Benedikt XV.
Jeho Svatost Benedikt XV. | |
---|---|
258. papež | |
Církev | římskokatolická |
Zvolení | 3. září 1914 |
Uveden do úřadu | 6. září 1914 (korunovace) |
Pontifikát skončil | 22. ledna 1922 |
Předchůdce | Sv. Pius X. |
Nástupce | Pius XI. |
Heslo | „In te, Domine, speravi; non confundar in aeternum“ |
Svěcení | |
Kněžské svěcení | 21. prosince 1878 světitel Raffaele Monaco La Valletta |
Biskupské svěcení | 22. prosince 1907 světitel Pius X. 1. spolusvětitel Pietro Balestra, OFMConv. 2. spolusvětitel Teodoro Valfrè di Bonzo |
Kardinálská kreace | 25. května 1914 kreoval Pius X. |
Titul | Kardinál-kněz |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady |
|
Zúčastnil se | |
Osobní údaje | |
Rodné jméno | Giacomo della Chiesa |
Země | Itálie |
Datum narození | 21. listopadu 1854 |
Místo narození | Pegli, Sardinské království |
Datum úmrtí | 22. ledna 1922 (ve věku 67 let) |
Místo úmrtí | Apoštolský palác, Řím, Italské království |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Vatikánská krypta |
Národnost | Italská |
Alma mater | Papežská diplomatická akademie Papežská univerzita Gregoriana Janovská univerzita |
Web | w2 |
Seznam papežů nosících jméno Benedikt multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Benedikt XV., vlastním jménem Giacomo della Chiesa[1], (21. listopadu 1854 Pegli – 22. ledna 1922 Apoštolský palác), byl v letech 1914 až 1922 v pořadí 258. papež Římskokatolické církve.
Život
Pocházel z janovské šlechtické rodiny. Roku 1875 získal doktorát práva a poté vstoupil do kněžského semináře. Po dokončení studií vstoupil do diplomatického sboru Svatého stolce. V květnu 1914 byl jmenován kardinálem a brzy nato, 3. září 1914, byl v konkláve zvolen nástupcem papeže Pia X. jako Benedikt XV.[2]
Většině jeho pontifikátu dominovala první světová válka, která se uvádí i jako jeden z možných důvodů vcelku překvapivé papežské volby, při níž získal důvěru zkušený diplomat, který se již dlouho v evropské politice pohyboval a měl k čerstvě vzniklému konfliktu definován jasný postoj a plán k jeho řešení. Důležitou úlohu hrál jistě i fakt, že z hlediska vnitorcírkevní politiky představoval della Chiesa kompromis mezi stylem předchozích papežů, Lva XIII. a Pia X.).
Papež vyhlásil v celém konfliktu neutralitu a opakovaně vyzýval k ukončení bojů a k nepoužívání některých mimořádně krutých zbraní (např. bojových plynů, intervenoval kvůli masakru Arménů také u osmanského sultána Mehmeda V.[3]), což vyvolávalo rozhořčené reakce na obou stranách fronty. Několikrát se neúspěšně pokoušel zprostředkovat mír. Jeho sedmibodový mírový plán byl sice odmítnut, neboť obě válčící strany jej považovaly za výhodnější pro svého protivníka, ale některé papežovy návrhy se opět objevily v mírové výzvě amerického prezidenta Wooodrowa Wilsona z ledna roku 1918.
Po ukončení válečného konfliktu se mu podařilo stabilizovat dlouhodobě napjaté diplomatické vztahy s Francií a diplomatická jednání udržoval i s ostatními zeměmi.
Krom protiválečných snah pracoval na reorganizaci církevních struktur, aby odpovídaly moderní době. Ve své první encyklice odmítl, podobně jako Pius X., modernismus, který ovšem vymezil v mnohem užším smyslu než jeho předchůdce a stejně tak i přistupoval k osobnostem nařčeným z modernismu mnohem shovívavěji. Roku 1917 nechal Benedikt XV. vydat Kodex kanonického práva, který představuje první souhrnnou kodifikaci hlavních zákonů a předpisů římskokatolické církve). Všemožně též podporoval misijní dílo ve Třetím světě a kladl velký důraz na výchovu kněží pocházejících z původního obyvatelstva.[4]
Zemřel 22. ledna 1922 na zápal plic.
Encykliky
- Ad beatissimi apostolorum (1. listopad 1914)
- Annus iam plenus (1. prosinec 1920)
- Fausto appetente Die (29. červen 1921)
- Humani generis redemptionem (15. červen 1917)
- In hac tanta (14. květen 1919)
- In praeclara summorum (30. duben 1921)
- Pacem, Dei munus pulcherrimum (23. květen 1920)
- Paterno iam Diu (24. listopad 1919)
- Principi apostolorum Petro (5. říjen 1920)
- Quod iam Diu (1. prosinec 1918)
- Sacra propediem (6. leden 1921)
- Spiritus paraclitus (15. září 1920)
Odkazy
Reference
- ↑ LANG, Bernhard. Benedikt XV.: Der unauffällige Papst. Frankfurter Allgemeine Zeitung. 2016-07-20. Dostupné online [cit. 2016-11-28]. ISSN 0174-4909.
- ↑ CHENEY, David M. Pope Benedict XV (Giacomo Giambattista della Chiesa) [Catholic-Hierarchy]. www.catholic-hierarchy.org [online]. [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Genozid 1915: Benedikt XV. versuchte, die Armenier zu retten - WELT. DIE WELT [online]. [cit. 2016-11-28]. Dostupné online.
- ↑ Srv. apoštolský list Maximum illud z 30. listopadu 1919.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Benedikt XV. na Wikimedia Commons
- Osoba Benedikt XV. ve Wikicitátech
Papež | ||
---|---|---|
Předchůdce: Pius X. |
1914–1922 Benedikt XV. |
Nástupce: Pius XI. |