Bettino Craxi
Bettino Craxi | |
---|---|
Narození | 24. února 1934 Milán |
Úmrtí | 19. ledna 2000 (ve věku 65 let) Hammamet |
Příčina úmrtí | diabetes mellitus |
Alma mater | Milánská univerzita Urbinská univerzita |
Povolání | politik |
Ocenění | velkokříž Řádu Karla III. (1985) velkokříž Řádu prince Jindřicha |
Politická strana | Italská socialistická strana |
Nábož. vyznání | katolická církev |
Partner(ka) | Sandra Milo[1] |
Děti | Stefania Craxi Bobo Craxi |
Rodiče | Vittorio Craxi |
Funkce | poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1968–1972) poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1972–1976) poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1976–1979) poslanec Poslanecké sněmovny Italské republiky (1979–1983) poslanec Evropského parlamentu (1979–1983) … více na Wikidatech |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Benedetto "Bettino" Craxi (24. února 1934 – 19. ledna 2000) byl italský sociálnědemokratický politik. V letech 1983–1987 byl premiérem Itálie, což v té době představovalo nejdelší mandát od druhé světové války. Byl prvním socialistickým premiérem v historii italské republiky. Byl představitelem Italské socialistické strany, v jejímž čele stál v letech 1976–1993, a kterou velmi změnil - ukončil frakční boje a posunul stranu do politického středu, po vzoru jiných sociálnědemokratických stran Evropy. Symbolem toho bylo, že oslabil spolupráci s komunisty a vstoupil naopak do velké koalice s Křesťanskými demokraty (vznik tzv. osy CAF, neboli spolupráce tří klíčových osobností Craxi-Andreotti-Forlani).
Jeho vláda dosáhla značných ekonomických úspěchů, v jeho éře se Itálie stala pátou nejprůmyslovější zemí světa a vstoupila do skupiny nejvyspělejších ekonomik G7. Problémem však byla inflace a rostoucí zadlužení.
Craxi byl znám podporou socialistů, kteří byli ve svých zemích politicky postihováni, zejména ve frankstickém Španělsku, v Uruguayi, Chile a podporoval též československou skupinu levicových exulantů kolem časopisu Listy (Jiří Pelikán). Finančně podporoval též polskou Solidaritu a Arafatovu Organizaci pro osvobození Palestiny. Zvláštní sympatie měl též k libyjskému diktátorovi Muammaru Kaddáfímu, jehož roku 1986 telefonicky varoval před bombardováním Američanů, díky čemuž Kaddáfí útok (tzv. operaci El Dorado) přežil. Známý je jeho spor s Ronaldem Reaganem z roku 1985, kdy odmítl vydat arabské únosce lodi Achille Lauro. Často mu bylo vyčítáno přátelství s některými světovými diktátory, zejména Siadem Barrem ze Somálska a Bin Alím z Tuniska.
V 90. letech ho smetly korupční skandály (aféra Tangentopoli a akce Mani pulite – Čisté ruce), tak jako celou jeho politickou generaci. Před soudy uprchl roku 1994 do Tuniska, pod ochranu Bin Alího. Do Itálie, kde byl mezitím odsouzen k 27 letům vězení, se nikdy nevrátil a zemřel v Tunisku roku 2000.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bettino Craxi na Wikimedia Commons
- Profil na Cronologia.it
- Heslo v Encyklopedii Britannica