Bedřich Dittel
| Bedřich Dittel | |
|---|---|
| Narození | 17. století |
| Úmrtí | 8. října 1695 nebo 8. října 1696 Kadaň |
| Povolání | katolický kněz a hudebník |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Bedřich Dittel, variantně Friedrich Dittel, byl františkán působící v českých zemích a v české řádové provincii sv. Václava. Ve více konventech byl představeným (kvardiánem). V letech 1673–1674 řídil klášter ve Slaném.[1]. Od května 1675 do následujícího roku byl kvardiánem v Jindřichově Hradci.[2] Řádová kapitula v květnu 1684 jej zvolila členem provinčního definitoria (definitorem), posléze byl též definitorem doživotním (habituálním).[3] Dále působil jako hudebník ve františkánských chrámech. V roce 1681 si opsal zpěvník používaný pro doprovod mší nebo obsahující zpěvy žalmů.[4] Svazek zřejmě nevytvořil k potřebě nějakého františkánského kostela, ale k vlastnímu užívání, neboť si jej držel až do své smrti. Františkán Bedřich Dittel zemřel v Kadani 8. října 1695 nebo 1696.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BENEŠ, Petr Regalát OFM; PŘIKRYL, Vladimír. Františkánský klášter ve Slaném : 1655-1950. Slaný: Vlastivědné muzeum, 2005. ISBN 80-239-6123-3. S. 51.
- ↑ „Často kvardián“ uvádí u jeho jména nekrologium české františkánské provincie. Liber Memorabilium conventus Novodomensis, s. 144 - strojopisný přepis - Jihočeská vědecká knihovna, Zlatá Koruna, sign. 1 JH 54. WRBCZANSKY, Severin OFM. Nucleus minoriticus. Praha: [s.n.], 1746.
- ↑ Liber Memorabilium conventus Novodomensis (cit.), s. 147. Nekrologium české františkánské provincie.
- ↑ „Hic liber missas graduale antiphonarium descripsit Fridericus Dittel“ je uveden tento rukopis z roku 1681, do roku 1950 uložený v klášterní knihovně v Kadani, po restitucích klášterních knihoven v bibliotéce kláštera u P. Marie Sněžné v Praze.
- ↑ Rok 1696 uvádí nekrologium české františkánské provincie, elektronický přepis z více pramenů. Úmrtí v roce 1695 viz BENEŠ - PŘIKRYL, Františkánský klášter ve Slaném (cit), s. 51.
