Barbara McClintock

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Barbara McClintock (16. června 1902, Hartford, Connecticut2. září 1992, Huntington, New York) byla americká bioložka, která se věnovala buněčné genetice (cytogenetice) a v roce 1983 byla za své objevy oceněna Nobelovou cenou za fyziologii a lékařství.

Barbara McClintock v roce 1947

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako třetí ze čtyř dětí lékaře a několik let žila u svého strýce v Brooklynu (New York), kam se celá rodina přestěhovala v roce 1908. Tam Barbara roku 1919 maturovala a pak studovala botaniku na Cornell University. Promovala roku 1925 a 1927 obhájila doktorát z botaniky, i když se už řadu let ve skutečnosti zabývala genetikou. Pracovala na zemědělské fakultě univerzity ve skupině, která se zabývala šlechtěním kukuřice. S použitím barvení rostlinných chromozomů — útvarů, ve kterých se nachází DNA — pomocí acetokarmínu jako první charakterizovala chromozomy kukuřice.[1] Díky tomu mohla tyto chromozomy pozorovat a studovat pod mikroskopem a spojovat je se skupinami vlastností, které se společně dědí (genová vazba). Roku 1930 jako první pomocí cytologických metod pozorovala crossing-over, dříve pouze teoreticky popsaný proces během buněčného dělení (meióza), při němž si dva homologní chromozomy vyměňují část své DNA.[2][3]

Díky těmto úspěchům získávala grantové podpory a mohla ve svém výzkumu pokračovat na různých univerzitách v USA i v Německu. Od roku 1932 začala používat rentgenové záření, které zvyšuje pravděpodobnost mutací, a objevila tak řadu dalších zajímavých detailů buněčného dělení a rekombinace. Pozorovala například mechanismus rozpadu chromozomů poté, co přijdou o telomery chránící jejich konce (tzv. Breakage-fusion-bridge cycle),[4] který byl později pozorován v případě řady chromozomových translokací (přestaveb chromozomu) vedoucích k rakovině. Roku 1941 získala stálé místo v Cold Spring Harbor Laboratory na Long Island ve státě New York. Další významný objev z této doby je především identifikace organizátoru jadérka, což je oblast chromozomu, v jehož blízkosti se formuje jadérko.[5]

Mikroskop Barbary McClintock s klasy kukuřice v National Museum of Natural History ve Washingtonu D. C.

Roku 1944 začala studovat mozaikové zbarvení kukuřičných zrn a jeho nepravidelné dědění. Na některých místech chromozomu nalezla dvě oblasti, které nazvala disociátor (Ds) a aktivátor (Ac). Byly to první objevené transpozony — aktivátor je kompletní transpozon, disociátor je jeho zkrácená (poškozená) verze závislá na Ac.[6] Už v roce 1948 zjistila, že se mohou po chromozomu posouvat a tím vlastně způsobovat mutace. Posuny těchto transpozonů jsou tak schopné blokovat či aktivovat určité geny a tím způsobit proměnlivé zbarvení kukuřičných zrn. V 50. letech studovala McClintock různé odrůdy kukuřice v Jižní Americe a vytvořila jejich genetické mapy.

Tyto objevy, které ukázaly složité mechanismy genetické regulace, byly tak nečekané a překvapivé, že je většina současníků odmítala. Odpor byl tak silný, že od roku 1953 dokonce přestala McClintock publikovat na toto téma. Teprve když roku 1961 francouzští genetici François Jacob a Jacques Monod popsali funkci lac operonu, mohla se myšlenka dynamického řízení genomu obecně prosadit.

Význam a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Kromě řady významných jednotlivých objevů obrátila McClintock pozornost k tzv. epigenetickým jevům, to jest k procesům, které mohou měnit expresi genu a tím případně i fenotyp organismu, aniž by došlo k (nevratné) mutaci. Byla tak průkopnicí nového pohledu na předávání a působení genetické informace. Už v roce 1944 byla zvolena do Národní akademie věd Spojených států amerických, po válce získala několik vědeckých cen, roku 1970 National Award for Science, roku 1981 Wolfovu cenu za medicinu a roku 1983 konečně i Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MCCLINTOCK, B.. A Cytological and Genetical Study of Triploid Maize.. Genetics. Mar 1929, roč. 14, čís. 2, s. 180-222. PMID 17246573.  
  2. CREIGHTON, HB.; MCCLINTOCK, B.. A Correlation of Cytological and Genetical Crossing-Over in Zea Mays.. Proc Natl Acad Sci U S A. Aug 1931, roč. 17, čís. 8, s. 492-7. PMID 16587654.  
  3. http://www.aspb.org/committees/women/pioneers.cfm#McClintock
  4. MCCLINTOCK, B.. The Stability of Broken Ends of Chromosomes in Zea Mays.. Genetics. Mar 1941, roč. 26, čís. 2, s. 234-82. PMID 17247004.  
  5. MCCLINTOCK, Barbara. The relation of a particular chromosomal element to the development of the nucleoli in Zea mays. Zeitschrift für Zellforschung und Mikroskopische Anatomie. 1934-01-01, roč. 21, čís. 2, s. 294–326. DOI:10.1007/BF00374060.  
  6. RÉDEI, George P.. Encyclopedia of Genetics, Genomics, Proteomics, and Informatics. 3rd Edition. vyd. [s.l.] : Springer, 2008. ISBN 978-1-4020-6753-2.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FEDOROFF, Nina. Barbara McClintock. Biographical Memoirs. 1995, čís. 68, s. 211–236.  
  • KASS, LB.; MCCLINTOCK, BM.. Records and recollections: a new look at Barbara McClintock, Nobel-Prize-winning geneticist.. Genetics. Aug 2003, roč. 164, čís. 4, s. 1251-60. PMID 12930736.  
  • FEDOROFF, NV.. Barbara McClintock (June 16, 1902-September 2, 1992.). Biogr Mem Natl Acad Sci. 1995, roč. 68, s. 211-35. PMID 11616350.  
  • CAMPBELL, A.; MCCLINTOCK, B.. Barbara McClintock.. Annu Rev Genet. 1993, roč. 27, s. 1-6. DOI:10.1146/annurev.ge.27.120193.000245. PMID 8122898.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Tento článek využívá informace z odpovídajícího článku anglické Wikipedie.