Bezdomovectví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bezdomovci spící na lavičce v parku
Tento článek je o lidech bez přístřeší. O osobě bez státního občanství pojednává článek Apatrida.

Člověk bez domova neboli bezdomovec je někdo, kdo nemá domov či možnost dlouhodobě využívat nějaké přístřeší. Termín bezdomovectví pak označuje způsob života této osoby a existenci tohoto jevu. Bezdomovectví je nejvíc patrné ve velkých městech a většinou je spolu s dalšími negativním faktory doprovázeno sociální izolovaností a psychickým i fyzickým strádáním.

Užívání termínu bezdomovec jako podstatného jména vybízí ke stigmatizaci a paušalizaci. Přitom zdaleka ne pro všechny je to trvalý stav. Někteří lidé pracující s bezdomovci používají termín lidé se zkušeností života bez domova.[1]

V Praze se dle sčítání tamního magistrátu z roku 2007 pohybovalo zhruba 2 tisíce bezdomovců.[2] Odhad Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2016 pro celé Česko udává asi 68 tisíc, z toho jen v Praze pak necelých 10 tisíc.[3]

Bezdomovectví v Česku

Podrobnější informace naleznete v článku Bezdomovectví v Česku.

Bezdomovectví v Českém právu

Český právní řád pojem „bezdomovec“ zná jen jako osobu bez státní příslušnosti. V běžném použití jde o osobu, která nemá vlastní domov, či si jej nenajímá, nebo nežije v takovém obydlí u osoby důvěrně blízké, či tento domov nemůže, nebo z vážných důvodů nechce užívat anebo takový domov užívá protiprávně. Domov v této definici lze chápat právně jako místo, kam jeho uživatel může de iure jinému člověku zakázat, nebo umožnit přístup. Domov lze také pojímat sociální teorii, jako centrum komplexního uspokojování potřeb člověka. Podle zákona jde o osoby ohrožené sociálním vyloučením a pro něž stát zajišťuje péči.

Bezdomovce jako „osoby bez přístřeší“ vymezuje zákon o pomoci v hmotné nouzi (§ 2 odst. 6 zákona č. 111/2006 Sb.) tak, že jsou to lidé, jež „nemají naplněny důležité životní potřeby“. Starost o bezdomovce je svěřena zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, obecním úřadům obcí s rozšířenou působností (§ 92). Uvedené ustanovení pak obci s rozšířenou působností ukládají „zajistit péči osobě, které není poskytována sociální služba, a je v takové situaci, kdy neposkytnutí okamžité pomoci by ohrozilo její život nebo zdraví, poskytnutí sociální služby nebo jiné formy pomoci, v nezbytném rozsahu“. Týž úřad má na starost koordinovat poskytování služeb lidem, „jejichž způsob života může vést ke konfliktu se společností“.

Lidem bez domova mají sloužit předěvším tzv. služby sociální prevence podle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách, které ovšem neoibsahují sociální péči o nemohoucí bezdomovce. Základními nízkoprahovými službami jsou služby terénní programy podle § 69, nítzkoprahová denní centra podle § 61 nebo noclehárny podle § 63. Další službou s vyšším prahem jsou azylové domy podle § 57 nebo sociální rehabilitace podle § 70.

České instituce na pomoc lidem bez domova

Mezi nejvýznamnější organizace pomáhající bezdomovcům v ČR patří Naděje, Armáda spásy, Charita, Nový Prostor, aj. Instituce pomáhající lidem bez domova lze rozdělit 1) na ty klasické, které se snaží lidem bez domova nahradit nebo pomoci k bydlení nebo k práci a 2) na ty, které samo bezdomovectví konceptualizují jako integrované do společnosti. Takovým nejznámějším projektem pomoci lidem v sociální tísní, který je ale na faktu, že je realizován samotnými lidmi bez domova je čtrnáctideník Nový Prostor. Časopis akcentuje své poslání nejen jako pomoc prodejcům v nouzi, ale také jako příležitost pro vznik jedinečné komunikační platformy.[4] V rámci jiného projektu Pragulic pro návštěvníky Prahy, provádí lidé bez domova.[1][5] Téměř 50 bezdomovců pak v Praze získalo v roce 2008 práci na hlavní pracovní poměr díky pilotnímu projektu magistrátu. Účastníci projektu našli uplatnění v zahradnictví, pásové výrobě nebo na stavbách.[2] Po vzoru podobných projektů v zahraničí pořádají v Ostravě Noc venku pod heslem „přijďte si vyzkoušet, jaké to je spát na ulici a podpořte tímto lidi bez domova.“[6] Dalšími takovými projekty byli DIVAdno nebo Ježek a Čížek.

Příčiny bezdomovectví

Bezdomovci jsou problémem velkých měst. Mezi objektivní, nebo strukturální příčiny bezdomovectví lze řadit nezaměstnanost, nebo nekonkurenceschopnost na trhu práce, neochota pracovat, hospodářskou krizi, dluhy, absenci finančně dostupného bydlení. Subjektivními, vnitřními příčinami mohou být např. domácí násilí, psychiatrická nemoc (často alkoholismus, toxikomanie, psychotická onemocnění, nebo poruchy osobnosti. Často jsou tyto dvě skupiny příčin propojené a v důsledku bezdomovectví se k nim přidávají další příčiny, které bezdomovcům brání se vrátit k obyčejnému životu. K návratu k obyčejnému životu lidi bez domova často přiměje nemoc, nemohoucnost, partnerství nebo rodičovství nebo spirituální zážitek.

Typy bezdomovectví

Bezdomovec (clochard) v Paříži

Zjevné

Mezi zjevné bezdomovce se řadí osoby, které okázale žijí mimo standardní hranice sociálních norem a návyků, jsou to „lidé z nádraží a parků“.[zdroj⁠?]

Skryté

Mezi skryté bezdomovce se řadí lidi, kteří jako bezdomovci žijí, ale nelze to rozlišit „na první pohled".[zdroj⁠?]

Potenciální

Potenciální bezdomovci jsou lidé, kterým bezdomovectví hrozí.[zdroj⁠?]

Odkazy

Reference

  1. a b http://prague.the-hub.net/novinky/pragulic-byznys-postaveny-na-bourani-mytu-o-bezdomovcich
  2. a b Projekt našel 50 bezdomovcům práci, firmy jsou s nimi spokojeny. Novinky.cz [online]. 2008-08-20 [cit. 2008-8-20]. Dostupné online. 
  3. Bezdomovců je v Česku dvakrát víc, než se dosud uvádělo. Novinky.cz [online]. 2016-03-11 [cit. 2017-12-09]. Dostupné online. 
  4. Nový Prostor – O nás
  5. Idealisté ve víru byznys plánů – Společnost – RESPEKT.IHNED.CZ
  6. Noc venku 2012

Literatura

  • VLASTIMILA HRADECKÁ A ILJA HRADECKÝ. Bezdomovectví - Extrémní vyloučení. [s.l.]: Naděje, 1996. Dostupné online. ISBN 80-902292-0-4. S. 107. 
  • ILJA HRADECKÝ. Národní zprava o bezdomovství v České republice 2005. [s.l.]: Naděje, 2005. Dostupné online. 
  • ŠTĚCHOVÁ, M. LUPTÁKOVÁ, M. KOPOLDOVÁ, B. Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie.. [s.l.]: Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7338-069-4. S. 112. 
  • ŠMÍDOVÁ Michaela, Vávra, Martin, Čížek, Tomáš: Inventura předsudků. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2731-3

Související články

Externí odkazy