil směr pochodu na Stamford.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Eduardovi zvědové ho informovali, že Wellesova armáda se nachází několik kilometrů od Stamfordu a formuje se k bitvě poblíž Empinghamu v Rutlandu. Eduard nařídil, aby se jeho vojsko zformovalo do bitevního postavení na sever od Wellesových sil. Poté nechal v prostoru mezi oběma vojsky popravit lorda Wellese.

Tento čin přiměl vzbouřeneckou armádu k tomu, aby vyrazila proti Eduardovu vojsku s výkřiky Warwick a Clarence. Eduard nechal vypálit salvu z děl a nařídil svým mužům, aby vyrazili proti nepříteli. Předtím, než došlo ke kontaktu předních linií a mohl být zahájen boj muže proti muži, bitva skončila. Vzbouřenci zakolísali a rozprchli se v obavě před střetem se zkušenými královými vojáky.

Oba velitelé vzbouřenců, Robert Welles i Richard Warren, byli na útěku zajati a o týden později popraveni. Podle pověsti je jméno bitvy odvozeno od skutečnosti, že Wellesovi vojáci byli oblečeni do kabátů s Warwickovými a Clarencovými barvami a na útěku, aby nebyli poznáni, je rychle odhazovali – lose-coat (ztracený kabát). Současné prameny zmiňovaly tento střet jako bitvu u Hornfieldu (Horn je jméno blízké vesnice).


V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Losecoat Field na anglické Wikipedii.