Bělozářka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Bělozářka

Bělozířka liliovitá (Anthericum liliago)
Bělozířka liliovitá (Anthericum liliago)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: jednoděložné - (Liliopsida)
Řád: chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď: chřestovité (Asparagaceae)
Rod: bělozářka (Anthericum)
Mill.
Druhy rostoucí v ČR

Bělozářka (Anthericum) je rod jednoděložných rostlin z čeledi chřestovitých (Asparagaceae) kde je řazena do podčeledě Anthericoideae. Některé starší taxonomické systémy (před APG III) ji řadily do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).


Jedná se o vytrvalé byliny s oddenky. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou jednoduché, přisedlé, zpravidla nahloučené na bázi. Čepele jsou nejčastěji čárkovité se souběžnou žilnatinou. Květy jsou v květenstvích, jedná se o hrozny nebo laty. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků, ve 2 přeslenech (3+3), na bázi často srostlé. Tyčinek je zpravidla 6, ve 2 přeslenech (3+3). Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plod je suchý, jedná se o tobolku.

Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 50-300 druhů (záleží na pojetí rodu), které jsou rozšířeny v Evropě a Africe.

Taxonomická poznámka[editovat | editovat zdroj]

Někteří autoři řadí do rodu Anthericum také zástupce rodů Paradisea a Chlorophytum.

Rozšíření v ČR[editovat | editovat zdroj]

V ČR jsou původní 2 druhy, oba jsou dosti teplomilné. Bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) roste v teplých oblastech Čech i Moravy, zatímco bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) roste pouze v Čechách.

Celkový seznam druhů[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena ČR: 8 nebo 9 díl, vyjde snad v příštích letech.

  • Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
  • Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha

Odkazy[editovat | editovat zdroj]