Berlín
| Berlín Berlin | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 52°31′ s. š., 13°24′ v. d. |
| Nadmořská výška | 34–115 m n. m. |
| Stát |  Německo |
| spolková země | Berlín |
| Administrativní dělení | 12 obvodů |
  Berlin | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 891,82 km² |
| Počet obyvatel | 3 419 623[1] |
| Hustota zalidnění | 3834 obyv./km² |
| Etnické složení | Němci, Turci, Srbové, Arabové, Poláci |
| Náboženské složení | Protestantské křesťanství, Římskokatolické křesťanství, Judaismus, Sunnitský islám |
| Správa | |
| Starosta | Michael Müller (SPD) |
| Vznik | 1244 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | mezinárodní: +49 30 z Německa: 030 |
| PSČ | 10001–14199 |
| Označení vozidel | B |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Berlín (německy Berlin) je hlavní město a zároveň i spolková země Spolkové republiky Německo. Hlavním městem Německa se stal roku 1991 a od sjednocení Německa (a tím i obou částí města)Berlín patří k největším městům v Evropě a je druhým největším městem Evropské unie.
Všeobecný přehled
Berlín leží na severovýchodě Německa, zhruba 70 km západně od hranic s Polskem, je obklopen spolkovou zemí Braniborsko (Brandenburg). Městem protéká řeka Spréva (Spree), vodní plochy (především jezera) tvoří 6,6 % celkové plochy; mimo mnoha parků a obdobných zelených ploch se na území města nachází i lesní porosty (17,9 % celkové plochy).
Průměrná výška nad mořem: 34 m n. m. Nejvyšší bod: Teufelsberg, 115 m n. m. (jedná se o umělý násyp, vzniklý ze zbytků stavebního materiálu vybombardovaných domů).
Vzdálenost Berlín–Praha činí kolem 350 km. Cesta vlakem trvá necelých pět hodin, cesta letadlem kolem 40 minut.
Dějiny města
První historicky doložené zmínění Berlína pochází z roku 1244. Roku 1451 se Berlín stává vládním městem braniborských markrabích a kurfiřtů, 1701 pak hlavním městem Pruského království, 1871 hlavním městem nově založené Německé říše.
Berlín byl v minulosti tolerantním městem, kde nalezlo útočiště mnoho pronásledovaných uprchlíků, mimo jiné hugenoti z Francie (po r. 1685) a protestanti z Čech (po r. 1730), jejichž někteří potomci, žijící v tzv. České vesnici (Böhmisches Dorf), až do druhé poloviny 20. století ještě hovořili česky. Ve dvacátých letech 20. století se z Berlína stává evropská metropole s bohatým politickým, vědeckým a hlavně kulturním životem. Tolerance končí roku 1933 příchodem Hitlera k moci.
Po druhé světové válce, kdy město bylo z velké části zničeno (např. 40 procent obytné plochy), byl Berlín rozdělen do čtyř okupačních sektorů. Počátkem studené války se Berlín dostal do středu konfliktů mezi vítěznými mocnostmi. Již roku 1948 dochází k Berlínské blokádě (kdy veškeré zásobování města se koná výlučně leteckým spojením) a posléze k politickému rozdělení města. K faktickému rozdělení dochází stavbou Berlínské zdi 13. srpna 1961.
Po pádu Berlínské zdi roku 1989 začíná nová kapitola města. Berlín se stává městem se zázemím a hlavním městem SRN.
Obyvatelstvo
Struktura obyvatelstva podle věku a zaměstnání
Věková struktura se po sjednocení Berlína normalizovala. Dřívější západní část města trpěla svou polohou: přes vysoký počet studentů bylo přestárnutí obyvatelstva aktuálním problémem, zejména vzhledem k omezenému počtu nových pracovních míst. Ve struktuře obyvatelstva podle zaměstnání je v popředí výrazně sektor služeb. Současná situace je charakterizována následujícími čísly (koncem roku 2002):
| Věková struktura | Struktura podle sektorů | ||||
| věk | podíl | věk | podíl | sektor | podíl |
| pod 6 | 5,0 % | 20–45 | 39,7 % | zemědělství | 0,54 % |
| 6–15 | 7,8 % | 45–60 | 26,8 % | výrobní odvětví | 19,27 % |
| 15–20 | 5,3 % | přes 60 | 15,4 % | služby | 80,19 % |
Struktura obyvatelstva podle národností
Již Západní Berlín se vyznačoval relativně vysokým podílem cizinců. Z celkového počtu 1,8 milionu obyvatel (roku 1989) ve městě bydlelo např. 128.000 obyvatel turecké národnosti (43,2 % všech cizinců).
| Struktura podle národnosti[2] | ||
| původ | absolutně | podíl *) |
| Evropa | 339 002 | 7,3 % |
| Evropská unie | 128 148 | 27,7 % |
| Asie | 66 983 | 14,4 % |
| Afrika | 17 750 | 3,8% |
| Turecko | 116 665 | 25,2% |
| Polsko | 42 889 | 9,2% |
| Srbsko a Černá Hora | 24 337 | 5,2% |
| Rusko | 14 065 | 3,0% |
| Chorvatsko | 11 378 | 2,5% |
| Bosna a Hercegovina | 10 463 | 2,3% |
| *) podíl na počtu občanů neněmecké národnosti | ||
Dnešní situace je obdobná. Podle údajů statistického úřadu[2] činil celkový počet ve městě hlášených občanů neněmecké národnosti k 30. červnu 2006 463 723 (13,9 % obyvatelstva města), kteří pocházejí z 183 států (celkový počet obyvatel činí 3 398 205). K největším národnostním menšinám patří turecká národnost, jejíž příslušníci žijí v Berlíně částečně již ve třetí a čtvrté generaci. Druhou největší národnostní skupinu tvoří občané Polska a poté Srbska a Černé hory.[3] Problematické je posouzení počtu a podílu občanů arabské národnosti (přes 20 000, kolem 4,6 %), kde se jedná zejména o uprchlíky z občanské války v Libanonu, kde největší skupinu tvoří kategorie „národnost nevyjasněna“.
Trend dalšího růstu občanů neněmecké národnosti se prosazuje i nadále. K 31. prosinci 2006 žilo ve městě 467 683 cizinců z 184 zemí, tedy 14 procent přihlášených obyvatel; ve srovnání s 31. prosincem 2005 to znamená přírůstek o 1,5 procent.[4]
Uvedená čísla je ovšem třeba brát i v jiném ohledu s rezervou. Německo nerozlišuje mezi národností a státní příslušností. V Berlíně žije např. i velká skupina tzv. vystěhovalců ze zemí bývalého SSSR, kteří jakýmkoliv způsobem prokázali svůj německý původ a získali tím německé občanství. I když jejich znalosti němčiny jsou v mnoha případech mizivé, nejsou ve výše uvedených číslech zachyceni.
V důsledku koncentrace obyvatel jiných národností do jistých obvodů nebo jejich částí má tento stav mimo kulturní pestrosti i negativní stránky – základní školy, kde podíl cizinců činí i přes 90 procent žáků, nejsou v některých čtvrtích Berlína výjimkou. Integrační modely sedmdesátých a osmdesátých let, zpočátku nadějné, ztroskotaly, částečně se dá hovořit o uzavřených ghettech různých menšin cizinců. Jedná se zejména o arabské resp. palestinské přistěhovalce či nositele asylu, ale též i o jistou část tureckého obyvatelstva, které v Berlíně žije mnohdy již ve třetí generaci (která je pak integrována méně než ona druhá).
V Berlíně existuje i velká židovská obec, se svými 11 000 členy (podle jiných údajů pak 13 000) největší židovská obec v Německu. V tom je obsaženo ovšem přibližně 8000 vystěhovalců z bývalého SSSR počátkem devadesátých let. To znamená, že méně než jedna třetina obce pochází ještě z doby dřívějšího Západního Berlína. Před holocaustem v Berlíně žilo asi 170 000 Židů, z nichž asi 90 000 emigrovalo. Ze zbylých jich jen asi 800 přežilo holocaust.
Politické zřízení
Spolková země Berlín je vedle Hamburku a Brém jedním ze tří městských států Spolkové republiky Německo. V čele města stojí primátor (regierender Bürgermeister), volený poslaneckou sněmovnou (Abgeordnetenhaus).
Ve spolkových orgánech Německa je Berlín zastoupen 23 mandáty ve spolkovém sněmu a 4 mandáty ve spolkové radě. Strany, které v Berlíně kandidují při volbách, odpovídají až na malé výjimky stranám v Německu.
Od roku 2011 vládne v Berlíně tzv. velké koalice SPD a CDU.
Administrativní dělení
Berlín se tradičně dělí do obvodů (Bezirk). Po sjednocení města měl Berlín 23 obvodů, zákonem o územní reformě z roku 1998 byl jejich počet k 1. lednu 2001 snížen na 12, přičemž v některých případech došlo ke sloučení bývalých západních a východních obvodů. Jednotlivé obvody (počet obyvatel koncem roku 2002):
|
|
Již dlouhou dobu se uvažuje o sloučení Berlína s Braniborskem. V referendu roku 1996 bylo toto však zamítnuto (především voliči v Braniborsku mj. vzhledem k velké zadluženosti Berlína). Termín nového referenda není zatím udán.
Finance a hospodářství
Sjednocený Berlín se v mnoha ohledech stal symbolem nové doby, skončení studené války. Tyto pozitivní aspekty se ovšem netýkají současného stavu hospodářství hlavního města Německa, a již v žádném případě její finanční situace.
Celkem lze říci, že Berlín se stal obětí své polohy a trpí silnými vlivy hospodářsky zaostalých tzv. nových spolkových zemí, jež se dodnes nacházejí na seznamech podprůměrně vyvinutých regionů Evropské unie.
Důležité parametry hospodářského vývoje jsou většinou vysoce neuspokojivé, zejména nezaměstnanost je jedna z nejvyšších v Německu. K tomu se přidružuje i extrémně negativní situace financí, vyplývající nejen z vnějších faktorů, ale částečně zaviněná i neschopností a korupcí místních politiků.
Spojení a městská doprava
Berlín je dobře napojen na celoněmeckou i evropskou síť dálnic. Kolem Berlína vede vnější, zcela uzavřený dálniční okruh; vnitřní okruh byl plánován, ale v blízké budoucnosti zřejmě realizován nebude.
I železniční spojení je uspokojivé (z/do Prahy denně šest rychlíků Eurocity v 2-hodinových intervalech). Největší berlínské nádraží je Berlin Hauptbahnhof (hlavní nádraží) otevřené v roce 2006 na místě bývalého Lehrter Bahnhof. Berlin Hauptbahnhof je považováno za největší nádraží Evropy. Další významná nádraží jsou Ostbahnhof, Spandau, Südkreuz a Gesundbrunnen.
Berlín momentálně disponuje třemi letišti: Tempelhof, Tegel a Schönefeld. První z nich, ležící uvnitř města, Tempelhof, fungovalo do roku 2008, také Tegel má být v budoucnosti uzavřeno ve prospěch (dříve východoberlínského a po sjednocení méně využívaného) letiště Schönefeld, ležícího na jihovýchod od Berlína, které má být rozšířeno.
Síť městské hromadné dopravy patří k nejhustším mezi evropskými městy; po sloučení obou částí města byla propojena a dále rozšířena. Jedná se o kombinaci metra, městské železnice, tramvajové a autobusové sítě.
V posledních letech si získala velkou oblibu nejen mezi turisty i doprava něčím, co připomíná rikšu - jízdní kola, která pojmou mimo řidiče ještě dvě další osoby; jezdí zejména v centru (mimo zimních měsíců).
Kultura, umění, věda, památky
Berlín se vyznačuje velkým počtem kulturních a vědeckých zařízení, z nichž některé dosáhly velké známosti a popularity i v zahraničí. Kulturní pestrost a tolerance se přitom traduje hlavně z doby Západního Berlína, který se stal v tomto smyslu „svobodným“ městem podle hesla „pro každého něco“. Současná situace a výhledy do budoucnosti jsou však silně ovlivněny finanční krizí města (diskuse o zavření nebo sloučení oper, o subvencích pro kulturní a vědecká zařízení atd.).
Nejvýznamnější kulturní zařízení
Z kulturních, uměleckých a vědeckých zařízení a událostí lze jmenovat jen výběr:
- vedle nesčetných divadel, malých forem a kabaretů celkem tři opery: Státní opera, Německá opera a Komická opera (Staatsoper, Deutsche Oper, Komische Oper)
- Friedrichstadt-Palast, divadlo s 1895 místy a s největším jevištěm na světě (2854 m2)
- obchodní dům Kaufhaus des Westens (KaDeWe)
- velké množství muzeí, z nichž nejznámější jsou Pergamonské muzeum, Nové muzeum (s originálem sošky Nefertiti)
- velice známá botanická zahrada, celkem dvě zoologické zahrady, jedna z nich s velice známým akváriem
- Stará a Nová Národní galerie
- Berlínský filmový festival se v Berlíně každoročně pořádá od roku 1951 a jako hlavní cenu zde porota uděluje "Zlatého medvěda"
- Christopher street day, jeden z největších pochodů za práva homosexuálů
- Karneval kultur (Karneval der Kulturen), velký průvod městem, většinou o letnicích, kde se během asi tří dnů prezentuje většina v Berlíně žijících národností (2004: asi 1,5 milionu účinkujících a návštěvníků)
- Berlínská filharmonie (mezi dirigenty patřil Herbert von Karajan, dnes je jejím šéfdirigentem Sir Simon D. Rattle, partner Magdaleny Kožené)
- tři univerzity: Svobodná univerzita, Humboldtova univerzita a Technická univerzita, mimo to další vědecká a výzkumná zařízení a instituce
- k dalším celosvětově známým událostem patří i každoroční maratonský běh městem.
Z dalších pozoruhodností a památek je možno jmenovat Říšský sněm (Reichstag), Braniborskou bránu, světoznámou třídu Unter den Linden stejně tak jako Karl-Marx-Allee, zámek Schloss Charlottenburg, bývalý přechod Checkpoint Charlie, East Side Gallery (zbytek Berlínské zdi), televizní věž Fernsehturm, chrám Berliner Dom a zříceninu kostela Kaiser-Wilhelm-Gedächtniskirche, Kurfürstendamm a Alexanderplatz (bývalé „západní“ a „východní“ centrum města), celý nový komplex na Postupimském náměstí (Potsdamer Platz) a v nejbližším okolí (kde v devadesátých letech minulého století vznikla více méně celá nová čtvrt‘), v neposlední řadě pak i památky v blízké Postupimi.
Zelené plochy
Berlín se chlubí i rozsáhlými zelenými plochami. K nejznámějším patří např. Tiergarten, ležící poměrně v centru města, oblíbený pro procházky, známý jako místo kde se pořádá Love Parade a kde je možno na víkend i opékat selata a zejména - jak to činí turečtí obyvatelé - jehňata.
Památky související s židovskou obcí
V důsledku své minulosti má Berlín i mnoho památek, souvisejících s berlínskou židovskou obcí. K těm nejznámějším patří:
Partnerská města
Níže uvedená partnerství uzavřelo město Berlín jako celek (stav k 16. prosinci 2006[5]); jednotlivé obvody mají další partnerská města.
 |
Los Angeles, USA (1967) |  |
Budapešť, Maďarsko (1991) |  |
Tokio, Japonsko (1994) |
 |
Paříž, Francie (1987) |  |
Brusel, Belgie (1992) |  |
Buenos Aires, Argentina (1994) |
 |
Madrid, Španělsko (1988) |  |
Jakarta, Indonésie (1993) |  |
Praha, Česko (1995) |
 |
Istanbul, Turecko (1988) |  |
Taškent, Uzbekistán (1993) |  |
Windhoek, Namibie (2000) |
 |
Moskva, Rusko (1990) |  |
Ciudad de México, Mexiko (1993) |  |
Londýn, Spojené království (2000) |
 |
Varšava, Polsko (1991) |  |
Peking, Čínská lidová republika (1994) |
Reference
- ↑ Amtes für Statistik Berlin-Brandenburg. Bevölkerungsstand in Berlin am 30. November 2013. [1]
- ↑ a b Tisková zpráva Statistického zemského úřadu Berlín z 19. září 2006, Statistisches Landesamt Berlin (download PDF); částečně vlastní propočty; údaje berou v úvahu národnost, která byla udána.
- ↑ Počet (a podíl) občanů ze všech států bývalé Jugoslávie činí více než dvojnásobek.
- ↑ Údaje statistického úřadu Statistisches Landesamt Berlin k 31. prosinci 2006, cit. podle Berliner Zeitung, č. 93, 21./22. April 2007, str. 21
- ↑ Podle www.berlin.de.
Literatura
- PEŠEK, Jiří. Od aglomerace k velkoměstu. Praha a středoevropské metropole 1850-1920. Praha: Scriptorium, 1999. 319 s. ISBN 80-86197-09-3.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berlín na Wikimedia Commons 
Téma Berlín ve Wikicitátech
Slovníkové heslo Berlín ve Wikislovníku- Oficiální web Berlína
- Plán Berlína
- Podrobný průvodce Berlínem v češtině
