Bernard-Henri Lévy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy
Bernard-Henri Lévy
Narození 5. listopad 1948
Alžírsko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bernard-Henri Lévy (* 5. listopad 1948) je francouzský filozof narozený v Alžírsku v židovské rodině. Je představitelem skupiny, která si říká Nouveaux philosophes (Noví filozofové), a která je typická svou kritikou marxismu (který často v minulosti vyznávali) a totalitarismu (k dalším známým představitelům patří například André Glucksmann či Alain Finkielkraut), s čímž je spojena též kritika Hegela, Sartra, poststrukturalismu či multikulturalismu. Pojem zavedl sám Lévy roku 1976.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Svou kritiku marxismu Lévy formuloval především v knize La barbarie à visage humain (Barbarství s lidskou tváří). Rozruch vzbudila i kniha L'Idéologie française (Francouzská ideologie), kde demýtizoval francouzské dějiny a podrobil je zdrcující kritice. Kniha vyvolala ostrou kritiku například Corneliuse Castoriadise, Raymonda Arona či Gillese Deleuzea.

Lévy se věnoval též novinářství, pracoval pro časopis Combat, v roce 1971 byl zpravodajem z konfliktu mezi Bangladéšem a Pákistánem. Vytěžil z této zkušenosti roku 1973 knihu Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution. V knize Qui a tué Daniel Pearl? zveřejnil výsledky svých investigací v Pákistánu a vyslovil názor, že pákistánská tajná služba a pákistánští jaderní fyzikové spolupracují s teroristickou organizací Al-Káida. V anglicky psané knize American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville vydal sérii reportáží ze Spojených států. Je komentátorem deníku Le Monde, Libération a časopisu Le Point.

Lévy často vstupuje do veřejného prostoru se svými názory a apely, roku 1990 například zahájil kampaň za intervenci mezinárodních sil do Bosny. Roku 2000 vyzýval k mezinárodní intervenci v Dárfúru. Roku 2006 podepsal spolu se Salmanem Rushdiem, Ayaan Hirsi Aliovou ad. Manifest proti novému totalitarismu, který je kritikou islámského fundamentalismu a reagoval na muslimské násilné protesty proti zveřejnění karikatur proroka Mohameda v dánském deníku Jyllands-Posten. Roku 2009 podporoval protesty proti Ahmadínežádovi v Íránu, roku 2011 podporoval intervenci v Libyi, žádá též mezinárodní úder proti Bašáru al-Asadovi v Sýrii. Je znám též svou obhajobou Dominique Strauss-Kahna (svého osobního přítele od mládí) obviněného ze sexuálního obtěžování, byť jinak vždy politicky podporoval spíše jeho pravicového oponenta Nicolase Sarkozyho, s nímž jsou rovněž blízkými přáteli.

Ke svým aktivitám má i dostatek prostředků, neboť roku 1995 se stal dědicem dřevařské firmy Becob, kterou roku 1997 prodal za 750 milionů franků obchodnímu impériu François Pinaulta (mj. Converse, Samsonite, aukční síň Christie's). Za tyto prostředky například zřídil Institut pro lévinasovská studia v Jeruzálémě.

Je manželem francouzské herečky a zpěvačky Arielle Dombasleové.

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Bangla-Desh, Nationalisme dans la révolution, 1973.
  • La barbarie à visage humain, 1977.
  • Le testament de Dieu, 1978.
  • Idéologie française, 1981.
  • Le diable en tête, 1984.
  • Eloge des intellectuels, 1987.
  • Les derniers jours de Charles Baudelaire, 1988.
  • Les aventures de la liberté, 1991.
  • Le jugement dernier, 1992
  • Piero della Francesca, 1992
  • Les hommes et les femmes, 1994.
  • Bosna!, 1994.
  • La pureté dangereuse, 1994.
  • Adventures on the Freedom Road, 1995
  • Comédie, 1997.
  • Le siècle de Sartre, 2000.
  • Réflexions sur la Guerre, le Mal et la fin de l'Histoire, 2002.
  • Qui a tué Daniel Pearl?, 2003
  • Récidives, 2004.
  • American Vertigo: Traveling America in the Footsteps of Tocqueville, 2006
  • Left in Dark Times: A Stand Against the New Barbarism, 2009

České překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Poslední dny Charlese Baudelaira, Brno, Jota 1997.
  • Sartrovo století, Brno, Host 2003.
  • Americká závrať, Brno, Host 2006.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Daniel Bensaïd, Un nouveau théologien: Bernard-Henri Lévy, Nouvelles Éditions Lignes, 2008.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]