Batrachotoxin
| Batrachotoxin | |
|---|---|
 |
|
| Obecné | |
| Systematický název | |
| Sumární vzorec | |
| Vzhled | bezbarvá až mléčné zabarvená tekutina |
| Identifikace | |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | |
| Struktura | |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Bezpečnost | |
| NFPA 704 |
 ?
4
?
POI
|
| Teplota vzplanutí | °C |
| Teplota hoření | °C |
| Teplota vznícení | °C |
|
SI a STP (25 °C, 100 kPa). |
|
Batrachotoxin je silně účinný kardiotoxický a neurotoxický steroidní alkaloid nacházející se v některých druzích jihoamerických žab čeledi Dendrobatidae (pralesničkovití), brouků čeledi Melyridae a ptáků rodu Pitohui a Ifrita kowaldi (kosovec šoupálčí).
Jedná se o silný a rychle působící jed, používaný indiány Noanamá Chocó a Emberá Chocó ze západní Kolumbie k lovu (slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček).
Obsah |
Toxicita[editovat]
Batrachotoxin je jedním z nejúčinnějších jedů. Extrapolací letální dávky LD50 pro krysy se letální dávka tohoto alkaloidu pro člověka odhaduje na 1 až 2 µg/kg. Čili letální dávka pro 68kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli. Batrachotoxin je zhruba patnáctkrát účinnější než kurare.
Jed je vylučován v bezbarvých, nebo mléčně zabarvených sekretech, žlázami umístěnými na zádech a mezi ušima žab čeledi Dendrobatidae.
Zdroje[editovat]
Jedovaté žáby jed neprodukují. Během milionů let došlo k uzpůsobení žabích receptorů tak, že se staly necitlivými na jed. Věří se, že žáby v jejich přirozeném prostředí získávají jed pojídáním mravenců a ostatního hmyzu, který jed získává z rostlinných zdrojů. Jed byl nedávno objeven v broucích, kteří jsou pravděpodobným zdrojem jedu u žab a ptáků.[1]
Žáby chované v zajetí jed nevytvářejí a tak s nimi může být zacházeno bez rizika.
Životní prostředí jedovatých žab jsou teplé oblasti Střední střední Ameriky a jižní Amerika, kde relativní vlhkost vzduchu překračuje 80%.
Ze tří druhů jedovatých žab, ve kterých se nachází batrachotoxin – Phyllobates terribilis, Phyllobates aurotaenia, a Phyllobates bicolor – je nejjedovatější Phyllobates terribilis.
Léčba[editovat]
V současnosti neexistuje žádné účinné antidotum pro léčbu otravy batrachotoxinem. Veratridin, aconitin a grayanotoxin - stejně jako batrachotoxin, jsou v tucích rozpustné jedy, které mění iontovou selektivitu sodíkových kanálů.
