Bitva u Desavy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Desavy
Konflikt: třicetiletá válka
vyobrazení bitvy z Theatrum Europaeum
vyobrazení bitvy z Theatrum Europaeum
Trvání: 25. duben 1626
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Desava, dnešní Německo
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: vítězství císařských vojsk
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Vlajka Svaté říše římské Svatá říše římská němečtí protestanti
Velitelé
Albrecht z Valdštejna Petr Mansfeld
Síla
20 000
86 děl
12 000
Ztráty
neznámé 4 000 mrtvých raněných a zajatých
{{{poznámky}}}

Bitva u Desavy byla jednou z prvních bitev tzv. dánské fáze třicetileté války, konaná dne 25. dubna 1626. V této bitvě se proti sobě postavila císařsko ligistická vojska vedená vrchním velitelem Albrechtem z Valdštejna a protestantská vojska vedená Petrem Mansfeldem, který padl do léčky, ztratil třetinu vojska a prohrál.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Se vstupem dánského krále Kristiána IV. na stranu protestantů do třicetileté války v roce 1625 začali protestanti doufat v obrat karty, vzhledem k tomu, že jejich armády bojovaly vítězné bitvy pouze v počátcích války, kdy se českým stavům povedlo oblehnout Vídeň a od té doby prohrávali jednu bitvu za druhou. Naděje protestantů zprvu vypadaly slibně především proto, že Dánsko v této době velmi prosperovalo. Při vzniku nového a slibného spojenectví stály také ambiciózní plány. Protestanti počítali s tím, že Kristián napadne oddíly Johanna Tillyho v Porýní a Petr Mansfeld se utká s Albrechtem z Valdštejna v Magdeburském biskupství.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Jako první vyrazil Mansfeld na počátku jara 1625. Valdštejn se o jeho postupu dozvěděl velmi brzo a urychleně vyrazil se svoji armádou, čítající okolo 20 000 vojáků, k Desavě a také vytvořil předmostí na východním břehu Labe. Obě strany se setkaly nedlouho na to 25. dubna 1626 a Mansfeld jako první zaútočil na Valdštejnovy pozice. Mansfeld se pokusil prorazit přes most, ale podcenil sílu nepřítele, který byl zčásti dobře skryt. Všechny Mansfeldovy útoky se setkaly s tuhým odporem obránců a dopadly neúspěšně. V této chvíli rozvinul naplno Valdštejn léčku, kterou připravil a vydal rozkaz k útoku jeho jízdy, která se do té doby boje neúčastnila, na Mansfeldův bok. Na konci bitvy, když Mansfeld velel k ústupu, ještě v jeho táboře došlo k výbuchu vozu se střelným prachem, což ještě umocnilo zmatek mezi ustupujícími žoldnéři. Během bitvy a ústupu ztratil Mansfeld okolo 4000 mužů. Celá bitva trvala šest hodin.

Po bitvě[editovat | editovat zdroj]

Bitvu popsal prezident dvorské vojenské rady a Valdštejnův předvelitel Rambold Collalto těmito slovy:

L’esercito di Mansfeld sia andato in fumo.

Armáda Mansfeldova se rozplynula vniveč.[1]

Poté Mansfeld začal spěšně ustupovat po řece Odře do Slezska a do Uher pro pomoc ke Gabrielu Betlenovi. Po nedlouhé době a několika šarvátkách s Valdštejnem byl ve Slezsku na hlavu poražen. Poté se vydal se zbývající armádou, čítající 5000 mužů, do Dalmácie, kde chtěl nabídnout svoje služby Benátské republice, ale zemřel na cestě. Poté co se tuto zprávu dozvěděl Valdštejn, který ho pronásledoval, poslal ze své armády 8000 mužů na pomoc Tillymu, který zrovna přebýval nedaleko Brunšvíku.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Battle of Dessau Bridge na anglické Wikipedii a Schlacht bei Dessau na německé Wikipedii.

  1. KALISTA, Zdeněk. Valdštejn: Historie odcizení a snu. Praha : Vyšehrad, 2002. ISBN 80-7021-604-2. Kapitola Na scéně dějin, s. 136.