Basilejská kompaktáta

Basilejská kompaktáta (též Jihlavská kompaktáta) jsou výsledky ujednání mezi basilejským koncilem a zástupci husitských Čech a Moravy, která se konala v letech 1433 až 1435 a byla potvrzena v Basileji v červenci roku 1436. Jejich nejdůležitějším bodem bylo přiznání nároku na přijímání z kalicha pro všechny příslušníky utrakvistických frakcí církve.

Kompaktáta byla vyhlášena v Jihlavě, ale jejich šiřitelé se hlásili k podpisu usnesení Basilejského koncilu, které podepsali papež Evžen IV. a císař Zikmund Lucemburský. Část textu v češtině a v latině hlásají dvě kamenné Kompaktátní desky, jež byly osazeny na zeď kaple Božího Těla na Karlově náměstí v Praze.

Tyto úmluvy mají význam i pro všechna následná evropská protestantská hnutí, která přijala za jeden ze svých základních požadavků a odlišností oproti Římu původně husitské přijímání pod obojí způsobou.

Vyjednávání s koncilem

14. srpna 1431 koalice husitských svazů pod velením Prokopa Holého rozdrtila vojska čtvrté křížové výpravy v bitvě u Domažlic. Teprve tato porážka odradila zahraniční nobilitu a vysoké církevní hodnostáře od dalších pokusů podmanit kacířské Čechy silou a z jejich strany začal sílit tlak na urovnání konfliktu diplomatickou cestou. Tohoto stavu věcí využil legát apoštolské stolice v Čechách, Uhrách a Německu kardinál Giuliano Cesarini, jenž zahájil s husitskými předáky přímé rozhovory o jejich přítomnosti na právě probíhajícím basilejském koncilu. Poselstvo, v čele s Prokopem Holým a Vilémem Kostkou z Postupic, vyrazilo na cestu v prosinci 1432 a do Basileje dorazilo 4. ledna 1433. Veřejné slyšení, kde se ve vzájemné rozpravě utkali čtyři bohoslovci z každé strany, jejichž úkolem bylo vyvrátit, potažmo obhájit, platnost čtyřech pražských artikulů, bylo zahájeno šestnáctého dne téhož měsíce.

Program čtyř pražských artikulů

svobodné kázání Slova Božího (Bible)
přijímání podobojí pro všechny
odnětí světského majetku církvi (omezení přepychu a světské moci církve)
trestání smrtelných hříchů bez rozdílu postavení (v podstatě stejné tresty za provinění pro všechny)

Jan Rokycana, zástupce pražských husitů, hájil před koncilem přijímání podobojí. Proti němu stál chorvatský dominikán Jan z Dubrovníka (Ivan Stojković). Mikuláš Biskupec z Pelhřimova (byl tu za Tábor) hájil teze o trestání smrtelných hříchů a měl za odpůrce Jiljího (Gillese) Charliera, synovce největšího Husova odpůrce v Kostnici Jeana Gersona a doktora Pařížské university. Německý dominikán Heinrich Kalteisen, inkvizitor a velký znalec kacířských nauk, měl potírat vývody Oldřicha ze Znojma, sirotčího (dříve orebského) kněze. Nejvýznamnějším účastníkem této debaty byl barcelonský arcijáhen Jan Palomar, který stál proti vzdělanému a zkušenému Petru Paynovi, známému v Čechách jako mistr Engliš. Ten hájil poslední bod, vyvlastnění církevního majetku.

Výsledky

Disputace nepřinesly přesvědčivé výsledky a koncil byl posléze ochoten přiznat Čechům přijímání z kalicha, pokud se srovnají s učením katolické církve v ostatních bodech. Jednání pak pokračovala v Praze od listopadu 1433 do února 1434. Jan Palomar v Praze jednal hlavně s husitskou šlechtou a univerzitními mistry a zemský sněm posléze uznal tato ujednání.

Odpůrci ujednání, k nimž patřila hlavně radikální husitská polní vojska, byli poraženi v bitvě u Lipan 30. května 1434, poslední opěrný bod radikálních husitů hrad Sion, pod velením Jana Roháče z Dubé, padl až v roce 1437.

To otevřelo Zikmundovi Lucemburskému cestu na český trůn, většina husitů uznala jeho nárok i platnost jeho korunovace za českého krále z 28. července 1420.

Basilejská kompaktáta se stala základním právním dokumentem upravujícím postavení utrakvismu v 15. a 16. století.

Další vývoj

Kompaktáta zůstala mezi základními právními dokumenty českého státu až do doby Jiříka Poděbradského, kdy papež Pius II. v roce 1462 odmítl žádost Jiřího z Poděbrad potvrdit kompaktáta s odůvodněním, že byla ujednána jen pro nejstarší generaci husitů a že je pro další generace římská kurie nikdy neuznala. Jiří z Poděbrad však papežovo rozhodnutí nepřijal a přesto, že se jeho mezinárodní postavení zhoršilo, zůstal tzv. králem dvojího lidu (pod jednou i pod obojí).

Po přijetí kompaktát panoval v Čechách určitý náboženský smír (Jednota bratrská do něj zahrnuta nebyla, a tak byla především ze strany umírněných husitů utlačována). V 16. století pronikly do Čech myšlenky Martina Luthera a později i Jana Kalvína, což posílilo pocit sounáležitosti kališníků s Římem. Kališníci se spíše považovali za autonomní součást obecné katolické církve, opět v rozporu s Jednotou bratrskou.

Platnost zemského zákona měly až do roku 1567, kdy je zrušil Maxmilián II. na nátlak české protestantské šlechty.

Památky

Dvě kompaktátní desky s citátem z usnesení, ve dvou jazykových verzích - v češtině a v latině, vytesané do kamene, byly umístěny na vnější stěnu kaple Božího Těla na Karlově náměstí (Dobytčím trhu) v Praze na Novém Městě, která stála na křižovatce dvou rušných dálkových cest, a proto si kterýkoliv kolemjdoucí nebo kolemjedoucí mohl text přečíst. Po zboření této kaple koncem 18. století byly desky umístěny v Klementinu a postupně přenášeny na různá místa. Dnes jsou vystaveny v Lapidáriu Národního muzea v Praze 7 - Holešovicích na Výstavišti, v jeho druhém sále mezi památkami pozdní gotiky. Každá z desek je tesaná z pískovce, má rozměry 70 x 181 cm, tloušťku 10 cm, a její reliéfní nápis gotickou minuskulou (čili frakturou) je zlacený.

Odkazy

Literatura

BECHYNĚ, Jan: Kompaktáta. Historický obzor, 1996, 7 (1/2), s. 37–40.
KRCHŇÁK, Alois. Čechové na basilejském sněmu. 2.., doplněné vyd. Svitavy: Trinitas, 1997. 299 s. (Křesťanská akademie - Studium, 92). ISBN 80-86036-01-4.
Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 14. díl. V Praze: J. Otto, 1899. 1066 s. cnb000277218. [Heslo „Kompaktáta" je na str. 652–654.] Dostupné online
ŠMAHEL, František. Basilejská kompaktáta : příběh deseti listin. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 182 s. ISBN 978-80-7422-155-2.
URBÁNEK, Rudolf: České dějiny III./1., Věk poděbradský. Praha: Jan Laichter 1915. 976 s. cnb000276540. S. 128.

Externí odkazy

Kompaktata ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích