Bitva u Beneventa (1266)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u Beneventa
Konflikt:
Středověká miniatura bitvy (Nuova Cronica)
Středověká miniatura bitvy (Nuova Cronica)
Trvání: 26. února 1266
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Benevento, Itálie
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: rozhodné vítězství Karla z Anjou
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Anjouovci, guelfové Štaufové, ghibellini
Velitelé
Karel I. z Anjou Manfréd Sicilský
Síla
4600 příslušníků kavalérie a neznámé množství pěchoty 3600 těžké kavalérie, 300 lehké kavalérie, 10 000 lučištníků
Ztráty
{{{poznámky}}}

Bitva u Beneventa se udála v jižní Itálii mezi vojsky Manfréda Sicilského a Karla z Anjou. Manfréd v bitvě zahynul a již předtím papežem Klementem korunovaný Karel se ujal sicilského království

Důvody[editovat | editovat zdroj]

Moc a síla Štaufů se začala hroutit již za vlády Fridricha II. Po jeho smrti roku 1250 se trůnu ujal jeho syn Konrád, který však již roku 1254 zemřel. Po něm na toto vysoké místo nastoupil Fridrichův levoboček Manfréd, zásluhou podpory Arabů z Lucery získal na svou stranu i jihoitalská města. Rezignoval na korunu římského krále a svou moc upevňoval na Sicílii. Poté se stal vůdcem stoupenců císařství v severní Itálii a hrozilo, že svými državami obklopí papežský stát.

Tehdejší papež Klement IV. byl nucen se obrátit na někoho, kdo by byl schopen Manfreda svrhnout. Tím se stal Karel z Anjou, mladší bratr francouzského krále Ludvíka IX., účastník sedmé křížové výpravy. Roku 1264 mu papež nabídl sicilskou korunu s tím, že mu kurie udělí království v léno a nový panovník se na oplátku nebude snažit získat nadvládu nad celou Itálií.

...Karel Anjouský dostal od papeže nabídku, aby se stal králem Obojí Sicílie, a to v mylné naději, že Karel bude stejně dobrý král jako Ludvík.
— André Maurois[1]
Smrt krále Manfréda Sicilského

Ludvík IX. bratra v rozhodnutí získat sicilské království diplomaticky podpořil, ale nepůjčil mu ani peníze, ani vojáky. Karel měl v severní Itálii spojence v podobě florentských a sienských bankéřů.[2]

Roku 1265 Karel vyplul z Marseille, přežil bouřlivou plavbu a podařilo se mu dosáhnout Říma, kde čekal, podporován Římany, na svou armádu. Vojáky na cestě přes podzimní Alpy doprovázela Karlova manželka, hraběnka Beatrix. 6. ledna 1266 byli manželé korunováni v Katedrále svatého Petra.

U Capui, kde byli účastníci výpravy ohromeni impozantní městskou branou,[3] se Karel pokusil zničit Manfrédovy zásobovací linie a poté uhnul směrem na jih na Benevento. Manfréd opustil město a setrval za řekou Calore. Opodál se odehrála rozhodující bitva, kterou Manfréd prohrál a ztratil svůj život. Královo tělo bylo nalezeno dva dny po bitvě, byl pohřben u paty mostu a jeho synové skončili v celoživotním vězení vítězného Karla z Anjou.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

  • Karlova těžká jízda se skládalo asi ze 3000-5000 mužů,jenž rozdělil do tří oddílů.
  • V Manfredově armadě bylo zhruba 300 lehkých saracenských jezdců ve třech skupinách a více pěchoty.V předu se nalézali lukostřelci.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MAUROIS, André. Dějiny Francie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1994. ISBN 80-7106-098-4. S. 50.  
  2. PROCACCI, Giuliano. Dějiny Itálie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 1997. Dále jen Dějiny Itálie. ISBN 80-7106-152-2. S. 34.  
  3. KOVÁČ, Peter. Úsvit renesance. Dvorské umění císaře Fridricha II. Bamberský a Magdeburský jezdec.. Praha : Petr Kováč - Ars Auro Prior, 2010. ISBN 978-80-904298-2-6. S. 30.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]