Bitva na pláni Idistaviso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva na pláni Idistaviso
Konflikt: Římsko-germánské války
Germanicova mramorová socha v Lateránském muzeu v Římě
Germanicova mramorová socha v Lateránském muzeu v Římě
Trvání: rok 16
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: řeka Vezera, přesně neznámé
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: porážka Germánů
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Římská říše Germánské kmeny
Velitelé
Germanicus Arminius
Síla
4-8 legionů neznámé
Ztráty
neznámé neznámé
{{{poznámky}}}

Bitva na pláni Idistaviso se odehrála roku 16 a ukončila tříletou Germanicovu kampaň v Germanii.

Předehra[editovat | editovat zdroj]

V roce 9 Řím utrpěl jednu z nejhorších porážek. Germánský vůdce Arminius v Teutoburském lese rozdrtil 3 římské legie pod vedením Publia Quincitilia Vara. Ačkoli byla situace velice vážná, Řím se nechtěl vzdát bez boje. Hned další rok byl zvolen jako velitel Germánie budoucí císař Tiberius. Ten rychle doplnil ztracené legie a dokonce hranici posílil o dvě další. Nyní se na Rýně nacházelo celkem 8 římských legií. V následující letech Řím opatrně posílal vojenské výpravy za Rýn, aby pustošil Germánské území. Tiberia, který se roku 14 stal císařem, v roce 13 vystřídal jeho synovec Germanicus. Ten posílal vojenské výpravy stále dál, až se mu v letech 1316 podařilo zajmout těhotnou ženu samotného Arminia a získat zpět dva ze tří orlů legií ztracených v Teutoburském lese. Následně navštívil i Teutoburský les, kde pohřbil pozůstatky padlých Římanů. V roce 15 mu byl udělen triumf za zásluhy a v roce 16 podnikl další výpravy za Rýn. Dostal se až na území kmene Cherusků, jehož náčelníkem byl dříve sám Arminius. Ten to samozřejmě nemohl brát na lehkou váhu, shromáždil novou armádu a vydal se Germanicovi vstříc. Oba vojevůdci se potkali na pláni Idistaviso.

Místo bitvy[editovat | editovat zdroj]

Přesné místo bitvy dodnes není známo, víme, že leželo na pravé straně řeky Vezery, někde mezi městy Minden a Rinteln (západně od Osnabrücku a severně od Bielefeldu). Pláň byla nedaleko zalesněné krajiny.

Rozmístění[editovat | editovat zdroj]

Germáni[editovat | editovat zdroj]

Arminius obsadil rovinu, kopce a kraje lesa. Pravé křídlo sahalo až k lesu, střed tvořili bojovníci kmene Cherusků, kteří zaujali pozici na hřbetech kopců a levé křídlo obsadilo planinu. Jejich bojovým plánem bylo nejspíše vyprovokovat Římany k útoku, k jejich následnému zatažení do lesa a následného útoku Cherusků na roztříštěné římské formace.

Římané[editovat | editovat zdroj]

Germanicus dal jako předvoj galské a germánské auxilie (pomocné sbory), za nimi stáli lučištníci, dále 4 legie, 2 kohorty praetoriánů a vybraná jízda, ve které byl i Germanicus a za nimi následovaly další 4 římské legie. Celou kolonu uzavírali lehkooděnci spolu s jízdními lučištníky a kohortami spojenců. Vojsko táhlo velice opatrně připravené změnit formaci na bitevní šik.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Jakmile se Římané přiblížili k vyčkávajícím Germánům, začal útok. Germáni se vyhrnuli na Římany, kteří vytvořili bitevní šik. Hlavně útok Cherusků, kteří zaútočili z výše položených míst, měl být pro Římany osudový. Germanicus, coby dobrý vojevůdce, nařídil své kavalerii, aby podnikla obchvat a zaútočila z boku a zezadu. Když Germanicovi jezdci zaútočili na křídla, v týlu Germánů se objevili jízdní lučištníci, kteří ze zad římské formace nepozorovaně objeli celou armádu. V tu ránu zaútočila i pěchota. Toto Germáni nevydrželi. Pravé křídlo se začalo stahovat z lesa a prchalo na pláň. Zároveň se ale zhroutilo levé křídlo, které začalo utíkat do lesa, odkud se stahovalo pravé křídlo. Následující zmatek způsobil, že Cheruskové byli zatlačováni do kopců. Náhle se ale lehce zranil Arminius. Situace začala být kritická. Zepředu útočily legie, zezadu jízda a boky začaly obtěžovat římské auxilie. Arminius se rozhodl pro útěk. Našel mezeru mezi římskými těžkoodděnci a napadl lučištníky, kteří byli jediní, kdo bránili mezeru. Do cesty se mu ale postavili oddíly Raetů, Vindeliků a Galů. Aby ho nikdo nepoznal, pomazal si obličej krví, které bylo na zemi více než dost. Údajně byl však poznán germánskými bojovníky v římských službách, kteří ho ale nachali běžet. Jiní takové štěstí neměli. Germáni byli hromadně pobíjeni římskými vojáky. Masakr trval až do večera. I přes úplné obklíčení se mnoha Germánům podařilo uniknout. Ti se poté zreorganizovali po boku kmene Angrivariů, které ale Germanicus poté porazil.

Důsledek[editovat | editovat zdroj]

Na místě bitvy udělali Římané násep ozdobený zbraněmi padlých Germánů a jménami poražených národů. Ačkoli byly germánské kmeny sraženy na kolena, Germanicus je k Římské říši nepřipojil. Po bitvě vyvrcholil spor mezi ním a Tiberiem, který ho z Germánie stáhnul, a to i přes to, že Germanicus říkal, že za rok by mohl celou Germánii připojit. 26. května roku 17 oslavil Germanicus v Římě triumf nad Cherusky, Angrivary, Chatty a dalšími kmeny, kteří sídlí v oblastech Polabí. Hned poté převzal velení vojsk na východní straně říše.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]