Bělozářka liliovitá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox bělozářka liliovitá

bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)
bělozářka liliovitá (Anthericum liliago)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: rostliny krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: rostliny jednoděložné (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: chřestovité (Asparagaceae)
Rod: bělozářka (Anthericum)
Binomické jméno
Anthericum liliago
L., 1753

Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago L.), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).

Popis[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30-80, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2-7 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o jednostranný hrozen. Podobná bělozářka větvitá (Anthericum ramosum) má zpravidla květy uspořádány do řídké laty. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 15-22 mm dlouhé, všechny víceméně stejné. Bělozářka větvitá mívá květy menší, okvětní lístky jen 10-14 mm dlouhé a vnitřní jsou zřetelně delší než vnější. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka, která je vejcovitá, na vrcholu špičatá. V ČR kvete nejčastěji v květnu až červnu. Počet chromozómů je 2n=60.[1][2]

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Bělozářka liliovitá roste v jižní až střední Evropě, na sever ostrůvkovitě po jižní Švédsko, také roste v severní Africe a málo i v Turecku.[3]

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

Roste pouze v teplejších oblastech západních, středních a severních Čech. Na Moravě chybí. Většinou se vyhýbá vápnitým substrátům, najdeme je na skalách, na suchých stráních a ve výslunných křovinách.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR, vol. 2, Academia, Praha
  2. a b Hrouda L. (2002): Asphodelaceae Juss, in: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, p.: 746
  3. http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/antherica/anthe/anthlilv.jpg