Beugniotova páka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Schema pojezdu s Beugniotovou pákou


Beugniotova páka (někdy se používá také označení Beugniotův podvozek) je mechanismus v rámovém pojezdu lokomotivy, který slouží ke zlepšení chodu lokomotivy v oblouku.

Kolem roku 1860 vyvinul hlavní inženýr firmy Köchlin Edouard Beugniot mechanismus, který spojoval dvě krajní, příčně posuvná dvojkolí pákou uchycenou ve svém středu prostřednictvím svislého odpruženého čepu k rámu lokomotivy. Umožnil tím rozdělení řídící síly (viz Heumannova metoda) na dvě dvojkolí, a tím snížil namáhání kol i kolejnic. Snížení sice není tak výrazné, jako při náhradě rámového pojezdu podvozky, avšak u spojnicových lokomotiv je konstrukce mnohem jednodušší. V případě použití Beugniotovy páky musí mít i spojnice prodloužené čepy, na kterých se mohou volně posouvat.

Beugnitotovy páky dosáhly velkého rozšíření v polovině 20. století v Německu. Za všechny je možné jmenovat především spojnicové lokomotivy MaK (Maschinenbau Kiel) a posunovací lokomotivy ř. 106 DR. Nelze opomenout ani parní lokomotivy řady 82

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Lokomotiva MaK
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beugniot-Hebel na německé Wikipedii.