Bitva u Dolních Věstonic

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bitva u Dolních Věstonic
konflikt: Třicetiletá válka
Bitva u Dolních Věstonic (ilustrace J. Scheiwla, Česko-moravská kronika, 1881)
Bitva u Dolních Věstonic (ilustrace J. Scheiwla, Česko-moravská kronika, 1881)

Trvání5. srpna 1619
Místookolí Dolních Věstonic
Souřadnice
Výsledekvítězství Moravanů
Strany
Svatá říše římská Habsburská monarchie Země Koruny českéZemě Koruny české Země Koruny české
Velitelé
Jindřich Duval Dampierre Fridrich z Tiefenbachu
Ladislav Velen ze Žerotína
Síla
8 000–12 000[1] 4 900
Ztráty
6 000 700

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Dolních Věstonic se odehrála 5. srpna 1619 u Dolních Věstonic na Moravě. Byla to jedna z bitev, v nichž konfederační stavy během českého stavovského povstání zvítězily. Střetli se zde císařský důstojník Jindřich Duval Dampierre, který táhl skrz bojem neponičenou Moravu, a moravský plukovník Fridrich z Tiefenbachu, který byl vyslán, aby Dampierrovo dobývání zastavil. Bitva byla nad poměry tvrdá a nekompromisní, dokonce došlo k boji muže proti muži.

Průběh[editovat | editovat zdroj]

Na konci července se oddělil Dampierre od Buquoyovy armády, aby napadl Moravské markrabství, které již bylo nepřátelské, ale k žádným bojům nedošlo. Dampierre disponoval asi osmi tisíci muži, včetně oddílů Albrechta z Valdštejna a Maxmiliána z Lichtenštejna. Nejprve vytáhl na Mikulov a pokračoval dále, plenil a pálil. Od Dolních Věstonic vytlačil Tiefenbachův oddíl, který ustoupil za Dyji a nechal strhnout most. Dampiere přebrodil řeku a 5. srpna 1619 se střetl s 3600 jezdci Tiefenbacha a 1300 jezdci Ladislava Velena z Žerotína.

Poněvadž však jízda Moravanů přispěla pěchotě právě včas na pomoc, pročež teprve přišlo z obojí strany k tuhému potýkání na jakýchsi lukách, že po čtyřikrát do sebe živě vráželi, ale pokaždé museli císařští ustupovat, ne bez ztráty svých, před Moravany.[2]

Ačkoli moravské jednotky byly slabší, svou agresivní taktikou dokázaly výrazně poškodit nepřítele. Navíc Tiefenbach, dobrý stratég, si ponechal část mužů v záloze a použil je na konci několikahodinové bitvy, kdy už na obou stranách docházelo střelivo. Toto vítězství napravilo stavovskou reputaci, pošramocenou bitvou u Záblatí. Dampiere ustoupil na lednické panství Karla z Lichtenštejna.

Následující události[editovat | editovat zdroj]

Nicméně sám Dampierre neztratil svoji bojechtivost a 29. srpna vyplenil okolí Břeclavi, Bílovic a Vlasatic. Vzhledem k tomuto počínání se obávali čeští stavové, aby nenapadl nějaké další velké město, byla zde možnost obsazení Brna a Špilberku. Mezitím se Karel Bonaventura Buquoy stáhl z Českých Budějovic do Rakous a poté se 18. října u Břeclavi spojil s Dampierrem.

Toto nebezpečí odvrátil Jindřich Matyáš Thurn, když se vydal již potřetí na Vídeň a Gabriel Betlen, který se také vydal na Rakousy. Takže se císařští museli stáhnout. Na druhou stranu v této době také vyslal katolík a polský král Zikmund III. lisovčíky na pomoc svému příbuznému Ferdinandovi do Horních Uher, takže Bethlen se musel stáhnout také.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]