Biblická archeologie
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Biblická archeologie je odvětví archeologie, která se specializuje na místa spojená s Biblí. Její teoretický rámec byl vytvořen v 1. polovině 20. století Williamem F. Albrightem, jehož cílem bylo dokázat historicitu starozákonních příběhů (existenci patriarchů, Exodus a dobytí Kenaanu). S postupujícím výzkumem biblických míst se však ukazovalo, že biblická vyprávění s archeologickými nálezy mnohdy nekorespondují, a tak se zhruba od 70. let 20. století od Albrightovy metody začalo ustupovat – východiskem se stal nalezený archeologický materiál namísto Bible, biblická archeologie přestala sloužit k dokazování Bible a začala vytvářet vlastní rekonstrukci dějin starověkého Izraele.
Externí odkazy [editovat]
- Biblická archeologie pomáhá rekonstruovat dějiny biblického světa. O expedici Chirbet Qeiyafa v Izraeli s Filipem Čapkem (Forum, časopis Univerzity Karlovy; 12. 4. 2011)