Chlorid barnatý
| Chlorid barnatý | |
|---|---|
 Prášková forma | |
 Krystalická forma | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid barnatý |
| Anglický název | Barium chloride |
| Německý název | Bariumchlorid |
| Sumární vzorec | BaCl2 |
| Vzhled | bílý prášek nebo krystalky |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10361-37-2 10326-27-9 (dihydrát) |
| Číslo EC (enzymy) | 233-788-1 |
| Číslo RTECS | CQ8750000 CQ8751000 (dihydrát) |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 208,24 g/mol 244,27 g/mol (dihydrát) |
| Molární koncentrace cM | 1,597 mol/dm3 (30% roztok dihydrátu) |
| Teplota tání | 963 °C |
| Teplota varu | 1 560 °C |
| Teplota změny krystalové modifikace | 925 °C (α → β) |
| Hustota | 3,917 g/cm3 (α) 3,856 g/cm3 (β) 3,106 g/cm3 (dihydrát) 1,279 3 g/cm3 (30% roztok dihydrátu) |
| Dynamický viskozitní koeficient | 4,60 cP (997 °C) 3,61 cP (1 037 °C) 1,503 cP (20 °C, 30% roztok dihydrátu) |
| Kinematický viskozitní koeficient | 1,175 cS (20 °C, 30% roztok dihydrátu) |
| Index lomu | nDa= 1,730 3 (20 °C) nDb= 1,736 7 (20 °C) nDc= 1,742 0 (20 °C) 30% roztok dihydrátu nD= 1,378 1 (20 °C) |
| Rozpustnost ve vodě | 31,6 g/100 g (0 °C) 33,7 g/100 g (10 °C) 36,2 g/100 g (20 °C) 37,4 g/100 g (25 °C) 38,7 g/100 g (30 °C) 41,2 g/100 g (40 °C) 43,7 g/100 g (50 °C) 46,4 g/100 g (60 °C) 52,2 g/100 g (80 °C) 58,2 g/100 g (100 °C) dihydrát 30,62 g/100 g (0 °C) 44,68 g/100 g (20 °C) 59,01 g/100 g (60 °C) 67,44 g/100 g (80 °C) 76,81 g/100 g (100 °C) |
| Relativní permitivita εr | 8,42 (20 °C) 9,4 (20 °C, dihydrát) |
| Měrná magnetická susceptibilita | −4,65×10−6 cm3g−1 4,65×10−6 cm3g−1 (dihydrát) |
| Povrchové napětí | 165,0 mN/m (970 °C) 159,4 mN/m (1 040 °C) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | kosočtverečná (α) krychlová (β) jednoklonná (dihydrát) |
| Hrana krystalové mřížky | α modifikace a= 470 pm b= 782 pm c= 933 pm β modifikace a= 734 pm dihydrát a= 673,8 pm b= 1 086 pm c= 713,6 pm β= 90° 57´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −860,6 kJ/mol |
| Entalpie tání ΔHt | 110,3 J/g |
| Entalpie varu ΔHv | 1 159 J/g |
| Entalpie rozpouštění ΔHrozp | −49,0 J/g (18 °C) |
| Standardní molární entropie S° | 126 JK−1mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −808,9 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,361 6 JK−1g−1 0,468 6 JK−1g−1 (dihydrát) |
| Bezpečnost | |
 GHS06  GHS07 Nebezpečí[1] | |
| H-věty | H301 H332 |
| R-věty | R20, R25 |
| S-věty | (S1/2), S45 |
| NFPA 704 |  0
2
0
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid barnatý je iontová anorganická sloučenina chloru a barya se vzorcem BaCl2. Je to jedna z nejdůležitějších rozpustných solí barya. Podobně jako jiné takové soli je toxický a zbarvuje plamen do žlutozelena. Vykazuje hygroskopické vlastnosti.
Struktura a vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
BaCl2 tvoří krystaly jak fluoritového charakteru, tak charakteru chloridu olovnatého. V obou případech jde o projev preference velkého iontu Ba2+ pro koordinační čísla větší než šest.[2] Ve vodném roztoku se chlorid barnatý chová jako obyčejná sůl – jedná se o elektrolyt 1:2, roztok má neutrální pH.
BaCl2 reaguje se síranovým iontem za vzniku bílé sraženiny síranu barnatého.
Podobně reaguje i šťavelan (oxalát):
Příprava[editovat | editovat zdroj]
Chlorid barnatý lze připravovat z hydroxidu nebo uhličitanu barnatého; uhličitan se vyskytuje v přírodě jako minerál witherit. Tyto zásadité soli reagují s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku hydratovaného chloridu barnatého. Průmyslově se vyrábí dvoustupňovým procesem z barytu (síranu barnatého):[3]
- Síran barnatý reaguje s uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého a oxidu uhelnatého.
První krok musí probíhat za vysoké teploty.
- Sulfid barnatý reaguje s chloridem vápenatým za vzniku chloridu barnatého a sulfidu vápenatého.
Ve druhém kroku je třeba roztavit reaktanty. BaCl2 se z výsledné směsi vyplaví vodou.
Z vodných roztoků krystalizuje chlorid barnatý do podoby bílých krystalů dihydrátu: BaCl2·2H2O.
Použití[editovat | editovat zdroj]
Jakožto levná, rozpustná sůl barya má chlorid barnatý široké spektrum aplikací v laboratoři. Běžně se používá pro testování na přítomnost síranového iontu (princip – viz výše). V průmyslu se využívá hlavně k čištění solanky a při výrobě solí pro tepelné zpracování, cementování ocelí, při výrobě pigmentů a pro výrobu dalších solí barya. BaCl2 lze použít i v zábavní pyrotechnice pro tvorbu jasně zelené barvy. Použitelnost je však limitována toxicitou BaCl2.
Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]
Chlorid barnatý, stejně jako další ve vodě rozpustné soli barya, je velmi toxický. Potenciálními antidoty jsou síran sodný a hořečnatý, protože mohou převést chlorid na nerozpustný (a tedy netoxický) síran barnatý.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barium chloride na anglické Wikipedii.
- Greenwood, N. N.; & Earnshaw, A. (1997). Chemistry of the Elements (2nd Edn.), Oxford: Butterworth-Heinemann. ISBN 0-7506-3365-4.
- Handbook of Chemistry and Physics, 71st edition, CRC Press, Ann Arbor, Michigan, 1990.
- The Merck Index, 7th edition, Merck & Co., Rahway, New Jersey, 1960.
- ↑ a b Barium chloride. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wells, A.F. (1984) Structural Inorganic Chemistry, Oxford: Clarendon Press. ISBN 0-19-855370-6.
- ↑ H. Nechamkin, The Chemistry of the Element, McGraw-Hill, New York, 1968.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu chlorid barnatý na Wikimedia Commons - International Chemical Safety Card 0614. (anhydrous)
- International Chemical Safety Card 0615. (dihydrate)
- NIOSH Pocket Guide to Chemical Hazards.
- European Chemicals Bureau.
- Barium chloride's use in industry.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
