Betty MacDonaldová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Betty MacDonaldová, nar. Anne Elizabeth Campbell Bard (26. března 1908 Boulder, Colorado - 7. února 1958 Washington) byla americká spisovatelka, autorka memoárových románů - její romány byly vesměs autobiografické. Její sestrou je americká spisovatelka Mary Bardové.

Humoristický žánr obohatila čtyřmi romány, které otevřeně a volně vypovídají o době, ve které žila. Svou bezprostředností, upřímností si získaly její romány velkou oblibu. Tuto oblibu zahájila vydáním knihy Vejce a já z roku 1945. Náměty čerpala z vlastního života - nesčetné množství lidí, dobrých i zlých příhod atd. Nikdy beznadějně nepropadá sebelítosti a pesimismu, ale předkládá nezdolnou naději. Mezi jejích pět sourozenců patří také neméně úspěšná spisovatelka Mary Bardová. Její otec byl důlní inženýr.

Sourozenci: Mary Bard Jensenová (1904-1970), Sydney Cleveland Bard, Dorothea “Dede” Bard Goldsmithová, Alison Bard Burnettová (1920-2009). Sestra Sylvia, kterou autorka ve svém díle nezmiňuje, zemřela v dětství. V trilogii Co život dal a vzal je uváděna i další osoba, která do rodiny přibyla až v dospělosti – Madge Baldwinová, kterou spisovatelka označuje za adoptivní sestru.

Prvním manželem Betty MacDonaldové byl Robert Eugene Heskett (1895-1951). Manželství uzavřeli v roce 1927 a vzešly z něj dvě dcery, Anne „Anka“ MacDonald Canhamová (nar. 1928) a Joan „Janka“ MacDonald Keilová (1929-2005). V roce 1931 Betty MacDonaldová manžela opustila a vrátila se zpět k své rodině do Seattlu. Manželství bylo oficiálně ukončeno roku 1935. Zkušenosti z prvního manželství, které trávila na slepičí farmě blízko Port Townsend ve státě Washington, zúročila spisovatelka ve svém románu Vejce a já.

Spisovatelka se v dalším období svého života usadila v Seattlu, kde v době světové hospodářské krize vystřídala mnoho zaměstnání. V období 1937-1938, kdy onemocněla tuberkulózou, pobývala v plicním sanatoriu – Firland Sanatorium. Zkušenosti a zážitky ze sanatoria naplno zužitkovala v románu Morová rána (Plague and I). Za zmínku stojí i přátelství s další pacientkou sanatoria, spisovatelkou Monicou Sone (v knize vystupuje pod jménem Kimi Sanbo). V roce 1942 se autorka provdala za Donalda C. MacDonalda (1910-1975) a spolu s dcerami přesídlili na ostrov Vashon v blízkosti Seattlu. Život na ostrově se všemi jeho specifiky autorka vylíčila v knize Dusím se ve vlastní šťávě (Onions in the Stew). Z ostrova se MacDonaldovi odstěhovali v roce 1956, kdy koupili ranč v Kalifornii.

Betty MacDonaldová zemřela na rakovinu v roce 1958.

Podle průzkumu čtení a čtenářů, který podle článku v MF Dnes z roku 2008 pod patronací Národní knihovny a Ústavu pro českou literaturu Akademie věd zpracoval literární vědec a vysokoškolský profesor Jiří Trávníček a publikoval v knize Čteme?, je román Vejce a já od Betty MacDonaldové nejoblíbenější knihou v Česku, před Švejkem a Harry Potterem.[1]

Díla[editovat | editovat zdroj]

  • 1945 - Vejce a já – (The Egg and I), autorka popisuje život mladé městské ženy na slepičí farmě uprostřed hlubokých lesů.
  • Trilogie Co život dal a vzal – obsahuje tři humorné autobiografické romány navazující na knížku Vejce a já:
    • 1948 - Kdokoli může dělat cokoli (Anybody Can Do Anything), spisovatelka s nadsázkou popisuje řadu zaměstnání, kterou prošla v době hospodářské krize.
    • 1950 - Morová rána – (The Plague and I), vypráví o svém pobytu v tuberkulózním sanatoriu. Tento díl je nejsilnější a nejvýraznější z trilogie.
    • 1955 - Dusím se ve vlastní šťávě (Onion in the Stew), spisovatelka nás seznamuje se svým manželem a dětmi a s novým životem v novém domě na pláži.

Knihy pro děti[editovat | editovat zdroj]

  • 1947 - Paní Láryfáry (Mrs. Piggle-Wiggle), první díl povídek pro děti o paní Láryfáry, která má ráda děti a umí vyléčit jejich různé neduhy
  • 1949 - Čáry paní Láryfáry (Mrs. Piggle-Wiggle's Magic), druhé pokračování povídek pro děti
  • 1954 - Farma paní Láryfáry (Mrs. Piggle-Wiggle's Farm), třetí povídání
  • 1957 - Haló, paní Láryfáry! (Hello, Mrs. Piggle-Wiggle), čtvrté setkání

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Luděk Navara: Co Čech, to knihomil: Podle průzkumu jsou Češi jedni z největších čtenářů, iDnes.cz, 23. 12. 2008, Kavárna on-line, MF Dnes

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

HistoryLink.org