Belárie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Belárie
Lokalita
Charakterčtvrť
Městská částPraha 12
ObvodPraha 4
ObecPraha
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíModřany (4 km²)
Nadmořská výška200–241 m n. m.
Belárie
Belárie
Další údaje
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Možná hledáte: Letohrádek Bellarie v zahradách českokrumlovského zámku.

Belárie je původně vila čp. 262 (dnes Pod Belárií 262/13) v Modřanech, postavená v roce 1917 pražským drogistou Vítkem. Později se název přenesl na celou kolonii domků ležící na severozápadním okraji Modřan u Modřanské ulice v dolní části svahu ostrohu s Tyršovou čtvrtí, nedaleko Vltavy. Spolu s celými Modřany byla připojena k Praze 1. ledna 1968 a je součástí městského obvodu Praha 4, nyní též městské části Praha 12. Je zahrnuta do základní sídelní jednotky Modřany-sever.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Název Belárie má kořeny v latině (nejspíše v „belle aeria”, což znamená „krásný, do vzduchu čnějící”, možný je však také původ od výrazu „belle aer”, „krásný vzduch”; málo pravděpodobná je odvozenina od „bellare”, „bojovat”). V severovýchodní Itálii vznikl kolem roku 1359 pod jménem Bellaria opevněný statek, kolem kterého později vzniklo město (dnes dvojměstí Bellaria-Igea Marina v provincii Rimini). Zvučný název se později rozšířil v různých variantách po celé Evropě a jsou jím nazývány především vyhlídky, vily s krásným výhledem a hotely.

Historie Belárie[editovat | editovat zdroj]

Na jihozápadních svazích nad Vltavou mezi starými Modřany a Hodkovičkami se pěstovalo již ve 12. století víno (první zmínky o tamějším viničním domě pocházejí z darovací listiny Soběslava II. z roku 1178). Poslední část modřanské vinice na jižním svahu zanikla vinou silných mrazů v roce 1929 a obnovena byla až v roce 1989.[1]

Pozemky na severozápadním svahu téhož vrchu zakoupil v roce 1917 pražský drogista Vítek. Svou vilu čp. 262 nazval Bellárie a na okolních pozemcích si zařídil rozsáhlé zahradnictví. Po roce 1945 bylo Vítkovo zahradnictví znárodněno a pozemky zarostly křovím a plevelem. Na části z nich byla později zřízena zahrádkářská kolonie.[2]

Kolem Vítkových pozemků vyrostlo po roce 1917 množství dalších rodinných vil a vzniklá osada se vymezila názvy ulic Nad Belárií (pojmenovaná roku 1932, stejně jako příčná ulice Pod Belárií) a Pod vinicí. Název Belárie se pro osadu běžně používal již od 30. let.

Autobusová zastávka na Modřanské ulici nesla nejméně od roku 1948 název Bellarie[3] který byl později počeštěn na Belárie (ještě v roce 1937 měla linka X po Hodkovičkách zastávky U pily, Potravní daň a Poříční stráž). 26. května 1995 byla podél zmodernizované Modřanské ulice prodloužena tramvajová trať od Braníka na sídliště Modřany.[4][5] Název zastávky Belárie se z autobusové zastávky přenesl i na tramvajovou zastávku, od 1. července 1998 do 1. září 2009 byly v zastávce Belárie (v ulici Mezi vodami) ukončeny příměstské linky PID 341 a 342 směrem do Dolních Břežan.

Současnost Belárie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv v blízkosti Belárie vyrůstaly velké průmyslové podniky (Mikrotechna, Chirana), sama vilová čtvrť se do roku 1989 téměř nerozvíjela. Po roce 1989 však začal na jejích krajích stavební boom a vzniklo tak množství několikapatrových kancelářských a firemních objektů (např. Nestlé, DVAN apod.).

Velké prvorepublikové vily v osadě byly často přebudovány na ubytovací zařízení a názvu Belárie využili i developeři k výstavbě nových bytových komplexů u řeky. Tím se název Belárie rozšířil i na pozemky mezi ulicemi Modřanská a Vltavanů, až na břeh řeky Vltavy.

V prvním desetiletí 21. století začal na pobřeží Vltavy pod Belárií vznikat také rozsáhlý prostor pro sportovní a volnočasové aktivity. 10. května 2007 byla otevřena nová cyklostezka z Komořan na Zbraslav a kolem ní začalo vznikat mnoho rekreačních objektů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie vinice v Modřanech [online]. Český zahrádkářský svaz. Dostupné online. 
  2. Jména, která hovoří [online]. Městská část Praha 12. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-18. 
  3. plán sítě MHD z roku 1948, Dopravní podniky hlavního města Prahy, In: Historie městské hromadné dopravy v Praze, Praha, 2005, str. 176, autobusová linka G
  4. Kniha o Praze 12. Praha: MILPO, 1997. ISBN 80-86098-02-8. Kapitola Modřany a okolí: Cholupice, Kamýk, Komořany, Točná, s. 36. 
  5. Pražský uličník: encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství. Svazek 1.. Praha: Libri, 1997-1998. ISBN 80-85983-24-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]