Bern
| Bern Bern | |
|---|---|
 Bern | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 46°57′ s. š., 7°27′ v. d. |
| Nadmořská výška | 542 m n. m. |
| Stát |  Švýcarsko |
| Kanton | Bern |
| Okres | Bern |
| Administrativní dělení | 26 okrsků |
  Bern | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 51,60 km² |
| Počet obyvatel | 139 381 |
| Hustota zalidnění | 2 701,2 obyv./km² |
| Světové dědictví UNESCO | |
| Název lokality | staré město Bernu |
| Typ | kulturní dědictví |
| Kritérium | iii |
| Odkaz | 267 (anglicky) |
| Zařazení | 1983 (7. zasedání) |
| Správa | |
| Starosta | Alexander Tschäppät |
| Vznik | 1191 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 0351 |
| PSČ | 3000–3030 |
| Označení vozidel | BE |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bern (francouzsky Berne, italsky a rétorománsky Berna, v místní švýcarské němčině Bärn) je obec ve Švýcarsku, hlavní město stejnojmenného kantonu a de facto hlavní město Švýcarska (sídlí zde vláda a parlament, ale jeho postavení jako hlavního města ani jako dříve uváděného federálního města není v legislativě zakotveno). Bern leží v okrese Bern-Mittelland.
Bern patří se svými 141 660 obyvateli vedle Curychu, Ženevy, Basileje a Lausanne k největším obcím ve Švýcarsku; v širším aglomeraci Bernu žije asi 390 000 lidí.[1] Město Bern je centrem ekonomické oblasti Bern-Mittelland. Jako sídlo městské, kantonální i federální správy je největším administrativním centrem ve Švýcarsku. Již delší dobu existuje snaha popsat město a aglomeraci jasněji než jen jako region hlavního města Švýcarska.
Již řadu let se Bern uvádí jako jedno z měst s nejvyšší cenou bydlení na světě za Curychem a Ženevou.[2][3][4]
Město založil rod Zähringů v roce 1191. Charakteristická jsou pro ně podloubí, která jsou částečně zachovaná ve své původní podobě. Od roku 1218 byl Bern svobodným říšským městem, v roce 1353 se připojil ke staré švýcarské konfederaci. Rozvíjel se tak, že v 16. století byl největším městským státem severně od Alp. V roce 1983 bylo bernské staré město zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.
Historie
Rané dějiny
Na ostrohu řeky Aary Engehalbinsel, severně od středu města, se na ploše asi 140 ha nacházelo keltské osídlení z doby asi 3. až 1. století př. n. l. Od přelomu letopočtu do 3. století se na stejném místě nacházelo římské sídliště Vicus Brenodorum s pohřebištěm, divadlem a chrámovou čtvrtí.[5] V roce 1984 zde byla nalezena zinková destička, jejíž nápis obsahuje slovo Brenodor. Může naznačovat antické jméno někdejšího oppida, není však prokázáno, nejde-li o falsum.[6] Prehistorické osídlení bylo prokázáno i v Bümpliz, dnešní městské části Bernu.[7]
Středověké město
Středověké město bylo založeno původně burgundským rodem Zähringů, a sice vévodou Bertholdem V. z Zähringenu roku 1191. Podle legendy bylo pojmenováno podle medvěda (německy Bär), kterého zde vévoda měl zabít. Moc rodu Zähringů začala vzrůstat ve 12. století v Horním Burgundsku.
Po smrti vévody Bertholda, který zemřel bez dědice, udělil roku císař Svaté říše římské Fridrich II. Štaufský městu tzv. Zlatou chartu Bernu. Tím se Bern stal svobodným říšským městem.
Stará švýcarská konfederace
V roce 1351 se Bern připojil k Staré švýcarské konfederaci. Tak se stal jedním z osmi kantonů v období formování od 1353 do 1481.
V 1415 Bern vpadl do Aargau a dobyl ho. Podobně dobyl v roce 1536 Vaud a jiná menší teritoria; tím se stal největším městským státem severně od Alp. V 18. století zahrnoval většinu dnešních kantonů Bern a Vaud.
Přirozenou ochranu Bernu ze severu, východu a jihu tvořil zákrut řeky Aaare. Na západní straně bylo nutno budovat opevnění. S tím, jak se město rozšiřovalo, posouvalo se i opevnění. V letech 1191 až 1256 byla západní hranice Bernu v místě věže, na které je dnes umístěn bernský orloj, tzv. Zytglogge. Poté, do roku 1345, tuto roli převzala západnější vět tzv. Käfigturm a do roku 1622, dnes neexistující Christoffelturm (stával v blízkosti dnešního hlavního vlakového nádraží). Během Třicetileté války byla vybudována 2 další opevnění nazývané Schanze na ochranu poloostrova.
Navzdory šířícímu se moru v 14. století se město pomalu rozrůstalo díky přistěhovalectví z okolních oblastí. Po obrovském požáru v roce 1405 byly původní dřevěné stavby zničeny a nahrazeny hrázděnými a ještě později pískovcovými budovami, které jsou dnes charakteristické pro staré město.
Moderní dějiny
Bern byl okupován francouzskými vojsky v roce 1798 během francouzského revolučního období, kdy přišel o některé své území. V roce 1802 Bern získal zpět území Oberland (jižně od Bernu). Po Vídeňském kongresu v roce 1814 získal také území Jura (francouzsky mluvící území), čímž se Bern stal opět největším kantonem konfederace. Tak tomu bylo v období restaurace až do roku 1979, kdy se odtrhla oblast Jura a vznikl kanton Jura.
V roce 1848 se Bern stal federálním městem (což byl oficiální název pro Bern jako de facto hlavní město) Švýcarské federace, která vznikla 12.9.1848 po 27-denní občanské válce.
V Bernu se konalo množství kongresů socialistů, hlavně během Druhé světové války, kdy bylo Švýcarsko neutrální (svou neutralitu si zajistilo už na Vídeňském kongresu).
Počet obyvatel města rostl z 5 000 v 15. století na 12 000 do konce 18. století a na přibližně 60 000 do konce 19. století. Počet 100 000 překročilo město během dvacátých let 20. století. Nejvyšší počet obyvatel mělo město v šedesátých letech, a to přibližně 165 000. Od té doby populace mírně klesala. V únoru 2015 tu žilo 139 211, z nichž 105 579 bylo Švýcarů a 33 802 (24 %) rezidentů bylo cizinců. V aglomeraci města žije přibližně 391 000 lidí.[8]
Geografie
Město Bern leží v nadmořské výšce 542 m n.m. na švýcarské plošině na obou stranách řeky Aara mezi horami Gurten na jihu a Bantiger na východě. Řeka Aare protéká starým městem od východu a vytváří dlouhý zákrut (zvanou Aareschlaufe). Řeka je v oblasti starého města a severně od něj v úzkém údolím zapuštěným asi 30 až 50 metrů hluboko.
Podnebí
| {{{místo}}} – podnebí | |||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Období | leden | únor | březen | duben | květen | červen | červenec | srpen | září | říjen | listopad | prosinec | rok |
| [zdroj?] | |||||||||||||
Turistické zajímavosti
Mezi nejznámější turistické atrakce patří:[9]
Centrum města
Centrum Bernu se vyvinulo ze středověkého města a bylo uznáno za kulturní dědictví UNESCO.
- Zytglogge - Hodinová věž, která do roku 1250 sloužila jako západní vstupní brána do města. což je orloj v bernské němčině. Orloj na věži pochází ze 16. století a je opatřen pohyblivými figurami.[10]
- Münster - Pozdně gotická katedrála z 15.-16. století (věž byla dokončena až v roce 1893). Tympanon z 15. století (nyní kopie) znázorňuje Poslední soud.[11]
- Rathaus - Radnice, původně z 15. století, sídlo legislativních orgánů města a kantonu Bern.[12]
- Bärengraben (nyní BärenPark) - Výběh bernských medvědů. Původní kruhové výběhy pod úrovní terénu byly od roku 2009 nahrazeny rozsáhlými výběhy na stráni nad řekou. Náklady na tuto výstavbu činily 24 miliónů švýcarských franků.[13]
- Bundeshaus - Paláce federace z let 1857-1902, sídlo parlamentu, vlády a části federální administrativy. V době, kdy parlament nezasedá jsou organizovány prohlídky budovy pro veřejnost.[14]
- Bernské kašny (Brunnen) - Ve starém městě je 17 kašen, z nichž většina pochází ze 16. století. Další kašny se vyskytují v jiných částech města.[15] Fontány v chodnících pěší zóny před Palácem federace byly spuštěny v roce 2004.
- Kramgasse a Markgasse - na sebe navazující ulice tvořící osu historického města. Po obou stranách je lemují podloubí a jsou zde soustředěny obchody, restaurace a kavárny všech druhů.
- Rosengarten - (Růžová zahrada) byla v roce 1913 byla přeměna v park z bývalého hřbitova. Poskytuje panoramatický výhled na středověké centrum.
Menší množství památek je i mimo centrum města (zámeček Elfenau) a nejbližším okolí (zámek Jegenstorf, památník bitvy na Grauholzi aj.).
Muzea a galerie
- Kunstmuseum - Muzeum výtvarných umění sídlí v centrální části Bernu. Jeho sbírky zahrnují výtvarné umění od 14. do 20. století. Jsou zde zastoupeni nejvýznamnější švýcarští umělci jako Ferdinand Hodler (1853-1918), Albert Anker (1831-1910), Alberto Giacometti (1901-1966), stejně jako významní umělci zahraniční - Henri Matisse (1869-1954), Pablo Picasso (1881-1973), Camille Pissarro (1830-1903), Salvador Dalí (1904-1989) a mnoho dalších.[16]
- Zentrum Paul Klee - Centrum, otevřené v roce 2005, je věnováno především dílu a životu výtvarníka Paula Klee (1879-1940). Je též proslavené jako architektonický počin, symbolizující svou konstrukcí z ocele a skla nedaleké vrcholky Bernských Alp.[17]
- Einstein-Haus - Muzeum Alberta Einsteina na Kramgasse 49, který zde žil v pronajatém bytě od roku 1903 do roku 1905.[18][p 1]
- Bernisches historisches Museum - Bernské historické muzeum má ve svých sbírkách např. originální sochy ze západního průčelí Münsteru a zajména dvanáct burgundských tapiserií, z nichž nejstarší pochází z 15. století.[19]
- Dalšími bernskými muzei jsou Schweizerisches Alpines Muzeum (Švýcarské alpské muzeum), Museum für Kommunikation (Muzeum pošty a telekomunikací), Naturhistorisches Museum (Přírodovědecké muzeum) a Schweizerisches Schützenmuseum (Švýcarské muzeum pušek).
Doprava
Železnice
Hlavní nádraží je uzlem železniční, autobusové i městské dopravy. Po nádraží v Curychu je se 200 000 cestujícími za den (rok 2014) druhým nejfrekventovanějším ve Švýcarsku.[20] Nádraží má 14 nástupištních hran, ke kterým přijíždí vlaky z celé země i zahraničí - EuroCity, Cisalpino, TGV, Talgo, ICE a CityNightLine, čtyři hrany slouží místnímu systému S-Bahn.
Vedle hlavního nádraží se na území města nachází menší nádraží, které slouží jako zastávky S-Bahn: Felsenau, Tiefenau, Wankdorf, Ausserholligen, Stöckacker, Bümpliz Nord, Bümpliz Süd, Brünnen, Riedbach a Weissenbühl.
Systém místních železnic S-Bahn Bern spojuje město 13 linkami s městy Thun, Biel, Solothurn, Neuchâtel, Fribourg a Schwarzenburg, oblastí Emmental a dalšími aglomeracemi. S-Bahn v Bernu je provozován společnostmi BLS a Regionalverkehr Bern-Solothurn (RBS).
V Bernu jsou v provozu také soukromé lanové dráhy Gurtenbahn, Marzilibahn a výtah od řeky Aary do starého města Mattenlift.
Tramvaje, trolejbusy, autobusy a regionální vlaky
Dopravní síť společnosti Bernmobil tvoří pět tramvajových, tři trolejbusové a třináct autobusových linek.[21] V širším okolí města jsou provozovány autobusové linky Postauto (provozované švýcarskou poštou)[22] a regionální vlaková doprava společností RBS.[23] a BLS (Bern-Lötschberg-Simplon)[24]
Přívozy
Severně od Bernu jsou v provozu dva soukromé osobní přívozy přes řeku Aare: přívoz Reichenbach do Unterzollikofen a přívoz Zehndermätteli do Bremgartenu. Třetí přívoz Bodenacker u Elfenau již není na území města.
Letectví
Regionální letiště Bern-Belp (IATA: BRN, ICAO: LSZB) se nachází 7 km jihovýchodně od centra Bernu. Provozuje pravidelné vnitrostátní i mezinárodní lety.
Osobnosti města
- Jakob Steiner (1796 – 1863), švýcarský matematik
- Karl Friedrich Brunner-von Wattenwyl (1823 – 1914), švýcarský přírodovědec, fyzik, geolog a entomolog - orthopterolog
- Albert Einstein (1879-1955) žil v Bernu v letech 1903-1905
- Ursula Andressová (* 1936), švýcarská herečka, narozena v obci Ostermundigen v bernské aglomeraci
- Michel Kratochvil (* 1979), bývalý švýcarský tenista českého původu
- Fabian Cancellara (* 1981), švýcarský cyklista
Zajímavost - česká stopa v Bernu
Bernské Museum für Kommunikation vystavuje na nepřehlédnutelném místě československý automobil Tatra 57 z roku 1937, který ve speciální úpravě sloužil švýcarské poště v letech 1940-1949.[25]
Galerie
-
Engehalbinsel, pozůstatky římského divadla -
Konstrukce mostu Untertor v Bernu, Tschachtlanchronik, pozdní 15. století -
Federální palác (Švýcarská parlamentní budova) -
Gerechtigkeitsbrunnen (kašna Spravedlnosti), Bern -
Hlavní nádraží -
Řeka Aara s mostem Kirchenfeld -
Centrum Paul Klee, Bern
Odkazy
Poznámky
- ↑ V roce 1905 publikoval Einstein významné články, proto je tento rok nazýván jeho "zázračným rokem" (Annus Mirabilis). Jde o čtyři články, které významně přispěly k založení moderní fyziky a změnily názory na prostor, čas, hmotu a energii.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Bern na německé Wikipedii, Berne na francouzské Wikipedii a Bern (mesto) na slovenské Wikipedii.
- ↑ Švýcarský federální statistický úřad: Bilanz der ständigen Wohnbevölkerung nach Agglomerationen datum přístupu 25. července 2016 (XLS; 105 KB)
- ↑ Schweiz, Afrika, Asien: Hier ist es am teuersten [online]. Mercer LLC, 2015-06-17 [cit. 2015-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Zürich ist wieder die teuerste Stadt der Welt [online]. Schweizer Radio und Fernsehen (SRF), 2015-03-03 [cit. 2015-06-17]. Dostupné online.
- ↑ Zürich und Genf gelten jetzt als teuerste Städte der Welt [online]. 2015-03-03. Dostupné online.
- ↑ Kanton Bern: Archeologické naleziště Engehalbinsel
- ↑ Rudolf Fellmann: Die Zinktafel von Bern-Thormebodenwald und ihre Inschrift (něm., resumé fr. a it.)
- ↑ Historisches Lexikon de Schweiz: Bümpliz (něm./fr./it.)
- ↑ municipal statistics,[1]
- ↑ Švýcarsko - společník cestovatele. Praha: Euromedia, 2005. ISBN 80-249-0484-5. Kapitola Bern, s. 49-65.
- ↑ Zeitglockenturm (německy, anglicky)
- ↑ Willkommen in Berner Münster (německy)
- ↑ Rathaus Bern (německy, anglicky, francouzsky)
- ↑ Herzlich willkommen in BärenPark (německy, anglicky, francouzsky)
- ↑ Besuch im Parlamentsgebäude (německy, francouzsky, anglicky)
- ↑ Brunnenstadt Bern (německy)
- ↑ Sbírky Kunstmusea (s reprodukcemi)
- ↑ Zentrum Paul Klee
- ↑ Einstein-Haus Bern (německy, anglicky)
- ↑ Bernisches historisches Museum (německy, anglicky, francouzsky)
- ↑ Frequenzen der SBB [online]. [cit. 2017-02-10]. Dostupné online. (němčina)
- ↑ Linky Bernmobil, Bern (německy)
- ↑ Síť Postauto v regionu Bern
- ↑ Nové vlakové nádraží RBS (německy)
- ↑ Síť BLS (anglicky)
- ↑ Museum für Kommunikation: Postfourgon Kleinfourgon Tatra Typ 57
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bern na Wikimedia Commons 
Slovníkové heslo Bern ve Wikislovníku- Oficiální stránky
- http://www.s-bahn-bern.ch
