Bitva na Kulikovském poli
| Bitva na Kulikovském poli | |||
|---|---|---|---|
 Ilustrace ze 17. století | |||
| Trvání | 8. září 1380 | ||
| Místo | Kulikovské pole nedaleko Donu | ||
| Souřadnice | 53°39′9″ s. š., 38°39′13″ v. d. | ||
| Výsledek | vítězství ruských knížectví | ||
| Strany | |||
| |||
| Síla | |||
| |||
| Ztráty | |||
| |||
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |||
.jpg){kind=small}
Bitva na Kulikovském poli neboli také Bitva na Kulikově poli (rusky Мамаево побоище, Донское побоище, Куликовская битва, битва на Куликовом поле) proběhla 8. září 1380 na Kulikovském (Kulikově) poli při řece Donu mezi vojsky Zlaté hordy a vojsky ruských knížectví vedených moskevským knížetem Dmitrijem Ivanovičem. Mongolsko-tatarská vojska v ní byla ruskými vojsky poražena, kníže Dmitrij na základě tohoto významného vítězství obdržel přízvisko Donský. Jeho protivník chán Mamaj byl nucen uprchnout a později byl úkladně zavražděn.
Situace před bitvou
Po expanzi Mongolů ve 13. století až do českých zemí, kde byli poraženi králem Václavem I., se nájezdnická vojska stáhla do stepí na dolním toku Volhy, kde jako nástupce mocné mongolské veleříše vznikl nový státní útvar zvaný Ulus Džuči, známý daleko víc pod názvem Zlatá horda. Ruská knížectví se vůči němu dostala do vazalského postavení. Podmínky k otevřenému střetnutí dozrály za panování moskevského knížete Dmitrije Ivanoviče (1359–1389). Emír Mamaj, kterému se podařilo ovládnout západní část Zlaté hordy, se rozhodl uspořádat mohutné tažení na Rus, aby zamezil její politické emancipaci a obnovil poplatnou závislost. Když se v červenci 1380 dostala do Moskvy zpráva o pohybu mongolsko-tatarských vojsk, shromáždilo se do konce srpna téhož roku v Moskvě ruské vojsko.[1]
Bitva
Vojenské síly
Na ruské straně byla spojená vojska většiny ruských knížectví, jako Tver, Smolensk, Suzdal-Nižnij Novgorod, Rostov, Jaroslavl, Polock, Murom, všechna pod vedením moskevského knížete Dmitrije Ivanoviče. K tatarským vojskům pod vedením chána Mamaje se měla připojit vojska litevská a rjazaňská, ta však do doby bitvy nedorazila. Přesto mongolsko-tatarská vojska byla posílena, a to o janovské žoldnéře.
Velikost ruských vojsk byla zhruba poloviční oproti tatarsko-mongolským, odhady silně kolísají od 150 do 60 tisíc na ruské a od 300 do 125 na tatarsko-mongolské straně.
Průběh bitvy
Mlha zabránila započít bitvu v ranních hodinách a ke střetu došlo okolo poledne. Po zhruba třech hodinách byla mongolsko-tatarská vojska poražena a dala se na útěk. Mamaj pozoroval celý boj z blízkého pahorku a na poslední chvíli uprchl.
Dozvuky
Později na břehu řeky Kalky, nedaleko bojiště Bitvy na řece Kalce z roku 1223, dostihl Mamaje jeho soupeř ve Zlaté hordě Tochtamiš a uštědřil zbytkům jeho vojska další porážku. Poté se Mamaj uchýlil do Kaffy, kde byl zavražděn.
Význam bitvy
I když v ruských dějinách je bitva na Kulikovském poli oslavována jako zásadní vítězství, neznamenala ještě osvobození Ruska od Zlaté hordy. Ta v roce 1382 dobyla Moskvu a přinutila Dmitrije Donského přijmout poddanství, které bylo oficiálně ukončeno až o 100 let později, roku 1480. Bitva však byla znamením slábnutí mongolské síly a vzestupu moci Moskvy, která ovládala ruská knížectví.
Středověký rukopis
Středověký rukopis Zádonština z 15. století je nejstarším dokladem o bitvě na Kulikovském poli.[2] Do češtiny poprvé přeložil Zádonštinu Karel Jaromír Erben, vyšla spolu se Slovem o pluku Igorově roku 1870.[3]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Куликовская битва na ruské Wikipedii a Battle of Kulikovo na anglické Wikipedii.
- ↑ VAIGENDOVÁ, Dana. Bitva na Kulikovském poli. Rudé právo. 27. 9. 1980-9-27, s. 5. Dostupné online [cit. 2017-11-1].
- ↑ Leporelo.info: Zádonština v Ottově slovníku
- ↑ Dvé zpěvů staroruských, totiž, O výpravě Igorově, a Zádonština v systému Kramerius (překlad K. J. Erben)
Související stránky
Externí odkazy
Dílo Ruské národní pohádky/O Mamaji bezbožném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva na Kulikovském poli na Wikimedia Commons
