Bačkovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bačkovice
Centrum Bačkovic od kaple sv. Cyrila a Metoděje
Centrum Bačkovic od kaple sv. Cyrila a Metoděje
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecJemnice
Obec s rozšířenou působnostíMoravské Budějovice
(správní obvod)
OkresTřebíč
KrajVysočina
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel87 (2023)[1]
Rozloha6,39 km²[2]
Katastrální územíBačkovice
Nadmořská výška424 m n. m.
Počet domů52 (2021)[3][4]
Počet k. ú.1
Kontakt
Adresa obecního úřaduObecní úřad Bačkovice
Bačkovice č.p. 14
675 32 Třebelovice
obec.backovice@tiscali.cz
StarostaRaabová Miroslava
Oficiální web: www.backovice.cz
Bačkovice
Bačkovice
Další údaje
Kód obce544833
Kód části obce817
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bačkovice (s předložkou 2. pád do Bačkovic, 6. pád v Bačkovicích) jsou obcí ležící na samém jihozápadě okresu Třebíč při říčce Želetavce. Nadmořská výška obce je 424 metrů nad mořem. Obec patří do správního obvodu obce s rozšířenou působností Moravské Budějovice. Žije zde 87[1] obyvatel. První zmínky o obci se objevily již za dob Přemyslovců.

Sousedními obcemi sídla jsou Dešná, Lubnice, Lovčovice, Radotice a Police.

Název

Název obce se vyvíjel od varianty Paczowicz (1294), Baczkowicz (1389), Baczkowice (1530), Baczkowicze (1612), Batzkowitz (1720), Batschkowitz a Bačkovice (1846) až k tvarům Batzkowitz a Bačkovice v roce 1885. Místní jméno znamenalo ves lidí Bačkových. Pojmenování je rodu ženského, čísla pomnožného, genitiv zní Bačkovic.[5]

Historie

Nejstarší historie

Bačkovice byly založeny v oblasti bítovské provincie, jejíž zeměpanská správa se po zastavení hradu Bítova (před r. 1295) šlechtici Raimundovi z Lichtenburka, hejtmanu moravskému, musela přesunout do nedaleké Jemnice. Roku 1308 udělil král Jindřich Korutanský Raimundovi hrad v dědičné léno. Nejstarší zmínka o Bačkovicích z roku 1294 uvádí, že ves držel Oldřich z Hradce. Původně zde stávala tvrz, jejíž výskyt nebyl zatím archeologicky zkoumán. Ves se nazývala po rytířském rodu, jehož první písemně doložený potomek z roku 1380 se nazýval Bohuslav (z Bačkovic) a v roce 1389 držel také Lubnici, po které se psal.

Po jeho smrti zdědil Bačkovice v roce 1415 Adam z Lovčovic/Lospitz, který po té, co byl Petrem z Lovčovic vzat na tvrz v Polici a další k ní patřící statky na spolek, v roce 1430 majetek i s tvrzí v Polici k Bačkovicím a Lovčovicím přikoupil. V roce 1492 je připomínán jeho syn Hynek z Bačkovic, který pravděpodobně přesídlil na tvrz v Polici, kde ho také písemné prameny dokládají v letech 1498, 1500 a 1502. Polici i s Bačkovicemi pak držel vnuk Adam z Bačkovic, který zemřel v roce 1520 a majetky i s Bačkovicemi zdědila jeho nezletilá dcera Anna, poslední potomek rodu. Ta se v roce 1522 za svého poručníka Viléma Kunu z Kunštátu provdala.

Police s tvrzí a „půltuctem okolních vesnic“, mezi nimiž se nacházela i ves a pustá tvrz v Bačkovicích, manželé prodali panu Janovi Tavíkovskému z Tavíkovic. Po Janovi a jeho manželce Kateřině z Puchheimu držel Bačkovice jeho syn Václav Tavíkovský, po němž majetek zdědila dcera Eva Tavíkovská z Tavíkovic, která v roce 1590 veškerý majetek odkázala svému druhému manželovi Jiřímu Kryštofovi Teufelovi z Guntersdorfu/Georg Christoph Teufel v. Guntersdorf. Ten prodal roku 1600 tvrz a ves Polici s pivovarem, vsí Bačkovicemi a dalšími vesnicemi za 51 500 zl. m. uherské šlechtičně Uršule Lorance z Inky/Orsolya (Oršoja) Loránth de Inke, podruhé provdané za Jana Čejku z Olbramovic.

Bačkovice pak přešly přes uherskou přízeň do majetku Benedikta Palásthy z Kesejova/Benedek Palásthy et Keszihócz, pána na Slavičíně, po kterém měla polické panství zdědit jeho žena Eliška Zay z Čemer/Erzsébet Zay de Csömör. V roce 1633 přikoupil Jakub Berchtold, pán na Uherčicích a Vratěníně, ke svému uherčickému panství také Polici a v roce 1636 od Benedikta Palásthy Kojetice, Hornice, Dědice a Bačkovice. Ves pak sdílela až do roku 1821 osudy uherčického panství, od kterého ves Bačkovice oddělil koupí polického majetku hrabě August von Segur, kam obec správně spadala až do roku 1849.

V letech 18501855 patřila obec pod politickou správu podkrajského úřadu v Dačicích a v rámci soudní správy pod soudní okres Jemnice. Po zřízení smíšených okresních úřadů s politickou a soudní pravomocí byly Bačkovice letech 1855–1868 podřízeny Okresnímu úřadu v Jemnici. V roce 1868 došlo k oddělení veřejné správy a soudnictví, čímž přešly Bačkovice pod pravomoc Okresního hejtmanství v Dačicích, kam patřily až do roku 1896. Po vzniku nového Okresního hejtmanství v Moravských Budějovicích, které získalo působnost pro soudní okres Jemnice, připadla obec pod Okresní úřad M. Budějovice. Po odstoupení pohraničních oblastí v roce 1938 spadaly Bačkovice až do roku 1945 pod protektorát Čechy a Morava a k okresu M. Budějovice příslušely až do roku 1960, kdy po správní reorganizaci byly začleněny pod správní okres Třebíč.[6]

Historie do poloviny 20. století

Na přelomu století se obytné budovy ve vsi stavěly z kamene nebo nepálených cihel, pokryté slaměnými došky, stodoly dřevěné a pokryté slámou. Dva domy byly pojištěny proti ohni. Ve vesnici stával pivovar a lihovar. Vrchnostenský dvůr byl vystavěn z pálených cihel a pokrytý pálenou střešní krytinou. Ve vrchnostenské cihelně vyrobili za rok v jedné peci dva dělníci 36 000 kusů cihel při spotřebě 35 sáhů dřeva, ve vrchnostenské vápence jeden dělník v jedné peci 300 měřic vápna při spotřebě 20 sáhů dřeva. Ve vsi se nacházely dva mlýny, každý s jednou pilou, zaměstnávající 4 dělníky, kteří za rok semleli 480 měřic žita a nařezali 2 880 kusů prken. Jednotřídní škola z roku 1883 byla otevřena za starosty Matěje Coufala, od roku 1894 fungovala jako dvoutřídní. Od roku 1899 zde působil místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. V roce 1902 se podařilo ve vsi dostavět kapli sv. Cyrila a Metoděje, jejíž interiér byl z nedostatku financí dokončen až v roce 1909, kdy byla také vysvěcena.

V roce 1923 (10. února) byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů. V roce 1925 nechali místní občané z milodarů postavit smírčí kříž u „Šprinclova mlýna“. V létě 1926 postihly obec velké záplavy (3. července). Dne 5. července 1930 proběhlo vysvěcení pomníku padlým vojákům za první světové války, který byl postaven v těsné blízkosti kaple, kam byl také situován kámen s pamětní deskou k osmdesátým narozeninám presidenta Tomáše Garriguea Masaryka. V roce 1930 došlo také z důvodu budování nové autobusové trasy k ukončení stavby železobetonového mostu přes řeku Želetavku. V obci nadále působil odbor Národní jednoty a politické organizace Čsl. strany lidové a Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu.[7]

Historie po roce 1945

Hned v prvním poválečném roce byl v obci zaveden telefon, elektřina a společně s městem Jemnice regulován tok Želetavky. V důsledku odsunu německého obyvatelstva a následného osídlování pohraničních obcí došlo k poklesu obyvatelstva.[8] V roce 1952 bylo v Bačkovicích založeno JZD, které v roce 1959 slučovalo 101 členů a obhospodařovalo 464 ha zemědělské půdy. V roce 1967 došlo k jeho sloučení s JZD Radotice a následně k tomuto komplexu přibylo JZD Menhartice. V dalších letech obec vystavěla „Středisko zemědělského družstva“, obytný panelový nájemní dům se čtyřmi bytovými jednotkami a na místě zbourané kovárny a býčince „Družstevní dům“, v kterém se nacházely kanceláře JZD Bačkovice, družstevní kuchyně, taneční sál s přístavkem pro nálevnu. Dále obec obdržela prodejnu Jednoty. V roce 1973 občané v obci v „Akci Z“ dostavěli most u „Růžičkových“, lávku přes řeku, parčík vedle kostela a upravili prostranství autobusové zastávky. Ve stejném roce proběhla oslava k 50. výročí založení Požárního sboru v Bačkovicích. V roce 1980 byla obec Bačkovice v rámci integrace obcí připojena pod Městský národní výbor v Jemnici.[9] Provoz místní Základní devítileté školy byl po socialistické reorganizaci školství a rušením malotřídních škol v roce 1981 ukončen.[10] V roce 1992 se JZD transformovalo do zemědělského družstva vlastníků (ZD). od 1. ledna 1993 mají Bačkovice opět samostatný obecní úřad, staly se nově vytvořenou obcí v okresu Třebíč.[11] Součástí Bačkovic je osada Šimkov a samoty Šimkův mlýn a Šprinclův mlýn na řece Želetavce.

Obyvatelstvo

Před třicetiletou válkou měla obec 26 usedlostí, z nichž 14 zůstalo osazeno a 12 jich zpustlo a do roku 1671 byla osazena ještě jedna usedlost. Na konci 17. století žilo ve vsi 7 celoláníků, 5 pololáníků a 3 domkáři. Podle Tereziánského katastru se v obci nacházelo 1296,5 měřic orné půdy, 4,6 měřic zahrad, 26,6 měřic lad, 160,3 měřic pustin, 6 měřic pastvin a z luk se sklízelo 76,5 fůr sena. Ve vrchnostenském statku robotovalo 4 dny v týdnu 5 sedláků se dvěma koňmi a 6 sedláků se 2 voly, 1 sedlák s 1 koněm, 3 čtvrtláníci a 1 pěší. V roce 1900 činila výměra obecního katastru 620 ha, z toho 440 ha polí, 90 ha lesů, 52 ha pastvin, 34 ha luk a 4 ha zahrad. Chovalo se 20 koní, 277 kusů hovězího dobytka, 76 kusů vepřového dobytka a 3 ovce.

Do poloviny 19. století žilo na polickém panství 2 222 katolíků a 164 Židů. Hospodářský statek v Dešné čítal 370 a v Županovicích 113 katolíků. Moravské obyvatelstvo sídlilo převážně v obcích Kostníky, Kojatice, Dědice, Hornice, Radotice a v části Kdousova, německé převažovalo v obcích Dančovice, Plačovice a Lovčovice, mezi jazykově smíšené obce patřily Police a Bačkovice.[12] V roce 1843 žilo v obci 227 obyvatel, z toho 107 mužů, 110 žen v 35 domech a 51 domácnostech. Z nich se živilo 45 osob zemědělstvím, 2 řemesly, 3 obojím a zbytek sloužil u panského dvora v Polici, kam poddaní také odváděli desátky. Bačkovice spadaly pod farnost v Dešné. Na týdenní, dobytčí či výroční trhy se jezdilo do Jemnice.

V roce 1880 stálo v obci 43 domů, ve kterých žilo 253 obyvatel, z velké části česky hovořících a katolického náboženství. V roce 1921 měly Bačkovice 51 domů a počet obyvatelstva stoupl na 305, v roce 1930 při počtu 55 domů klesl počet obyvatel na 288. V roce 1950 se v obci nacházelo 59 domů a 225 obyvatel. Většina obyvatelstva se živila zemědělstvím, které poskytovalo obživu také po druhé světové válce.

Vývoj počtu obyvatel Bačkovic[13]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 259 253 262 287 295 305 288 226 217 215 190 163 139

Zajímavosti a pamětihodnosti

Podle lidové ústní slovesnosti se cestě z Bačkovic do Dešné říkalo Úmrlčí, jelikož se po ní jezdilo pochovávat zemřelé na hřbitov do Dešné. Nejstarším pravěkým nálezem z Bačkovic je část neolitického kamenného mlatu. Uvádí se též nálezy z doby římské.[14]

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2023-05-27]
  5. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku A-L. Svazek I. Praha: Academia, 1970. S. 51. 
  6. KACETL, Jiří; LAZÁREK, Petr; MOLÍK, David. Hrady a zámky moravsko-rakouského Podyjí slovem = Burgen und Schlösser des österreichisch-mährischen Thayatals in Wort. Znojmo: Jihomoravské muzeum ve Znojmě, 2013. 80 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86974-12-5. (česky, německy) 
  7. Kronika obce Bačkovice
  8. Naše Demokracie, ročník 1945.
  9. Kronika obce Bačkovice
  10. Předpis č. 186/1960 Sb. Zákon o soustavě výchovy a vzdělávání (školský zákon). školský zákon z z 21. června 1978.
  11. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2008 [online]. Praha: Český statistický úřad, 2008 [cit. 2012-02-04]. S. 52. Dostupné online. 
  12. Gregor Wolný: Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, Svazek 3
  13. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 586–587. 
  14. KOŠTUŘÍK, Pavel; KOVÁRNÍK, Jaromír; MĚŘÍNSKÝ, Zdeněk; OLIVA, Martin. Pravěk Třebíčska. Ilustrace Petr Šindelář, Pavel Koštuřík, Josef Špaček. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně a Západomoravské muzeum v Třebíči, 1986. 282 s. S. 175. Vědecký redaktor Vladimír Nekuda; odpovědný redaktor Jaromír Kubíček. 

Související články

Externí odkazy