Balistokardiografie
Balistokardiografie, zkráceně BKG, je neinvazivní metoda snímání pohybů těla, které jsou způsobeny činností srdce. Pohyby těla měřené touto metodou jsou způsobeny zrychlením krve při jejím pohybu uvnitř velkých cév.[1] Konkrétně je snímán důsledek nárazu krve na aortální oblouk, který způsobuje pohyb těla vzhůru (Zákon akce a reakce) a následný pohyb těla dolů při sestupu krve.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První záznamy týkající se BKG jsou již z roku 1877, ale jako počátek moderní balistokardiografie se datuje rok 1936, kdy Isaac Starr vytvořil nový přístroj proměření BKG. Po tomto vynálezu bylo v době mezi 1940–1975 vytvořeno mnoho dalších přístrojů pro měření BKG. Některé z nich však byly nespolehlivé, což způsobilo pochybnou reputaci BKG. S nástupem lepších zaznamenávacích metod a lepšího pochopení EKG signálu se BKG měření přestalo používat.[3] Nyní se BKG měření začíná opět používat, a to díky novým technologiím zejména v oblasti piezoelektrických senzorů.
Balistokardiografická vlna[editovat | editovat zdroj]
Balistokardiografické vlny mohou být rozděleny do tří hlavních skupin:
Pre-systolické vlny[editovat | editovat zdroj]
- F vlna – velmi vzácně zachytitelná, která předchází vlně G.
- G vlna – malá vlna předcházející H vlně.
Systolické vlny[editovat | editovat zdroj]
- H vlna – konkávní vlna začínající blízko počátku R vlny.
- I vlna – malá vlna následující po H vlně.
- J vlna – největší vlna konkávního tvaru následující okamžitě po I vlně.
- K vlna – konvexní vlna následující po J vlně.
Diastolické vlny[editovat | editovat zdroj]
- L a N vlny – dvě konkávní vlny obvykle následující po K.
- M vlna – konvexní vlna mezi L a N.
Měřící přístroje[editovat | editovat zdroj]
Balistokardiografů, měřících přístrojů, bylo v minulosti použito mnoho. Isaac Starr jako první vytvořil netlumený stůl zavěšený na pružinách. Následně Nickerson navrhl obdobný stůl avšak již tlumený a rozšířil tak použitelné spektrum o nižší frekvence.[1]
Mezi novější měřící zařízení patří speciálně upravené křesla pro měření, často založená na snímání tlaku pomocí piezoelektrických senzorů.
Pravděpodobně nejjednodušším balistokardiografem je speciální váha, která pokud dosahuje dostatečné přesnosti a rychlosti snímání, je schopná zaznamenat jednotlivé BKG vlny. Ve své době však byla opomenuta a příliš se nevyužívala. Nyní, díky pokroku v senzorické technice konkrétně v oblasti piezoelektronických senzorů – se objevily nové možnosti využití této metody[1].
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c PINHEIRO, Eduardo; POSTOLACHE, Octavian; GIRÃO, Pedro. Theory and Developments in an Unobtrusive Cardiovascular System Representation: Ballistocardiography. S. 201–216. The Open Biomedical Engineering Journal [online]. 2010-10-10. Roč. 4, čís. 1, s. 201–216. Dostupné online. DOI 10.2174/1874120701004010201. PMID 21673836. (anglicky)
- ↑ http://onderwijs1.amc.nl/medfysica/doc/Ballistocardiography.htm[nedostupný zdroj]
- ↑ Archivovaná kopie. www.cs.tut.fi [online]. [cit. 2014-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-12-13.