Bitva u Filipp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Filipp
Konflikt: Občanská válka v Římské říši
Philippi location.jpg
Trvání: 42 př. n. l.
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Filippoi, Řecko
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Vítězství triumvirů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
členové triumvirátu Caesarovi vrazi
Velitelé
Octavianus,
Marcus Antonius
Cassius †,
Brutus
Síla
100 000 pěšáků, 12 000 jezdců[zdroj?] 80 000 pěšáků, 20 000 jezdců (20 000 pomocné sbory)[zdroj?]
Ztráty
{{{poznámky}}}

Bitva u Filipp (Fillippoi) se odehrála roku 42 př. n. l. v Makedonii.

Historické pozadí[editovat | editovat zdroj]

Po vraždě Ceasara museli jeho vrazi opustit Řím. Pod vedením Gaia Cassia Longina a Marka Iunia Bruta, ovládli nakrátko východní část Římské říše. Po krátkých manévrech se armáda triumvirů střetla s armádou zastánců republiky poblíž Filipp, kde je triumvrové Marcus Antonius a Octavianus na hlavu porazili. Bitva se odehrála v roce 42 př. n. l. ve dvou střetnutích. Vojsko triumvirů disponovalo 100 000 muži pěšího vojska a 13 000 jezdci, strana republikánů disponovala 80 000 muži pěšího vojska a 20 000 jezdci, k tomuto počtu je nutno připočíst 20 000 mužů pomocných jednotek. Po prohrané bitvě Longinus a Brutus spáchali sebevraždu. V náledujících letech ztratil třetí triumvir Lepidus svůj politický vliv, Octavianus posiloval svůj vliv v městě Římě a Antonius na východě říše.

Triumvirové[editovat | editovat zdroj]

Opevněný tábor triumvirů ležel v nížině přímo na via Egnatia. Od něj vedla palisáda s příkopem až k bažinám na jihu.

Republikáni[editovat | editovat zdroj]

Brutus rozbil svůj tábor na pahorku na severní straně via Egnatia. Cassiův tábor byl také na pahorku, ale na jižní straně via Egnatia.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

První část bitvy

Díky tomu, že se Octavianovi udělalo nevolno, se vedení vojska triumvirů ujal Marcus Antonius. Ten chtěl bitvu co nejdříve, neboť měl mnohem horší zásobování než republikáni, ale Brutus s Cassiem vždy odmítli. Oba chtěli triumviry vyhladovět. Marcus Antonius nutně potřeboval bitvu, čili nechal tajně vystavět cestu přes bažiny a obejít bok nepřítele. Po deseti dnech mohl Marcus vyslat několik mužů, kteří obsadili pevnůstky nepřítele. Cassius ale zpozoroval nepřítele a rychle postavil hradbu přes bažinu. Takto tedy zastavil Marcusův plán a odřízl jeho muže. Tato šarvátka vyústila v opravdovou bitvu. Marcus Antonius zaútočil svým pravým křídlem na vystavěnou hradbu a po prolomení obsadil republikánský tábor. Cassius ztratil orientaci v bitvě a raději spáchal sebevraždu. Jeho vojsko se poté rozprchlo do všech světových stran. Na druhé straně pole zatlačily Brutovy oddíly oddíly Octaviana a zmocnili se tábora triumvirů.

Druhá část bitvy

Takto se tedy otočilo bitevní pole o 90 stupňů. Po první bitvě nastal třítýdenní odpočinek. Brutus opět používal zdržující taktiku. To se ale nelíbilo jeho vojákům a důstojníkům, kteří chtěli bojovat. A tak se nechal strhnout jako Pompeius v bitvě u Frasálu. A stejně dopadl. Ačkoli museli triumvirové bojovat o každý metr půdy co dobyli, nepolevili a Brutova armáda byla vytlačena až do pevnosti. Tím se narušila linie a toho využili zkušení legionáři triumvirů. Po následné řeži radši Brutus spáchal sebevraždu.

Důsledek[editovat | editovat zdroj]

Caesarova smrt tedy byla pomstěna, což byl hlavní cíl triumvirů. V následujících letech ztratil Lepidus svoji politickou moc. Octavianus posílil moc v Římě a Marcus Antonius na východě. Nová občanská válka byla na dohled.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SHEPPARD, Si. Bitva u Filipp 42 př. n. l. Konec římské republiky. Praha : Grada, 2010. 96 s. ISBN 978-80-247-2873-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu