Beta Pictoris

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Beta Pictoris
Mapka souhvězdí Malíře s pozicí hvězdy Beta Pictoris
Astrometrická data
Ekvinokcium J2000
Souhvězdí Malíř (Pictor)
Rektascenze 05h 47m 17.1s
Deklinace −51° 03′ 59″
Paralaxa 51,44 ± 0,12
Vzdálenost 63,4 ± 0,1 ly
(19,44 ± 0,05 pc)
Barevný index (U-B) 0,10
Barevný index (B-V) 0,17
Zdánlivá hvězdná velikost (V) 3,861m
Absolutní hvězdná velikost (V) 2,42m


Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnosti typu Delta Scuti
Spektrální typ A6V
Hmotnost 1,75 M
Poloměr 1,8 R
Zářivý výkon (V) 8,7 L
Povrchová teplota 8052 K
Stáří 12 +8-4 milionů let


Další označení
Henry Draper Catalogue HD 39060
SAO katalog SAO 234134
Katalog Hipparcos HIP 27321
Glieseho katalog Gl 219
Další ozn. v souhvězdí β Pic
Synonyma HR 2020, CD −51°1620, GCTP 1339.00

Beta Pictoris (β Pic / β Pictoris) je druhá nejjasnější hvězda v souhvězdí Malíře. Od sluneční soustavy je vzdálená 63,4 světelného roku a je 1,75krát hmotnější a 8,7krát jasnější než Slunce. Hvězda Beta Pictoris je, stejně jako soustava, která ji obklopuje, velmi mladá (asi 8–20 milionů let),[1] ovšem patří již mezi hvězdy hlavní posloupnosti.[2] Podle ní je také nazvána skupina pohybujících se hvězd BPMG (Beta Pictoris Moving Group), což je seskupení mladých hvězd stejného věku, které se spolu pohybují vesmírem ve stejném směru.[1]

Beta Pictoris byla jednou z prvních hvězd, kolem níž byl nalezen cirkumstelární disk. Hubbleův vesmírný dalekohled později odhalil disky dva. Možným vysvětlením je přítomnost exoplanety obíhající pod určitým sklonem, která svou gravitací vysává materiál z hlavního disku.[3]

V porovnání s jinými hvězdami stejného typu září Beta Pictoris velmi silně v infračerveném oboru spektra, což je způsobeno velkým množstvím prachu v její blízkosti. Podrobná pozorování odhalila, že je obklopena velkým prachoplynovým diskem, což byl současně první akreční disk vyfotografovaný kolem nějaké hvězdy.[4] Kromě přítomnosti několika planetesimálních pásů[5] a náznaků kometární aktivity[6] se zdá, že se v disku zformovaly také planety a že tento proces možná stále pokračuje.[7] Tento akreční disk je patrně také hlavním zdrojem mezihvězdných meteoroidů, které proudí do naší sluneční soustavy.[8]

Evropská jižní observatoř vydala v listopadu roku 2008 tiskovou zprávu, že na oběžné dráze kolem hvězdy byla v rovině disku vyfotografována planeta odpovídající předchozím předpovědím. Pokud se objev potvrdí, půjde o extrasolární planetu nacházející se nejblíže své centrální hvězdě, jaká kdy byla vyfotografována – její vzdálenost od hvězdy je přibližně stejná, jako vzdálenost Saturnu od Slunce.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beta Pictoris na anglické Wikipedii.

  1. a b Zuckerman, B. et al.. The β Pictoris Moving Group. The Astrophysical Journal. 2001, roč. 562, čís. 1, s. L87–L90. Dostupné online. DOI:10.1086/337968.  
  2. Crifo, F. et al.. β Pictoris revisited by Hipparcos. Star properties. Astronomy and Astrophysics. 1997, roč. 320, s. L29–L32. Dostupné online.  
  3. MARTINEK, František. Hvězdu Beta Pictoris obklopují dva disky [online]. Česká astronomická společnost, 2006-7-3, [cit. 2010-05-15]. Dostupné online.  
  4. Smith, B. A. and Terrile, R. J.. A circumstellar disk around Beta Pictoris. Science. 1984, roč. 226, s. 1421–1424. Dostupné online. DOI:10.1126/science.226.4681.1421.  
  5. Wahhaj, Z. et al.. The Inner Rings of β Pictoris. The Astrophysical Journal. 2003, roč. 584, čís. 1, s. L27–L31. Dostupné online. DOI:10.1086/346123.  
  6. Beust, H.; Vidal-Madjar, A.; Ferlet, R. and Lagrange-Henri, A. M.. The Beta Pictoris circumstellar disk. X—Numerical simulations of infalling evaporating bodies. Astronomy and Astrophysics. 1990, roč. 236, čís. 1, s. 202–216. Dostupné online.  
  7. Freistetter, F.; Krivov, A. V. and Löhne, T.. Planets of β Pictoris revisited. Astronomy and Astrophysics. 2007, roč. 466, čís. 1, s. 389–393. Dostupné online. DOI:10.1051/0004-6361:20066746.  
  8. Baggaley, W. Jack. Advanced Meteor Orbit Radar observations of interstellar meteoroids. J. Geophys. Res.. 2000, roč. 105, čís. A5, s. 10353–10362. Dostupné online. DOI:10.1029/1999JA900383.  
  9. {{{publisher}}}: {{{title}}}, tisková zpráva, [cit. {{{accessdate}}}], Dostupné on-line.